Yellowcard – Southern Air

Občas si kapely prostě potřebují odpočinout. Stáhnout se do ústraní, strávit čas se svými rodinami a přáteli, nabrat síly. To byl i případ Yellowcard, které podobný osud potkal v roce 2008. Na rozdíl od kapel, které po absolvované pauze nedokáží navázat na své předešlé úspěchy, však tato pětice ze slunné Floridy neztratila nic na svém lesku a šarmu a po dvouleté odmlce začala opět přesně tam, kde skončila. A nabitou energii přetavili v již druhé plnohodnotné album od jejich návratu.

To v dnešní době není rozhodně obvyklé, i vzhledem k situaci v hudebním průmyslu, chrlit jednu nahrávku za druhou. Steve ‚Stevo‘ Jocz (bubeník Sum 41) se v našem pořadu iPUNKed, v souvislosti s Green Day vyjádřil docela přesně: „Je docela odvážné udělat tři alba najednou, když stěží prodáte jedno.“ Naštěstí pro nás to ale není fakt, který by Yellowcard zpomalil v nastoleném tempu a bohudík, není to případ, kdy by kvantita vítězila nad kvalitou.

Od prvních tónů totiž bude více než jasné, že před vámi není deska nějakých usmrkanců, kteří se teprve hledají a nevědí co sami od sebe očekávat. Tohle je od prvního kontaktu trsátka se strunami až po závěrečný verš album, ze kterého zkušenost a ostřílenost přímo čiší. Pokud jste měli pocit, že pop punk ztrácí dech a nemá v poslední době moc co nabídnout, věřte, že to není tak úplně pravda. Rozhodně má. A formace okolo frontmana Ryana Keye nám v podobě „Southern Air“ nabízí ucelený soubor toho, co máme nejen na nich, ale na tomto žánru obecně rádi – velký důraz na melodii a především cit pro ni. Tady se nestane, že se začnete ztrácet v příliš překombinovaných kytarových aranžích a vyhrávkách. Kytary se v rytmických partech příjemně doplňují, aby zase vynikly v těch individuálních. Hudba Yellowcard ale není postavená jen na klasickém nástrojovém složení, čehož si je houslista Sean Mackin plně vědom, ale stejně jako jeho spoluhráči přesně ví, kdy zasáhnout a kam přispět svojí troškou do mlýna, a kde nechat práci na jiných. Nebojí se ani výrazného sóla a právě jedno z takových, ve skladbě Always Summer, osobně považuji za jeden z vrcholů celé nahrávky.

Výrazem always summer by se kromě již zmiňované skladby samotné ale dala charakterizovat i nálada, kterou ve vás poslech bude evokovat. Léto, energie, party u vody ve společnosti dobrých přátel a lehkého popíjení. „Southern Air“ však netrpí jedním neduhem, jako tomu je u jiných kapel, a tím je omezenost textů právě na tato témata. Pokud se do nich zaposloucháte, najdete tam vše od letních radovánek, přes pravdy o životě, o nacházení sebe sama až po osobní zpovědi výhradního textaře Keye, kdy se vyrovnával s rychlým nástupem slávy po vydání pro kapelu tolik zlomové desky, kterou „Ocean Avenue“ byla. Samotný Key si pak své texty jako hlavní vokalista i odzpíval a nutno uznat, že jestli celá kapela v průběhu let dozrála a ze všech stran slyšíme, že teď jsou na vrcholu, o zpěvech to platí dvojnásobně. Jestli chcete ve vokálech hledat byť jen slabší moment, musím vás zklamat, takový totiž nenajdete.

Po všemožných superlativech, které se na novinku od Yellowcard snášejí, mě ovládla tak trochu skepse a její první otočení mě na zadek taky neposadilo. Těžko říct kde se stala chyba. Buď to zapříčinilo tolik kladných hodnocení a nebo jsem prostě ten osudný den ráno jen vylezl z postele špatnou nohou napřed. Nyní ale musím uznale smeknout klobouk a vyseknout poklonu. V žánru, ve kterém už nezbývá příliš místa pro invenci a skvělých desek už tolik nepřibývá, je tohle totiž mnohem víc než jen čerstvý jižanský vánek.

Yellowcard – Southern Air

Hodnocení: 9/10

Vyšlo: 14. 8. 2012
Vydavatelství: Hopeless Records

1. Awakening
2. Surface of the Sun
3. Always Summer
4. Here I Am Alive
5. Sleep in the Snow
6. A Vicious Kind
7. Telescope
8. Rivertown Blues
9. Ten
10. Southern Air