Zpraku!: „Děkujeme všem šílencům a úchylům!“

Zpraku! vydali minulý rok album „Za hranici“, jenž se u fanoušků těší značné oblibě. Od té doby kapela usilovně koncertuje, o čemž svědčí i její účast na letošním ročníku pražského Kokr festu. Nejen o problémech s vydáváním desek, psaním textů nebo vykřičnících v názvech kapel jsme si pak popovídali baskytaristou/zpěvákem Tomem a bubeníkem Jirkou, kteří se k rozhovoru postavili s pro ně typickým nadhledem a humorem:

V nedávné době jste jeli turné po České republice, překvapila vás někde odezva publika?
Tom: Ostrava vynikající mejdan, Přerov, kde jsme byli poprvé, byl fakt velmi příjemný překvapení.

Jirka: Vážně Ostrava super, bylo o nás krásně postaráno

Tom: Přesně tak, myslím, že se za nás kluci v tramvaji trochu styděli, ale my byli na šňůře, a prostě jsme si užívali.

Jirka: Pak v Přerově byl týpek, kterej na požádání překusoval klíče a říkal nám, že ho nebaví život. Asi si přikousl klíče a nemohl se dostat domů.

Tom: Jo, přerovskej šotek, kterej si to chěl rozdat jeden na jednoho on versus stanleyho popelník. V tý zimě bez možnosti dostat se domů, taky by mě asi nebavil život.

Na vašem webu jsem si přečetl, že končíte se songem Miloš, čím to?
Jirka: Miloše jsme zahrabali za zkušebnou, hráli jsme přitom Wabiho Daňka.

Tom: A stírali rosu na kolejích…

Já jsem se neptal, jak jste se s nim loučili, ale proč!
Tom: Sorry, ještě jsme toho asi pořád plní.

Jirka: Začal se na nás vytahovat. Prej: „Jsem slavnější než vy!“

Tom: Což začínal mít, bohužel, pravdu, a tak dostal.

Jirka: Dostal rybičkou do zad.

Tom: Měl přijet i Wabi, ale srazil ho daněk.

Tak se teda pojďme podívat na desku „Za hranici“, která sklízí vcelku úspěch. Objevují se na ni poměrně složité texty. Někde jsem četl, že se váží k nějakému příběhu nebo něčemu takovýmu?
Jirka: S tím příběhem se to má tak, že než deska vyšla, hodili jsme pro sebe pracovní verzi na utajenej link a ozval se nám nějakej kluk ze Svitav: „Pánové, bomba, já, když to slyším, úplně se v tom vidím!“ Poslal nějaký bláboly, který jsme zase nechápali my.

Tom: Nějak měl potřebu nám říct svůj životní příběh, kterej v tom našel.

Jirka: Každopádně trval na tom, že je to naprosto geniální spojení, musíme to přibalit k desce a říkal že to je jak The Who. My jako kdo? On prej The Who (který jsme do tý doby neznali) a on tak otravoval, až jsme mu dovolili ten link a napsali ho na to CD. Ale urvaný z toho tedy nejsme.

Tom: Páč vydávat kvůli tomu velkej booklet nebo knížku, to je moc peněz. Link byl jednodušší. Bylo to dobrý alespoň k tomu, že jsme se díky tomu dostali k hudbě The Who a od tý doby hraju už jenom jako Pete Townshend.

Jirka: Magor překreslil všechny ty obrázky a všechno to naházel do flashe, asi není ve Svitavách jiná zábava.

A jakej je ten link? Ja dostal na recenzi jenom mp3…
Tom: Aha, tak to tě ochudili, protože link je schovanej přímo na cdčku „Za hranici“.

Jirka: Tak to tě Petr drží zkrátka. Já se za to stydím, řekni mu ten blbej link.

Tom: Okay, není to zase nějaká veliká luštěnka – odkaz je www.za-hranici.cz.

Pochlubte se, jak je to s těma vašima textama, kdo je vůbec vymýšlí?
Tom: No něco si půjčujeme od Wabiho…

A věci, co nemáte půjčený od Wabiho?
Jirka: To taky není žádná sláva. Padesát procent jsou vesměs překlady cizích věcí, dalších čtyřicet procent je, že listujeme slovníkem, a pak to poskládáme, a ten zbytek to jsou teda naše věci. Což je tak půl písničky… ale já se náhodou osměluju psát básničky.

