V Čechách si nás spletli s The Hives, smějí se Disco Ensemble

Jednou z hvězd letošního ročníku Rock for People byli také finští medvědi Disco Ensemble, kteří českému publiku přijeli představit zbrusu nové album „The Island of Disco Ensemble“, které je následnovníkem veleúspěšné nahrávky „Magic Recoveries“ z roku 2008. Pár hodin před vystoupením na festivalu si pro nás během pauzy ve fotbalovém bagu s ručně vyrobeným papírovým balónem udělali čas bubeník Disco Ensemble Mikko Hakila a baskytarista Lasse Lindfors, aby zodpověděli několik otázek směřujících k jejich aktuálnímu turné i novému albu. Tady jsou.

V České Republice hrajete už počtvrté a podruhé přímo na Rock for People. Co máte rádi na Česku a na českých festivalech?
Mikko: Tenhle festival je fakt skvělý. Nekoná se jen o víkendu, což je dobrý, protože se na něj můžou objevit i velcí umělci za poměrně málo peněz. To je taky důvod, proč tady hrajou Muse a podobné kapely. Je to skvělý, protože v létě nemá smysl dělat festivaly jen o víkendech. Tenhle festival je v tomhle fakt dobrý.

Pamatujete si na vaše předchozí vystoupení v Čechách?
Mikko: Když jsme byli na Rock for People naposledy, někdo si nás spletl se švédskými The Hives. Byli jsme tady jen my čtyři z kapely, protože náš tour manažer a ostatní museli odjet, a když nás zavedli do backstage, čekaly tam na nás čtyři různý autobusy. Říkali jsme si: „Ok, to je jeden autobus pro každýho z nás,“ ale pak se nás zeptali, jestli jsme teda The Hives a my jim řekli, že ne, že jsme Disco Ensemble a poslali nás někam do stanu.

Lasse: Jo, všichni se divili, jak můžou The Hives přijet jen ve čtyřech lidech bez managementu a všech ostatních. (směje se)

Jak probíhá vaše momentální turné?
Lasse: V létě jezdíme jen po festivalech, neděláme žádné lokální koncerty, takže nic zvláštního. Aktuální turné je dobrý, všechno je zatím úplně v pohodě.

Stalo se vám teď na turné něco zvláštního, co si pamatujete?
Mikko: Já nevím. V létě vždycky odehrajeme jen pár koncertů a pak letíme zpátky domů do Finska. Teď si na nic nevzpomínám, ale musíme si začít tyhle příběhy pamatovat, protože vždycky, když se nám něco stane, říkáme si, že to bylo skvělý, ale za dvě hodiny už si to nepamatujeme. Teď momentálně ale žádnou historku nemáme. Alespoň si na nic nevzpomínám.

Takže nejezdíte na dlouhé turné, ale pokžadé jej máte rozděleno na několik částí, mezi kterými se vracíte domů? Není to zvláštní, vždycky se takhle vracet a pak jet zase jinam?
Lasse: Myslím, že teď už jsme na to zvyklí natolik, že nám nepříjde zvláštní vracet se domů jen třeba na půl týdne. Dříve to bylo divný vracet se po měsíci na chvíli domů. Všechno bylo takový jiný, ale teď už jsme si na to zvykli. Máme aspoň čas na vybalení a vyprání špinavýho oblečení.

Když jste takhle uprostřed turné doma, jste rádi, že jste zpátky ve Finsku a můžete odpočívat nebo už se těšíte na další koncerty?
Mikko: Vždycky, když dorazíme domů, první den jsme rádi, že si můžeme oddychnout. Ale už druhý den doufáme, že další koncert je brzy, protože doma v podstatě není co dělat. Když se jen tak flákáme a neděláme nic, hodně rychle se začneme nudit. Snažíme se ale hodně zkoušet, většinou se hned druhý den sejdeme ve zkušebně.

Preferujete hraní na velkých letních festivalech nebo v klubech, kde je intimější atmosféra?
Mikko: Obojí je skvělý. Po létě nám chybí kluby, protože jezdíme jen po festivalech, ale v zimě už se zase těšíme na festivaly. Obojí je prostě zábava.

Lasse: V létě je vždycky strašně pěkný být na cestách. V zimě si to tak neužíváme.

Nechybí vám léto doma ve Finsku, když jste pořád na cestách?
Mikko: Nejlepší věc na cestování je to, že léto je mnohem delší. Ve Finsku je léto víceméně jen tři měsíce. Ale když přijedeme například do Německa na začátku května, už je tam horko a v podstatě tam už začalo léto. Takže když takhle cestujeme už od začátku dubna nebo května. Máme dlouhý léto i jaro. Protože když se pak vrátíme v květnu do Finska, je tam zase jaro, který už v dubnu bylo v Německu a takhle je to i s létem. Takže ho máme o hodně delší.

