Zemřel zakladatel proslulé skateboardové značky Vans
James Van Doren a jeho starší bratr Paul měli v rukou jen jednoduché vzorky, které nabízeli, když si otevřeli svůj první obchod s obuví v kalifornském Anaheimu v roce 1966. Během ranních hodin dostali tucet objednávek na „námořní“ polobotky, během několika hodin je vlastnoručně vyrobili v blízkosti továrny, kde pracovali, a poté je v odpoledních hodinách sami dodávali zákazníkům.
V té době fungovali bratři, jejichž záměr byl „vykopnout“ obchodního prostředníka a nabízet atypické tenisky s velkou gumovou podrážkou přímo veřejnosti, pod známkou Van Doren Rubber Co. A v té době ještě ani jeden z nich, ani nikdo jiný netušil, že se právě rodí jedna z největších a nejvlivnějších populárních značek obuvi na světě.
V roce 1970 se o masové zpopularizování značky postarala skateboardová kultura v jižní Kalifornii, když její členové začali boty bratří Van Dorenů ve velkém vykupovat zejména pro jejich lepkavé gumové podrážky, které perfektně seděly na jejich kolečkové nástroje. Ostatně, ona gumová podrážka s velkou přilnavostí je jednou z největších inovací, se kterou Van Doren Rubber Co. přišla. Od této doby, kdy je začala nosit kalifornská mládež, byly praktické tenisky známy pod jednoduchým názvem, jenž vznikl z příjmení Van Dorena – Vans.
Spoluzakladatel této dnes už celosvětově velmi populární značky James Van Doren, který společnost řídil v letech 1976 až 1984, však bohužel dne 12. října 2011 po dlouhé nemoci ve věku 72 let zemřel ve svém domě ve Fullertonu. Tuto uprávu potvrdila jeho žena Char.
„Bylo to mechanik, chemik a mozek prvních bot Vans,“ říká o svém strýci synovec Steve Van Doren, jeden z několika členů rodiny, kteří pro společnost stále pracují. „Ve své garáži dělal všechny návrhy prvních bot. Vymyslel tam první formy podrážek, včetně mřížkované, znamé pod pojmem ‚vafle‘,“ pokračuje.
S Jamesem Van Dorenem u kormidla začala firma Vans vyrábět sériově, zdvojnásobila své pracovní síly a expandovala daleko za hranice původního plánu dělat boty pro skateboardovou komunitu. Najednou byly na trhu boty pro atlety a běžecké boty, ve kterých běhali vybraní sportovci půlmaratony. Velké uznání se Vans dočkali v roce 1982, kdy si jejich pravděpodobně nejpopulárnější šachovnicový model obul herec Sean Penn ve filmu „Fast Times at Ridgemont High“.
„On vedl firmu v šachovnicové éře a firma jen svištěla,“ říká dále Steve Van Doren. „Byli jsme to nežhavější zboží na trhu.“ Zatímco se však firma snažila abosrbovat obrovské náklady na expanzi, začali jí v 80. letech postupně klesat prodeje, když se na trhu objevily napodobeniny jejich modelů za výrazně levnější cenu. „Dostalo nás to z výslunní a taky jsme ztratili dobré postavení v atletice, protože jsme byli pro Ameriku moc drazí. Zároveň jsme ale začali expandovat za oceán.“
Těžké ztráty poslaly společnost do konkurzu, který nařídilo soudní nařízení. V roce 1984 James Van Doren opustil společnost Vans a do jejího čela se posadil jeho bratr Paul, jenž už byl napůl v důchodě. Firma se přestěhovala do nového sídla v Orange, Kalifornii, ale o čtyři roky později ji koupila investiční spoleřnost. Od té doby byla firma několikrát prodána, naposledy za 396 miliónů amerických dolarů v roce 2004 americké společnosti Greensboro se sídlem v New Yorku.
Momentálně patří Vans stále k jedné z nejpopulárnějších nejen skateboardových značek obuvi a oblečení. Firma vlastní téměř 46 000 metrů čtverečných skateboardových parků především na jihu a východě USA a je sponzorem několika festivalů, přičemž největším z nich, kde je Vans zároveň hlavní finanční silou, je proslulá Vans Warped Tour, která už od roku 1995 každoročně objíždí s největšími hvězdami punk-rockové hudby z USA i zahraničí celé Spojené státy.
Zesnulý spoluzakladatel firmy Vans James Van Doren byl jedním z pěti dětí jeho rodičů Johnsona a Reny Van Dorenových. Jeho otec byl ve své době vynálezce a matka švadlena. Jeho dva bratři se od společnosti, kterou mu více méně pomáhali založit, později odloučili, když se rozhodli založit vlastní firmu. „Byl to velký dříč, muž řízený chtíčem, velmi zábavný a otevřený,“ říká na konec jeho syn James. „Mohl ovládat své vlastní příběhy a sny.“