Thrice – Beggars

Pěknou řádku let už plavou proti módním proudům, jejich videoklipy už dávno zběsile nerotují na hudebních stanicích, singly neboří rockové hitparády a major label se jich při první příležitosti zbavil, pro jistotu. Přesto jejich popularita neustále roste. Progrese s každou další nahrávkou zkrátka nemusí vždy znamenat propad v nelibost. A právě Thrice budiž toho zářným příkladem. Přestože si čtyřka z Orange County hraje, co ji zrovna napadne a baví a jejich poslední nahrávky vznikaly doma v garáži bez účasti producenta, těší se album od alba čím dál většímu ohlasu. A s novinkou „Beggars“ to sotva bude jiné.

Okolnosti, provázející šestou studiovku pár posledních měsíců před vydáním, sice na okamžik zastínily to nejdůležitější, deska se ale těžko stane „tou, která tak rychle unikla na internet“. Na to je až příliš zajímavá a opět tolik odlišná od předchozí tvorby. Po technicky členitém „Vheissu“ a hudebně rozčtvrceném „The Alchemy Index“ se všichni ptali, kam ještě může kapela svůj projev posunout, aby jejich hudba stále ještě bavila a přitom zůstala i nadále neokoukanou. Thrice na to nakonec šli oklikou a místo kompozičně složitých a tématicky různorodých skladeb nám tentokrát předkládají desetistopé semknuté dílo.

Hudební inspirace praští přes uši hned napoprvé. Z desky sálá teplo starých rockových desek, stejně jako jednoduché kouzlo folkového písničkářství. Žádné kudrlinky a příkrasy, „Beggars“ jsou ohlodaní až na kost a právě jejich syrovost a bezprostřednost lapí. Deset nahrubo otesaných kamenů ukrývá sympaticky přímočaré melodie plné chrastících rock’n’rollových kytar, výrazných basových linek a zasněných nálad.

Album po celou dobu dýchá velmi vyrovnaně. Nikde nic nečouhá, nikdo se nerve o slovo, všechno je přesně tam, kde být má. Kensrue jakoby se tentokrát zhostil role barda a svým výjimečným hlasem k nám promlouvá skrze vynikající texty, které jsou tentokrát stěžejním pilířem desky. Teskné a hořké výstřižky ze světa kolem se pozastavují nad jeho prazvláštními zákonitostmi, které člověk denně bez povšimnutí míjí. Myšlenky, s velkým umem zabalené do vzletných básnických obratů, dokonale korespondují s bezprostřední a až organicky kompaktní hudební složkou. Jako byste seděli s kapelou ve zkušebně, struny drnčí, basa lupe a hypnoticky přímé melodie svádí k pohybu. Přestože albu nechybí jakási rocková dravost, typické post-hardcoreové hřmění se ozývá jen z povzdálí. Místo toho deska promlouvá rozvážně a s klidem. Není taky kam spěchat, emocionálně vypjaté trpké polo-balady, podtržené rozmáchlými, přesto prostými instrumentálními gradacemi, jsou daleko údernější než sebelepší riffy. Alespoň v případě „Beggars“ to platí beze zbytku.

To, co ale dělá z „Beggars“ opravdu výjimečnou desku, je um, s jakým bylo deset veskrze docela odlišných kousků sešněrováno v pevný celek, který má atmosféru, myšlenku, a samozřejmě spoustu vynikající hudby. Třičtvrtěhodinka proteče hlavou než se nadějete a zanechá mimo dojmu pečlivě odvedené práce i zvláštní pachu starých časů, kdy si kapely vystačily s málem a přesto vznikaly zásadní nahrávky. Thrice nám zkrátka předvádějí další ze svých mnoha tváří, a pokud budou ty následující alespoň z poloviny takové jako „Beggars“, máme se rozhodně ještě na co těšit.

Thrice – Beggars

Hodnocení: 9/10

Vyšlo: 15. 9. 2009
Label: Vagrant Records

Tracklist:

01. All The World Is Mad
02. The Weight
03. Circles
04. Doublespeak
05. In Exile
06. At the Last
07. Wood & Wire
08. Talking Through Glass / We Move Like Swing Sets
09. The Great Exchange
10. Beggars