Tom: To je pravda, Jirka se na šňůře hodně rozjel, nerazecituješ?

Jirka: Jestli je to zveřejnitelný.

Tom: Já bych se toho nebál

Jirka: Takže „Balada o hovně“

Vyprazdňuješ se…
Vykroj krucana kruhem mísy
Pod žlabem bleptá hrozivý hroch
Tohle je zázrak, kámo, zázrak!

Ale moc se to nerýmuje teda…

Tom: Ale má to invenci, rozdělí se to do dvou, tří věci a bude to okay.

Jirka: Nový hit Hroch a Krocan od Zpraku!

Tom: Jen jestli nás nezažaluje Peshata, že jim děláme do zvířátek.

Jirka: No vždy říkáme, že to krademe, ale Peshata už není radikálně zvířátková.

Tom: Asi přešli na veganskou notu. Tak to přeložíme nebo zazpíváme obráceně. Prošlo to Orlíku, projde to i Zpraku!!

Kde čerpáte inspiraci pro tyhle básničky?
Jirka: Odrecituj si tu báseň až budeš sedět po kalbě na záchodě. Jsou věci, který přijdou z jiný dimenze a prostě to neovlivníš.

Tom: Sedneš a musí to ven.

Takže to máte hned vedle zkušebny kadibudku a vždycky tam odskočíte pro nějakej ten nápad?
Tom: Jo, čepujou tam Kozla a někdy nám ho nechaj vzít i do zkušebny, ale to asi není až tak zajímavý.

Jirka: A nebo si to přineseme z domova. Záchod ve zkušebně je totiž horší než nejhorší záchod ve Skotsku.

No jestli tenhle rozhovor bude moct jít na web, tak to bude zázrak.
Jirka: Počkej, ten rozhovor prochází cenzurou? Nedaj ti CD na recenzi a ještě tě cenzurujou?

No snad z toho něco vymyslím.
Tom: Zatím ti to moc neusnadňujeme, co?

Jirka: Tome, řekni nám, prosím tě, co tím vším vlastně sleduješ?

Tom: Já tím vymýtám svoje osobní démony. Je to levnější než psychoterapeut a mnohem, mnohem zábavnější.

Jaký cíl vůbec sledujete těmi texty a hudbou celkově?
Jirka: Hlavně se bavit a bavit lidi, který to baví. Hudba je na hovno, ale o to nejde, ne?

Tom: Nechtěli jsme dělat prvoplánově poslechovou desku na první nákop. Už proto že to neumíme, páč v zásadě jsme dost nemelodičtí.

Teď něco k labelu. Desku jste si vydali svépomocí, máte za sebou špatné zkušenosti s vydavatelstvím?
Tom: No špatné. Proč má naše deska pomáhat s hypotékou někomu jinýmu?

Jirka: Hlavně Cecek zhubnul od tý doby, co jsme dělali první desku. Jak máš věřit někomu, kdo se jmenuje Cecek a má malý cecky. To je jako, když si dvanáctiletí blonďáčci říkají negře.

Nemáte tam i něco seriózně objevnýho…
Tom: No a nemyslíš, že by ty žvásty o „potřebě větší kontroly nad výsledkem“ ještě někoho zajímaly?

Jirka: To nebyla špatná zkušenost, jen se naše cesty rozjely. Cecino dělá všehochutě HC, metal, pančík a my chtěli uhlazenější zvuk, kterej by na svých akcích neprodal. A když to srovnáš, museli jsme sice víc investovat, ale máme to ve svých rukou.

Tom: Přesně tak. Cecek toho dělá dost, ale pro tvrdší scénu. Už takhle jsme na místech, kam poslal předchozí desku, dostali vyprášeno, že jsme měkký. Po tomhle by na nás zorganizovali lov. A proč cpát muziku někomu, kdo tomu nerozumí a rozumět nechce… Cecek je v pohodě, ale šli jsme každej trochu jinam… Tímto ho zdravíme.

Jirka: Ale samozřejmě má ve stáji hodně dobrých kapel, který se nám líbí – Flaming Cocks (RIP), hc3… Na první desku dobrý, víc lidí by se o nás stejně nedozvědělo.

Tom: Přesně tak, jen jsme v tomhle trochu realisti… na základě zkušeností.

