The Pretty Reckless se snaží navázat na tradici rockových femmes fatales
Přesto jak neuvěřitelně populární a výjimečné jsou rockové kapely s enami v popředí, na profesionální úrovni jich působí nepochopitelně málo. Můžete argumentovat třeba Avril Lavigne, Paramore, The Veronicas žánrovými klasiky Horrorpops, Spinnerette nebo mladičkými VersaEmerge, nicméně jen-tak z hlavy vysypat alespoň dvacet stále aktivních a relativně úspěšných interpretů
Taylor Momsen je 17letá herečka, která odjakživa touila po tom hrát v rockové kapele. Podle manuálu amerických starlets, jakými jsou například Miley Cyrus, Dakota Fanning nebo Selena Gomez, i ji vedli rodiče k showbyznysu od útlého dětství. Do roku 2005 (kdy jí bylo 12) se stihla ukázat v 5 filmech, ovšem i kdybych vám je tady vyjmenoval a vy se na ně podívali, nepoznali byste ji. Být v paralelním světě, kde Momsen vyhrála casting na Hannu Montanu (k čemuž neměla daleko), nepoznali byste ani tento seriál. V naší realitě ovšem celé řadě lidí sepne, když zmíním Jenny Humphrey z veleúspěšného seriálu The Gossip Girl.
Pro hudební svět se ovšem to zajímavé událo až necelé tři roky zpátky, kdy se Momsen potkala s producentem Kato Khandwalem (Four Year Strong, Paramore, My Chemical Romance, All Time Low,…), což byl první člověk ze zaběhnutého byznysu, se kterým si rozuměla. Spolu s ním a jeho známým dnes už kytaristou The Pretty Reckless, Benem Phillipsem, Momsen napsala několik dem, později EP a konečně v srpnu minulého roku i desku s titulem Light Me Up. Mimo talent logicky Momsen pomohly i dobré konexe, které dovolily její nové kapele vydat debut hned u tak velkého labelu jakým je Interscope. Nicméně dál už musela bojovat sama.
Jak je hned z prvního singlu Make Me Wanna Die zřetelné, s Taylor Momsen a jejími The Pretty Reckless to nemělo vydavatelství vůbec jednoduché. Momsen velice přesně ví, co chce a v momentě, kdy nejde vlastní cestou, začíná ztrácet zájem. Jediným kompromisem tedy bylo vloit v její úsudek veškerou důvěru a nechat ji dělat to nejlepší, co umí.
Teď, třičtvrtě roku po vydání debutu, už je jasné, že Taylor všechno myslela smrtelně vážně a veřejnost dokonce začíná mít pochybnosti, jestli se v budoucnu hodlá přednostně věnovat herectví nebo hudbě. Je důležité přiznat, že v obojím je zatraceně dobrá a za náš portál říkáme, že holek s vání pro punk-rock bude vždycky málo.
Kromě přiznané fascinace a inspirace v punk-rockové hudbě si Momsen chová i silný smysl pro přidruženou módu. Samozřejmě je to z obrovské části i způsob, jak na sebe upoutat pozornost, ovšem to byly tmavě nalakované nehty ve své době taky. U Momsen jde ale spíš než o vyzývavost o její nezletilý věk. Například v říjnu loňského roku při vystoupení v New Yorku dosáhla mistrovství v provokaci, když záměrně odhalila své poprsí. Ve bylo samozřejmě dopředu smluvené, Momsen měla nejintimnější partie skryté pod páskou, ovšem falená cenzura a lidská představivost už dílo dotáhly k dokonalosti a absolutní bulvární senzaci.
Důvod, proč jsme se rozhodli The Pretty Reckless zařadit do pravidelného kolotoče zpravodajství, je jejich vzrůstající popularita, nekompromisní výstřednost, velká náklonnost k debutové desce Light Me Up a fakt, že Miley už by nám asi neprošla.
V rámci první novinky se můžete podívat na aktuální rozhovor, kde Momsen probírat začátek hudební kariéry i zmiňovaný incident.