Uvědomili jsme si, že máme slušné jméno, říká Jack Spence z We Are The Ocean

Jsou možná největším letošním objevem na poli evropského melodického post-hardcoreu. Angličtí We Are The Ocean se světu uvedli vydařeným debutovým albem „Cutting Our Teeth“ a rázem se jejich jméno začalo frekventovaně skloňovat i v českých luzích a hájích. Baskytarista Jack Spence si našel chvilku, aby iPUNKu poskytl exkluzivní rozhovor a vy se v něm mimo jiné dozvíte, jak to vypadá s koncertem We Are The Ocean na našem území.

We Are The Ocean fungují teprve třetím rokem, na svých bedrech už ale nesete břímě v podobě úspěšné debutové desky „Cutting Our Teeth“. Jak jste spokojeni s tím, jak lidi v Británii vaši desku přijali?

S ohlasy na tohle album jsme naprosto spokojeni. Modlili jsme se za to, aby se lidem líbilo, protože nám trvalo tak dlouhou dobu ho vytvořit. Datum vydání bylo zpožděno celkem o půl roku a jak kolem toho rostl mediální šum, zvyšovala se tím taky možnost, že by deska mohla být zklamáním. S ohledem na tyhle věci byla studiovka krokem úplně jiným směrem než EP, které jsme vydali na začátku kariéry We Are the Ocean a jsme rádi, že jsou všichni otevřeni téhle změně spíše než očekávání, že vytvoříme to samé jen ve větším množství.

Když jsi se otřel o debutové EP, vysvětli mi, jak jste dokázali prodat tenhle vᚠúplně první výtvor (limitovaný 1000 kusy) během jediného dne? V roce 2008, jste přeci i doma museli být vcelku neznámí bažanti.

Víš, já si myslím, že právě ta limitace tisíce kusů přiměla spoustu lidí koupit si ho v naději, že by se v dalších letech mohlo stát sběratelským artiklem. Byl to taky náš vůbec první počin, tudíž první možnost pro všechny ty, kteří nás viděli buďto živo nebo poslouchali na internetu, pořádně nás poznat. Taky v tomhle případě, poté, co jsme zaplatili za nahrávání a tisk, jsme se zajistili tím, že jsme vydání posouvali, jak jen to šlo. Především proto, abychom nekrachli.

Ale zpátky ke „Cutting Our Teeth“. To se podívalo také do Německa a Austrálie, jaké odtud zaznívají ohlasy?

EP „We Are the Ocean“ jsme vydali jenom ve Velké Británii, takže pro všechny ostatní země je tohle náš první počin, první obsáhlejší věc, kterou od nás mohou slyšet. Okamžitě jsme zaznamenali zvýšený zájem od lidí ze zahraničí, takže si troufám odhadovat, že bylo přijato fakt výborně.

Na vydání ve Spojených státech jste se nedohodli?

Jasně, že jsme o tom přemýšleli, ale prostě potřebujeme najít ten správný čas. Dosud jsme v USA nejeli turné, proto by vydání “Cutting Our Teeth” bylo v současné chvíli podpořeno jen hodně slabě. Teoreticky by bylo dobré si nejdříve zamluvit dlouho šňůru po Spojených státech, vydat album a pak ho tlačit mezi lidi.

Zaujal mě přebal alba. Jaká je symbolika vlka stojícího na okraji útesu? Jakým způsobem souvisí s názvem desky?

Ten termín “to cut your teeth” (v překladu: brousit si zuby) se dá v zásadě vyložit jako poučovat se z něčeho, co děláš poprvé. Tohle je naše první album, celý ten proces od psaní až po vydání byl pro nás určitým poučením, a tak jsme si mysleli, že bude vhodné desku takhle nazvat. A s pozadím motivu vlka na útesu je to podobné. On právě dosáhl dospělosti a opustil svou smečku, aby získal životní zkušenosti. Teď je na všechno sám, dělá věci poprvé a učí se tím, jak putuje dál a dál – on si prostě brousí zuby (cutting his teeth).

Produkci obstaral Brian McTernan. Byla tím hlavním důvodem, proč jste nesáhli po někom z domácí britské scény touha mít co možná „nejameričtější sound“?