Co máte v plánu teď?
Jirka: Video, porno, prachy! Ne, právě řešíme, že zkusíme udělat video. Máme rozjednanýho renomovanýho režiséra. Snad to vyjde. Chceme se na to hodně soustředit, nasypeme do toho cca 160 tisíc.

Tom: Ale je drahej, asi budeme muset zastavit jednu z našich holek, tak právě probíhá první vyřazovací kolo…

Jirka: Kameraman taky ok, točil prej… jak se to jmenuje?! LOTR?… Fotr je lotr… ne, Lord of the Rings.

Tom: Lotr to bude! Viděl jsi, jaký měl hodinky, zlatý Rolexky. Říkám si, že k tomuhle člověk chozením do práce jen tak nepřijde.

Jirka: A režisér snad Kameňáku, ten přítulnej.

Tom: Ale ne zase až tak moc přítulnej… jenom malinko nebo jak se to říká….trošku?

Takže až natočíte to porno, vyděláte prachy a dojednáte režiséra, kterej song bude mít tu čest, abyste do něj vrazili 160 tisíc korun?
Tom: Třeba ještě stihnem nahrát toho Hrocha…

Koukám, že ten rozhovor bude, stejně jak deska, na více přečtení.
Tom: Vypadá to sice jakože kecáme strašný blbosti, ale ono to časem začne dávat smysl, neboj!

V nedávné době poměrně populární kapela Panic(!) at the Disco vypustila vykřičník ze svého názvu. Neplánujete náhodou něco podobného? Co pro vás vlastně tento symbol reprezentuje?
Jirka: Symbolizuje naší pubertu, když jsme to vymejšleli. A Panic ho prodali nám, odteď jsme ještě pubertálnější – Zpraku!!

Tom: Chtěli jsme jim přebrat i nějaký prachy, ale přišli na to, tak alespoň vykřičník. Už ho nepotřebujou a my ho pak zase pošleme další kapele.

Už mi jaksi došly geniální otázky, takže třeba…
Jirka: Třeba jsme se těšili, že se zeptᚠna punk nebo ipunk.

Tak nám teda pověz, jaký je vᚠvztah k punku nebo ipunku?
Tom: Můj vztah k ipunku… Mně se strašně líbí hláška, co někdo řekl, že na ipunk stejně choděj hlavně kapely, který tam na sebe vzájemně nadávaj… takže zdravíme!

Jirka: Nᚠvztah k punku? Já to mám rád, mně se to líbí! Ne, my to strašně obdivujeme, líběj se nám punkový kapely, jejich zkratkovitost, který my nejsme asi pořádně schopný… třeba ty krásný hesla! Třeba: „Se zaatou pěstí!“

Tom: A pěst je vůbec dobrá. Taky „Pozvedni pěst!“

Jirka: „To je náš postoj!“

Tom: To taky jde…nebo „Jsme jiný!“

Jirka: „Tři kříže!“

Tom: Nebo něco s čírama, řetězama, hvězdama, prostě tak nějak. Jak ta dnešní mládež vypadá. A citoslovce! Jak jsme mohli zapomenout na citoslovce?!!

Jirka: O-o-ou?

Tom: Nánánaná

Jirka: Tralala

Tom: Héééééééééo. Já je mám rád. Můžeš si je zpívat a nepotřebuješ znát text. To neva… tohle je stejně rapský město!

Já bych navrhoval, abyste vyslali závěrečný poselství…
Tom: Já bych chtěl říct, že všechno, co se o nás povídá v souvislosti s drogami není pravda.

To by po tomhle rozhovoru nikoho ani nenapadlo.
Jirka: Já přemýšlím usilovně!

Tom: Světový mír nám vyfoukly Miss, co?

Jirka: Já vím! V době olympiády choďte do klubů a na fesáky na muziku, zkuste poslouchat i to, co jste předtím neslyšeli, berte poctivě prášky, nenavážejte se zbytečně do sebe a čtěte ipunk.

Tom: Hlavně doma nezapomínejte nadhled, kterej sice věci nevyřeší, ale rozhodně je dokáže zpříjemnit. Velký díky všem, co podporujou scénu, všem našim kámošům v řadách kapel českých i moravských a lidem, co chodí na koncerty.

Jirka: Takže děkujeme všem šílencům a úchylům!

Tom: Ovšem pozor! Dobré šílenství končí tam, kde obtěžuje okolí, což je hranice, kterou jsme dneska asi trochu přešlápli…