The Used: „Zkoušeli jsme nový věci“

Ve druhé polovině května se na pultech obchodů objevila nová deska Američanů The Used s názvem „Lies For The Liars“. Při této příležitosti si server AbsolutePunk.net popovídal s jejich kytaristou Quinn Allmanen o nové desce, koncertech, ale i životě v rodném Utahu. iPUNK.cz vám přínáší jeho český překlad:

Toto je vaše třetí album a je to také to, na kterém se dost změnil zvuk. Jaké věci vás ovlivnily a co vás přivedlo k této změně?
No, vezměte si, co všechno ovlivňuje vᚠživot – jako přátelé a rodina, hmatatelný věci, nedotknutelný věci, věci který nemůžete dohonit, věci který neschováte, věci, který jsou pravdivý a vy si to musíte jen uvědomit. Osobně si myslím, že každý v kapele pochopil sám sebe, jeho místo a obsah a je spokojený s ostatníma v kapele, s rodinou a vším ostatním. Je to hodně věcí a je těžký spojit je do jedné.

Jak probíhalo nahrávání? Měli jste už nějaké nápady, když jste šli do studia nebo jste začali tvořit až tam?
Hodně věcí jsem udělal na cestách, já mám vždycky kolem stovky skečů a nápadů. Postupně k nim přidávám různý prvky, pak si sednu, přidám nápady nějakých bicí, basy, zpěvu a snažím se to nějak nahrát. Ale tentokrát, když jsem měl tyhle dema, tak jsem se rozhodl, že tentokrát s tím nepůjdu za Brandenem (Steineckert, ex-bubeník), protože to by byl začátek komplikací, ale probereme to všichni společně. On byl totiž v té době zaneprázdněný jinýma věcma a pro nás čtyři bylo důležitý shromáždit se a dělat věci společně, ale pro něj byla komplikace spíš tohle, jakoby ho svazovalo to, co chceme udělat. Tak jsem šel do studia s Bertem (McCracken, zpěv) a začali jsme akusticky zkoušet moje nápady. Pak se svými nápady přišli i Jeph (Howard, basa) a Dan (Whitesides, bicí). Celý proces vymýšlení nám zabral asi šest měsíců a bylo to takhle mnohem jednodušší.

Zmínil jsi se o odchodu Brandena. Byly kolem toho nějaké komplikace? Jak se vám pracuje s novým bubeníkem Danem? Panuje teď v kapele uvolněnější atmosféra?
Bylo to rozhodnutí, který jsme prostě museli udělat. Něco, co se muselo stát, abychom mohli udělat věci, který jsme si ani nedokázali představit. Dan je skvělý bubeník i člověk. Jeho mysl není tak zamračená jako byla Brandenova a jeho přístup k hudbě je hodně podobný tomu našemu. Je to skvělý prvek v kapele. Já můžu prostě jen zapnout zesilovač a začít dělat rámus a Dan i to dokáže proměnit v mistrovský kousek. Momentálně jsme si všichni blízcí jako nikdy předtím, mluvíme spolu o lásce, nenávisti a všichni si navzájem skvěle rozumíme. Není nic o čem bychom se nemohli bavit. S Brandenem byly předtím mezi náma nějaký podivný síly, ale teď jsme si uvědomili, že jsme všichni odlišní lidi, ale navzájem si dokážeme pomoct. Jsme spolu z nějakého důvodu a jsme fakt šastní. Někdy jen tak sedíme a nemůžeme uvěřit tomu, že jsme to právě my, kdo má tak skvělou kapelu. Je to neuvěřitelný.

Na minulých deskách jste používali zajímavé zvuky. Jako když jste házeli různé věci na Berta nebo rozbíjeli nádobí. Dělali jste něco podobného i na nové desce?
Jo, na desce je písnička nazvaná Find a Way a je tam zvuk, který jsme vyrobili boucháním do Bertovy nohy nebo mě kluci mlátili do zad. Prostě jsme se postavili před mikrofon a snažili se udělat zvuky připomínající perkuše. Udělali jsme smyčky bicích z různých divných zvuků, často jsem radši jen seděl a snažil se udělat nějaký zvuk o kytaru než abych hrál. Myslím, že se každý z nás naučil používat nástroje i trochu jinak. Zkoušeli jsme hodně nových věcí.

Opět jste si vybrali za producenta Johna Feldmana. Jak s vámi spolupracuje, je to ten producent, co mluví do všeho nebo jen sedí vzadu a občas vám poradí změnit tohle nebo tamto?
On miluje nás, my milujeme jeho, vážně. Dokážeme na něčem pracovat bez toho, aniž by měl jakoukoliv výhradu. Ani nemusí, stačí se podívat na ostatní a víme, co si zrovna myslí. Sami víme co potřebujeme zahrát znovu nebo co je potřeba změnit. On se nám snaží jen ukázat věci i z jiné stránky. Hodně to s ním probíráme, ale nikdy nám neříká co a jak máme dělat.

Objevily se spekulace o tom, že vydáte ještě nějaké EP. Hodně lidí je na to zvědavých, je na tom něco pravda?
Možná vydáme, uvidíme. Máme hodně songů, které se na album nedostaly. Na desce je 11 věcí a my máme dalších 14 v záloze. Prakticky jsme udělali dvě desky, ale jestli bude EP nebo je dáme na internet nebo je použijeme na nějaký krátký dokument, to jsme se zatím nerozhodli. Ale do konce roku s tím něco uděláme.