V době, kdy jsme si vybírali producenta, se spousta žánrově podobných kapel kolem nás uchylovala k těm stále stejným jménům a my nechtěli být jen další v tomhle davu. Doslechli jsme se, že Brian se o nás zajímal a chtěl okamžitě přivést naše nápady k životu. Není to kvůli tomu, že jsme chtěli mít nějaký “americký zvuk”, prostě se nám líbila práce, kterou měl Brian do té doby za sebou. Jeho seznam je plný našich oblíbených kapel a desek. Jen pro představu Thrice, Circa Survive, Converge. Líbilo se nám, jak pracoval na jejich albech. Bylo to opravdu snadné rozhodování.

Jaká je spolupráce s vydavatelstvím Hassle Records, u kterého v Británii vydávají mimo jiné také A Skylit Drive, Cancer Bats nebo Alkaline Trio? Asi převládá spokojenost, že?

Naprostá. Album „Cutting Our Teeth“ jsme si nahráli prakticky sami a až potom jsme se pídili vydavatelství. Pochop, potřebovali jsme se ujistit, že vykročíme správným směrem. V opačném případě bychom přišli na buben. Proto chvíli trvalo najít ten pravý label (což následně zpozdilo vydání alba). Teď jsme ale moc rádi, že jsme neskočili na některou z dřívějších nabídek, protože Hassle Records se o nás staral a stále stará tak, jak jsme předtím doufali, že se bude starat vydavatelství, se kterým podepíšeme.

Snad každý rozhovor s We Are The Ocean se vede stylem zda jste nebo nejste noví Alexisonfire. Je to pro vás stále lichotka nebo už vám to leze na nervy?

Přijde mi, že jsme k nim přirovnáváni méně a méně s každým dalším songem, který napíšeme. Jakkoliv je množství takových dotazů frustrující, stále to bereme jako kompliment. Alexisonfire je skvělá kapela, která vytrvale produkuje skvělé desky na takové úrovni, které bychom chtěli v nejbližší budoucnosti dosáhnout.

Na Britských ostrovech právě probíhá hlasování o vítězech Cen Kerrang!. Neměli jste letos ambice se také umístit mezi nominovanými v některé z kategorií?

Samozřejmě, že by bylo skvělé, kdybychom byli nominováni, ale nedávali jsme si letos velké naděje. Stále jsme nevhodně umístěni mezi novými kapelami, ale na Nejelpšího britského nováčka jsme už nominováni byli a nemůžeme být znovu. Jsme jednoduše příliš noví, abychom mohli doufat v cenu pro Nejelpší britskou kapelu nebo album. Možná příští rok.

Myslíš, že Bullet for My Valentine obhájí první místo v hlasování o Nejlepší britské kapele roku? Jak vůbec tamní hudební scéna přijala jejich nové album „Fever“?

Boj o Nejelpší britskou kapelu bude tuhý, takže se necháme překvapit a uvidíme. Můj osobní názor je takový, že jejich nová deska nebyla ani z poloviny tolik propagována, jak by měla být. Třeba já jsem jen shodou náhod zjistil, kdy vlastně vychází a do teď jsem ji ještě vůbec neslyšel. Bulleti jsou obrovský pojem a myslím si, že album měli podporovat víc, aby se dostalo na první místo žebříčku a tím jim výrazně pomohlo k zisku Ceny Kerrang!.

Jak by tedy vypadala tvoje pětice nominovaných na Nejlepší britskou kapelu roku?

Jsme velcí fandové současné britské undergroundové scény, proto by bylo skvělé pro vycházející hvězdy jako Young Guns nebo Deaf Havana, kdyby byly na Nejlepší britskou kapelu nominovány a tu cenu vyhrály. Tahle kategorie ale oceňuje pět z pěti největších britských kapel a já si myslím, že takhle by to určitě být nemělo!

Vaše popularita s vydáním „Cutting Our Teeth“ v České republice ohromně stoupla. Mnoho lidí si vás žádá vidět na živo. Nabízí se otázka, kdy jim tohle smělé přání splníte?

Už je to na obzoru! Do Evropy jsme zatím nakoukli vždycky jen na jednotlivý koncert nebo festival a pak jsme se zase okamžitě vraceli, takže dychtíme po tom jet kompletní evropské turné a podívat se do zemí, ve kterých jsme ještě nebyli. Vydržte.

Odehráli jste několik vystoupení na předních anglických festivalech. Preferuješ raději klub nebo právě festivalová pódia?

