Zařvi Dveře rozezpívali Ostravu
Proslulá ulice Stodolní v centru Ostravy je především útočištěm všech milovníků taneční a jí podobné hudby. Podniky s takovýmto nebo jen trochu odlišným zaměřením na ní najdete na každém kroku, a proto, když je na pořadu jednoho z nejznámějších tamních klubů Boomerang nějaká ta rockotéka, či koncert, je to pokaždé pro všechny příznivce punk-rockový svátek.
Jeden takový byl naplánován i na středu, 24. října letošního roku, a poměrně dlouho dopředu známé seskupení kapel slibovalo opravdu parádní nášup a zpestření poloviny dalšího sychravého podzimního týdne. Bohužel ne všechno jde vždycky tak jak bychom si přáli a asi měsíc před akcí se začalo spekulovat o neúčasti pro mě hlavních hvězd večera, kluků z NSOS, která se z důvodu pracovního vytíení jednoho ze členů nakonec i potvrdila. Koncert tím dle mého názoru ztratil dost ze své exkluzivity, minimálně pak svou jednu čtvrtinu obsazení, ale díky této události už mohl jen získat, což bylo na druhou stranu dobře.
Přesný čas začátku bujarého večera pro mě byla jedna velká neznámá, a tak když jsem si něco po osmé hodině večerní vyřídil s malými problémy vstup do klubu, byl jsem po rozhlédnutí se po nevelkém prostoru mile překvapen, kolik lidí v černo-bílé kombinaci s truckerkami a odznáčky na všech možných místech si našlo uprostřed týdne cestu právě do Boomerangu. Po povinné, ale poměrně krátké, reprezentativní zastávce u baru a zaujmutí strategického místa v centru dění jsem začal netrpělivě očekávat, co že to předvedou čtyři notně alkoholicky posilnění chlapíci na pódiu, kteří už chvíli zvučili své nástroje, říkající si The Crooked Beats.
Tuhle RocknRollovo-Punkovo-New-Waveovou (jak sami nazývají svůj styl) partu z Frýdku-Místku jsem do tohoto vystoupení téměř neznal a musím říct, že i když do svého asi 45 minutového setu dali hodně energie, sil i promile, tak nijak zvlá neoslovili hlouček lidí pohupující se pod nimi ani zbytek osazenstva klubu. Chápu, že pánové holdují alkoholu v jakékoliv podobě, a nic proti tomu, ale když pak chlapík uprostřed stage s kytarou a mikrofonem baví publikum tím, že se snaží svým zamotaným jazykem a poněkud neohrabanou motorikou sdělit něco kloudného, přijde to minimálně trochu líto. Samotný hudební výkon i přes tyto, řekněme tomu, nedostatky nebyl úplně špatný. Zdvojené kytary, hezké doprovodné vokály a nápaditá basa tvořily vcelku líbivý a sviný RocknRoll očividně říznutý i kapelami jako Beatles apod. Byla jen velká škoda, že celkový dojem z jinak dostatečně slušně zvládnutého setu, pokazilo ne zrovna sympatické vystupování kapely mimo hudební vloky.
Bezprostředně poté, co si úvodní kapela sbalila své nástroje, se na pódiu opět začali mnoit zvukaři a pomocné síly společně s kapelníky z mladé brněnské kapely BreakPoint. Všechno v tu chvíli nasvědčovalo odsýpajícímu tempu celého večera, ovšem to ještě nikdo nečekal, že si kluci dají se začátkem vystoupení hezky na čas a i díky problémů s odposlechem se jejich nastavování a ladění všech serepetiček protáhne skoro až na jednu hodinu. Hlouček nedočkavců pod pódiem to samozřejmě čím dál víc znervózňovalo a já osobně jsem ve snaze zaujmout co nejlepší pozici místo reprezentování odpočítával dlouhé minuty s nimi.
Nakonec se však i problémy se zvukem daly do pořádku a BreakPoint ve stylu velkých kapel naskákali na pódium, připraveni odstartovat svůj úderný pop-punk. Musím přiznat, že i když bylo jejich ostravské vystoupení z mého pohledu premiérové, tak skutečně překvapili. Jejich jedenácti-písničkový set vyplněný pouze vlastní tvorbou (původně byl na pořadu i závěrečný bonus) byl energický, plný poskakování, melodický i bez větších výkyvů. Sice jsou kluci celkovým projevem očividně velmi podobní a ovlivnění určitými západními kapelami, ale to nic nemění na tom, že na pódiu nechávají kus ze své vlastní osobnosti. Dalším plusovým bodem je pro mě i fakt, že se především duo Fenix Wlk snaží co nejvíce komunikovat s publikem, které se při jejich hudbě rozrostlo do úctyhodných rozměrů, a jen tupě neodehrají připravený seznam skladeb. Mladá naděje z jihomoravské metropole nepředvedla podle vlastních slov nejlepší show, stydět se ale rozhodně také za co nemají. Přinejmenším Stodolní ulici dokázali, že se v našich končinách zrodila další poslechově příjemná kapela a v neposlední řadě perfektně připravili půdu pro hlavní hvězdu večera.
Tou nebyl nikdo jiný, než domácí oblíbenci Zařvi Dveře. Ti v poměrně nedávné době přeili pohromu v podobě odchodu poloviny kapely a i přesto, že mi několik zdrojů potvrdilo, že rozdíl v původní a nynější sestavě je při hraní téměř žádný, musím nesouhlasit. Hudebně je rozdíl opravdu minimální, pořád je to ten samý chytlavý punk-rock, ale ten vnitřní pocit, který říká, že tohle už nejsou ti Zařvi Dveře jací bývali je alespoň u mě neúprosný. Už to nejsou ti čtyři usměvaví kluci, kteří působili skvěle sehraným dojmem, ale teď spíš vypadají trochu jako kapela dvou lidí s doprovodem. Snad se ale i tohle napraví a budou zase působit komplexně. Každopádně velmi početnému domácímu publiku tento fakt očividně nevadí a několikanásobné skandování jména frontmana Leksy toho bylo jasným příkladem. Plný kotel lidí pod a tentokrát i dál od pódia se společně s kapelou prozpíval přes všechny starší i novější songy a když se pak ke kapele při písničce Rapský město z nejnovějšího EP přidali i ex-členové, zaplesala srdce všech přítomných pořádně. Celý set a zároveň i večer pak Zařvi Dveře uzavřeli několika přídavky z novější tvorby, poslušně poděkovali všem přítomným a odeli.
Další punk-rocková párty na Stodolní se v celkovém součtu vydařila. Vechny zúčastněné kapely i návštěvníci se zachovali v souladu s pravidly a společně vytvořili báječnou atmosféru, která by se v Ostravě měla opakovat daleko častěji. Ti, kteří v Boomerangu byli, nejspíš ví, o čem mluvím a s těmi, kteří se nedostavili, se rád uvidím na podobném koncertě (snad už v plném obsazení) přítě.