Pojďme si popovídat o nové desce „The Island of Disco Ensemble“, která právě vyšla. V čem je jiná, než předchozí desky a jak dlouho a kde jste ji nahrávali?
Lasse: Myslím, že je více jednotná než předešlý alba. Není tak různorodá. V dobrém slova smyslu. Na předešlém albu bylo hodně různě znějících písniček, ale tentokrát jsou více jednotné. Nahrávání pak probíhalo ve třech různých studiích ve Finsku po dobu asi půl roku. Byli jsme ve studiu vždy jen chvíli a pak si dali na pár týdnů odpočinek.

Mikko: Jo, trvalo nám to poměrně dlouho, protože jsme pokaždý něco nahráli a pak šli domů a přemýšleli nad tím, jak by se to dalo zlepšit. Nebyli jsme pod takovým stresem, jako když můžete ve studiu strávit třeba jen měsíc a poslední týden zkoušíte všechny věci, který jste ještě nezkusili, což není vždycky ta nejlepší věc. Teď jsme na to ale měli plno času a mohli jsme tak vyzkoušet všechno, co jsme chtěli a zjistit, co je nejlepší. Snažili jsme se nechat si všechny dveře otevřené, abychom mohli všechno ještě změnit. Byla to opravdu zábava.

Co znamená název desky „The Island of Disco Ensemble“ (Ostrov Disco Ensemble; pozn.red.)?
Mikko: Na jednu stranu je to jen název, ale na druhou stranu to vyjadřuje to období, ve kterým jsme album dělali. V podstatě to bylo jen o nás čtyřech a koncentrovali jsme se jen na jednu věc. Bylo to jako bychom byli na ostrově, na kterým jsme měli všechno, nad čím jsme za poslední rok přemýšleli. Takže se ten název dá pochopit i takhle…ta deska je ostrov, na kterým jsme byli oddělení od jiných lidí.

Co reprezentuje obal desky? Má nějaký speciální význam a kdo ho vyrobil?
Mikko: Namaloval ho nějaký malíř z New Yorku a Miikka (Koivisto – zpěvák; pozn. red.) na něj narazil na internetu. Zeptali jsme se toho malíře, jestli můžeme jeho obraz použít na náš obal, protože to bylo přesně to, co nám sedělo k albu, koupili jsme jej i s právy a použili ho na přebal.

Limitovaná edice nové desky obsahuje taky bonusovou knížku s texty, významy písniček, taby apod. Proč tyto věci neobsahuje taky normální verze?
Lasse: Je to takový bonus pro obchody s deskami, protože chtěly jak normální verzi, tak taky nějakou extra, která bude obsahovat něco navíc. Taky to je otázka peněz, protože vyrobit takový balíček k albu stojí víc než klasický booklet.

Mikko: Přesně tak, nemůžeš narvat do bookletu 100 stran textu. Musíš na to mít jiný formát, takže jsme zvolili tuhle cestu.

Z nové desky pochází taky dva singly, z nichž se ten nejnovější k písničce White Flag For Peace dočkal i videoklipu. Co můžete říct o něm? Kde se natáčelo, jak dlouho?
Mikko: Ten videoklip je hodně jednoduchý. Měli jsme hodně málo času na to, abychom ho udělali a navíc jsme si ho museli udělat sami. Navíc je to krátká písnička, takže jsme zvolili téma, ve kterým si architekt hraje s tématem a artworkem alba…

Lasse: Nechtěli jsme dělat video s příběhem, ale spíše mu dát jen nějaké téma, protože si myslíme, že je hodně težký udělat dobrý videoklip s kvalitním příběhem.

Mikko: Jo. Navíc, jak už jsem říkal, udělali jsme si ho sami. Vyrobili jsme si kulisy a kromě zvukaře, režiséra a pár dalších lidí jsme na to byli jen my. Měli jsme pár návrhů od jiných režisérů, ale nic se nám nelíbilo, tak jsme se rozhodli, že to uděláme sami, protože jsme si to mohli kompletně kontrolovat sami.

Jak dlouho vám trvalo to video natočit?
Mikko: Se vším všudy, jako s výstavbou kulis, přípravou a nanošením všech nástrojů to trvalo jeden den. Samotné natáčení jsme ale zvádli za 6 hodin.

Jen 6 hodin?
Mikko: No jo, šlo to rychle.

Nechystáte se takhle natočit i nějaké vlastní DVD?
Mikko: Jo, myslím, že jednoho dne budeme muset udělat další DVD, protože máme spoustu vlastního materiálu. Máme vlastní kameru, kterou bereme úplně všude a rádi bychom vybrali to nejlepší a udělali z toho nějaký film. Pokud myslíš nějaké živé DVD, to nevím, možná. Možná přidáme něco takového jako bonus k dalšímu albu.

Závěrečná otázka. Máte nějaký vzkaz nebo zprávu, kterou byste chtěli předat vašim českým fanouškům?
Mikko: Jasně. Rádi bychom vás viděli na našich koncertech.

Lasse: Jo, všichni se uvidíme na podzim.

Mikko: No jo, na podzím tady hrajeme dvakrát, myslím, že to je v září. Máme jeden koncert v Brně a jeden v Praze, takže se tam snad uvidíme.