Oboje je perfektní zábava. Zjistil jsem, že obyčejný koncerty v pořádných klubech mají mnohem lepší atmosféru, jsou propocenější, důvěrnější a každý se snaží zapojit. Festivaly jsou zase skvělé z toho hlediska, že ti dávají možnost zaujmout hordu nových fanoušků. Mimo pódium je na festivalech taky skvělá zábava. Slam Dunk, Download a Boardmasters – to byly nejzábavnější víkendy, jaké jsme zažili.

Určitou zkušenost máte také se zaoceánskými festivaly. V loňském roce jste vystoupili na rockovém svátku The Bamboozle (festival v New Jersey). Bylo to v něčem odlišné od festivalů, které hrajete doma?

Hlavní rozdíl byl v tom, že Bamboozle byl zasazen do prostředí obrovského parkoviště, kdežto festivalové akce v Británii se vesměs pořádají na opuštěných polích. Myslel jsem si, že lidi tam budou víc váhat, jestli se aktivně zapojit do vřavy, když tu byla docela solidní možnost, že se jejich obličej potká místo trávy s betonem. Ale tam to nebyl tenhle případ. Měli jsme skvělé přijetí a ostatní kapely, které jsem viděl, na tom byly stejně.

Předskakovali jste např. Lostprophets, Underoath, Madina Lake nebo Thrice. Co si z těchto vystoupení s velkými kapelami We Are the Ocean vzali do budoucna?

Underoath a Thrice jsou dvě z nejoblíbenějších formací nejen mých, ale celé kapely, takže tyhle šňůry byly pro nás všechny obrovským úspěchem. Taky bych řekl, že nám to pomohlo v tom, abychom dokázali docenit svou vlastní hodnotu. Nepodaří se vám totiž předskakovat Thrice a Underoath bez toho, aniž byste si sami byli vědomi toho, že vaše kapela má slušné jméno. Tohle jsme si díky tomu uvědomili. Obecně, všechna turné, která jedete jako předkapela, jsou skvělá. Hrajete na velkém pódiu a snažíte se zaujmout nové posluchače. Vážíme si každé příležitosti, kdy můžeme jet šňůru jako předkapela.

Na podzim ale pojedete vlastní velkou tour po Británii. Jak se na ni těšíš a co bys mohl říct o předkapelách?

Vždycky vítáme jakoukoliv šňůru s otevřenou náručí, ale turné, které jedeme jako headlineři, je pro nás hrozně vzrušující. Jsme potěšeni, že s sebou na cesty bereme čtyři skvělé kapely. Koncertování bude měsíc dlouhé, takže jsme support rozdělili na dvě čtrnáctidenní části. Prvních čtrnáct dní se k nám připojí Brides a Chickenhawk – dvě skvělé kapely, pro které, doufejme, bude tohle turné přínosem. Druhou část odjedeme s americkými Our Last Night a The Ghost of a Thousand – tyhle bandy jsou zase zárukou skvělé párty.

Předpokládám, že potom budou pokračovat práce na novém materiálu, který vás zaměstnává již nyní.

Počkej, proč? My děláme na novém matriálu nepřetržitě od doby, kdy vyšla první deska! Ve skutečnosti, až skončíme tenhle rozhovor, utíkám do studia nahrávat nějaká dema. Po turné nepůjdeme do studia hned, protože se chceme ujistit, že jsme pořádně připraveni a máme armádu songů, ze kterých můžeme vybírat.

Někde jsem četl, že vaším snem je předskakovat Slipknot, Blink-182 a Foo Fighters. To máte docela široký hudební záběr. Kdyby si We Are the Ocean od každé kapely mohli něco vzít, co by to bylo?

U všech tří obdivuju jejich životnost. Jsou spolu kolem deseti let (je jedno, jestli s pauzou nebo bez ní) a postupným vývojem svého zvuku dokázaly produkovat jedno skvěle přijaté album za druhým. Všechny mají taky naprosto oddané fanoušky. Za svůj život jsem potkal nesmírnou spoustu lidí, kteří na sobě měli tetování některé z těchto kapel. Bylo by úžasné mít taky tak oddanou fanouškovskou základnu.

Jacku, pokud chceš cokoliv sdělit českým fanouškům We Are The Ocean, máš prostor.

Nepřestávejte Czechovat nadcházející data našich koncertů, přijedeme brzy!