Hodně fanoušku oceňuje to, že využíváte Myspace a jiné stránky a dáváte jim tak možnost nahlédnout do dění v kapele. Myslíte si, že je důležité být v kontaktu s fanoušky a co si o stránkách jako Myspace myslíte?
Upřímně, já nevím. Osobně si myslím, že se kapela nemusí podepsat každému, děcka by se měly starat hlavně o muziku, mělo by to být o…já nevím. Nedokážu si představit, že celý den sleduju někoho jinýho a řeším jeho problémy. Já mám svý vlastní problémy a když se nedokážu vypořádat nejprve se svýma a řeším problémy jiných, tak si myslím, že to je nezdvořilý. Rozhodně bych se staral nejdříve o svůj vlastní život, než o život někoho jinýho. Když jim něco dává vaše muzika a zajímají se především o ní, to je důležitý. Nemyslím si, že je důležitý odpovědět na každou otázku typu „Jak se máš“ nebo „Jaký je tvůj život,“ lidi můžou sedět a přemýšlet o tom.

Pracoval jsi s kapelou Evaline a dokonce produkoval jejich album. Co tě přimělo k tomu zkusit roli producenta a plánuješ produkovat i jiné desky?
Určitě, má to hodně výhod. Dávali mi jejich dema několik let a bylo to zajímavý sledovat jak se postupně mění, až jsem si řekl: „Wow, tohle je fakt dobrý.“ V té době jsem zrovna nic moc nedělal a řekl jsem si, že je to dobrej nápad produkovat jim desku. Bylo to pro mě dobrý protože to bylo něco, co jsem musel dokončit, já totiž dost často nedokončím věci, který začnu, ale nešlo mi o mě, ale hlavně o kapelu. Myslím, že to byla jak pro ně tak i pro mě dobrá zkušenost. Já jsem vždycky nahrával muziku a rád ji tvořím. Určitě nechci být jenom producentem, rád bych dělal něco co je s tím spojené.

Před pár lety na Taste Of Chaos řekl Bert divákům, že plánujete nějaký sólový projekt. Uvažovali jste nad tím?
To byl vtip. Nic nechystáme. Samozřejmě děláme rádi i jinou muziku a určitě by někdy bylo skvělý vydat nějakou jinou desku pod jiným jménem, ale momentálně nad tím můžeme jen přemýšlet.

Vy jste byli na Taste Of Chaos opět s kluky z 30 Second To Mars, jejich zpěvák Jared Leto má pověst problémového člověka. Vznikl mezi vámi za tu dobu nějaký vztah?
Oni složili poklonu každému pohybu a lince, kterou Bert udělal. To co dělá Jared je falešný, on to všechno jen hraje, to je to co dělá – hraje.

Hodně fanoušků bylo zklamaných, když jste oznámili jen 6 koncertů na letošní Warped Tour. Bylo to předem takto naplánováno a jaké máte plány mimo Warped Tour, vynahradíte to městům kde nebudete jindy?
Je hodně věcí, kterým děcka nerozumí. Je hodně věcí, jako třeba Evropa, který jsou důležitější než Warped Tour. Jasně, ta je skvělá, ale my se chystáme na místa, kde jsme ještě nebyli: Mexiko, celá jižní Amerika, Rusko, východní Evropa a všechny tyhle různý místa. A šance hrát na Warped Tour je tady vždycky.

Máte nějaké rituály před show?
Pokaždé se zahříváme, sedneme si spolu a snažíme se rozpumpovat, ale záleží to na tom, jak se zrovna cítíme. Někdy volám své holce Mary Jane asi hodinu před koncertem a povídám si s ní. Než jdeme na pódium, tak jen tak kecáme a snažíme se tomu dát nějaký smysl.

Máte nějaké oblíbené písničky na koncertech?
Obvykle jsou to ty nejrockovější, jako třeba Take it Away, I’m a Fake, Maybe Memories, Box Full of Sharp Objects, Taste of Ink, Blue and Yellow nebo All That I’ve Got. A snažíme se nehrát věci, který jsme napsali v jiném státě. Třeba Poetic Tragedy nehrajeme nikdy.

Máte na cestách pořád dva úplně odlišné autobusy?
Ne v tom pravém smyslu. To byla další komplikovaná věc s Brandenem. On musel mít svůj vlastní autobus, vlastní šatnu, jeho holka s ním jezdila na tour a ta musela mít asistentku. Někdy jsme hrávali jen pro ní. Teď máme dva busy, ale jeden pro kapelu a druhý pro zbytek posádky. Takže v jednom cestujeme my a ve druhém ostatní lidi.

Jaké byly nejlepší nebo nejhorší věci na vyrůstání v Utahu, které ovlivnily tvůj život jak hudebně, tak osobně?
Nemůžu to porovnat s jiným místem, takže řeknu, že mám a nemám rád lásku a nenávist v Utahu. Miluju hory, řeky a celou krajinu. A nesnáším lidi. Jo, nesnáším místní lidi, tak to je. Všechno co jsem tam udělal bylo falešný. Je to jako by tam každý musel žít podle nějakých standardů a když tak nedělá, vystupuje z řady. Není tam moc lidí, kteří jsou opravdu sami sebou. Nějací jsou, ale jsou to spíš výjimky. Teď jsme asi jedna z nejznámějších kapel z Utahu, ale já se s místníma lidma o hudbě nebavím rád. Nemají žádný názor a když se jich na něj zeptáte, tak vám nejsou schopni odpovědět, protože celý svůj život jen někomu dokazovali chybu někoho jiného. To je to, o co tam všem jde – dokazovat ostatním jejich chybu. Je to jako když vás někdo pošle do prdele, protože on má kostel a vy do něj nechodíte nebo vám i vašim dětem pohrozí zabitím, protože kouříte a on ne. Určitě ale neříkám, že lidi a věci v Utahu neoceňuju. Přece jen jsem tam vyrůstal a vyvíjel se. Vždycky jsem tam miloval zimy a krajinu. Není krásnější místo ve všech ročních obdobích. Je to nepředstavitelně krásný.