Vydatný post-hardcoreový eintopf v pražském Futuru splnil očekávání

Minulý týden se dostalo našemu hlavnímu městu zajímavé podívané – ve smíchovském klubu totiž proběhl z hlediska evropských zastaveníček jednotlivých kapel unikátní koncert. Sešli se tu tři souputníci dnes tak populárního mixu pop-punkové svěžesti s občasnými screamo vokály a techničtějšími kytarami – skotští mladíci Yashin, nadějní We Are The Ocean z Essexu a zámořská skvadra Hawthrone Heights. To jsou jména, která především díky pozitivně hodnoceným studiovým počinům z letošního roku slibovala rozpoutat slušnou atmosféru. Pro informaci dodejme, že časový harmonogram byl striktně dodržen – začínalo se po osmé a končilo něco málo po jedenácté hodině večerní. Sál byl zaplněn zhruba ze třech čtvrtin, což se vzhledem k velmi spořivě nastavené ceně vstupenek (278 Kč v předprodeji) trochu vymykalo zdravému rozumu.

Akci doslova odpálil skotský sextet Yashin, kterému dominuje duo frontmanů Harry Radford a Kevin Miles. Na programu tak bylo střídání čisté a screamo linky. V drtivé většině zazněly melodie z debutu „Put Your Hands Where I Can See Them“, který vyšel na počátku tohoto roku. Hudba Yashin obsahuje něco nezvyklého a na hudebním poli dosud nepříliš vídaného – zdatně kombinuje prvky moderního britského soundu ve stylu Lostprophets a k tomu přihazuje špetku naprosté dravosti rovněž britských Gallows. Ve Futuru své kvality dokázali hoši ze skotského Glasgow naplnit – alespoň částečně navnadili zejména dámské publikum na další dva hřeby večera.

Po rychlé práci organizátorů nastoupilo na pódium pětičlenné uskupení, tentokrát z jihu Britských ostrovů – We Are The Ocean. Kytarista a zpěvák Liam Cromby společně s neotřelými řevy Dana Browna tvoří v mnoha ohledech zajímavou bipolaritu – Crombyho klid a lyrický hlas (ne nepodobný Dallasu Greenovi z post-hardcoreové veličiny Alexisonfire) se střetává s energickým výbuchem Browna, který polovinu setu strávil uprostřed davu a dával tak najevo, že si vystoupení dokáže náramně užít. V průběhu čtyřiceti minut bylo možné zaslechnout průřez krátkou, ale výživnou historií kapely – od starší pecky Nothing Good Has Happened Yet, přes písně z debutové desky „Cutting Our Teeth“, až po lehce mainstreamovou novinku Playing My Heart. Díky perfektnímu přístupu ze strany kapely se v sále utvořila ještě lepší atmosféra a příznivci ohijské 4+1 se začínali potutelně usmívat.

Na vystoupení Hawthorne Heights je (ač třeba nechcete) vidět silně emotivní historie kapely, kdy v roce 2007 původní kytarista Casey Calvert zemřel na následky drogové intoxikace. Od té doby dávají Hawthorne Heights do vystoupení snad ještě více sil a energie, což se velice pozitivně promítlo do celého pondělního večera. Show byla odpálena starší a zpěvnou Saying Sorry z alba „If Only You Were Lonely“, nadále samozřejmě nechyběly hity jako Ohio Is For Lovers, Niki FM či Pens And Needles. Nicméně hlavní slovo na setlistu měla zbrusu nová deska „Skeletons“, ze které zazněla nejen úvodní Bring You Back nebo Nervous Breakdown s návykovým refrénem, ale i několik dalších skladeb. Po odehrání playlistu přišel jeden přídavek a Hawthorne Heights poděkovali pražskému publiku. Bůhvíproč to od ohijské pětice znělo upřímněji než od kohokoliv jiného.

Pro zhruba dvě stovky lidí vznikla v již tak příjemném prostředí klubu (málo kuřáků, akurátní teplota, velmi solidní zvuk) domácká a pohodová atmosféra, kterou kořenili tři zajímavé a i na dnešní dobu trochu netradiční kapely. Skotsko, Anglie a Ohio podaly kvalitní výkon, a tak bylo několik zmínek ze strany skupin o další návštěvě našeho velkoměsta rozjařeným publikem nadšeně kvitováno.