The Other F Word (dokument)

Dokumenty o osvětě z punkového prostředí se začínají pomalu množit. Bohužel však zpravidla nepřináší mnoho objevného. Když to trochu přeženu, jedná se prakticky jen o jakési hodně zjednodušené a zkrácené úvody do punkové kultury, kde se Henry Rollins s Ianem MacKayem snaží zavzpomínat na staré časy a konfrontovat je se současností, ať už je hlavním tématem Dee Dee Ramone, hard-core, nízká prodejnost desek, posun žánru k mainstreamu nebo cokoliv jiného z těchto stereotypních okruhů. Prakticky je nám audiovizuálně přednášeno, co jsme už nesčetněkrát v obvykle mnohem obsáhlejší a do širších souvislostí propojené formě měli možnost načíst.

V důsledku je hlavním problémem to, že se těmto dílům nedaří bourat bariéry mezi do subkultury zasvěceným divákem a divákem zasvěceným jen okrajově. Zatímco v případě druhém vás takový dokument bavit může, v tom prvním se budete těšit jedině z přístupu k archivním záběrům a faktu, že si spolu se soundtrackem vystřihnete ve dvojku nějakou tu nesmrtelnou hymnu. Ovšem listopadový snímek „The Other F Word“ mě přivedl k myšlence, že se tato neblahá tradice konečně porušila.

„The Other F Word“ sleduje ikony spjaté s punkem, které se po letech na cestách kolem světa staly mimo jiné rodiči a postupně se musely integrovat v instituce, proti kterým až doposud ve větší či menší míře konstruovaly revoltu. Nyní je jejich problémem se svými nestandardními názory a nekonformním vzhledem do společnosti zapadnout, aby na to nemusely doplácet jejich malé ratolesti. K tomu bojují s ustavičným dilematem, jak neokrádat své děti o drahocenný čas s otci a zároveň zvládat mnohdy i několikaměsíční turné. Dokument vás seznámí s názory, rodinami, zvyky a domovy asi dvacítky zvučných jmen spjatých s punkovou kulturou. Pro představu bych jmenoval Marka Hoppuse (blink-182), Fat Mika (NOFX), Tima McIlartha (Rise Against), Larse Frederiksena (Rancid), Jima Lindberga (Pennywise), Duana Peterse (U.S. Bombs), Bretta Gurewitze (Epitaph Records, Bad Religion), Roba Chaose (Total Chaos), Tony Hawka (profesionální skateboarder), Ricka Thorna (profesionální biker), Joshe Freese (Vandals), Kevina Lymana (Warped Tour),…

Zvolení tohoto konfliktního námětu, který rozklíčuje úplně každý, a tedy i duševně chudý jedinec limitovaný svými vlastními předsudky, je hlavní předností celého snímku. Je to téma neotřelé, má širokou platnost a prezentuje subkulturu ve velice příjemném světle, aniž by ji jakkoliv zkreslovalo. Ten hlavní cíl, ke kterému má dospět široká veřejnost, není nijak spletitý. Jde jednoduše o to ukázat, že onen předsudek o potetovaných rodičích v potrhaných šatech a divně zbarvenou hlavou je přinejmenším zavádějící. Jelikož ale nyní píšu pro iPUNK, rád bych se více věnoval tomu, čím tento dokument může zaujmout přímo vás.

Už jenom z výčtu účinkujících je jasné, že „The Other F Word“ vsadil na rozumnou prevenci, jelikož představuje umělce napříč celou kulturou nehledě na popularitu nebo zásadovost. Je to velice šikovná filmařská klička, která zcela eliminovala nekonečné a inteligenci ubíjející diskuze o tom, co je punk a co ne.

To je dál rozmělněno i soundtrackem, který je tak aktuální jako loňský singl Against Me! Teenage Anarchist a přitom tak zašlý jako Live Fast Die Young od Circle Jerks. Že vyprávění jde jedině po svém primárním tématu, ustavuje i střihová skladba, kdy posloupnost jednotlivých obrazů ze životů respondentů nehledí na žádný jiný řád než narativní.

Úplně oproštěni od zmiňovaných stereotypních témat ale přece nejsme. Avšak jelikož tyto komentáře na sebe nestrhávají nijak výrazně pozornost – nestávají se dominantními – mají v dokumentu své místo a kvůli následujícímu argumentu nemohou být nařčeny ze samoúčelnosti. Při snaze polidštit obecnému divákovi punkovou kulturu, je totiž na místě ho s ní zevrubně seznámit alespoň skrze základní ustavující fakta představující specifickou problematiku dané komunity.

Dalším přínosným rysem je, jak hluboko vyprávění jde. Samozřejmě se dokument dotýká i zábavných prvků a koncentruje se často i na tradiční neprožívané komentování situace nebo faktu, na druhou stranu pokud je ústředním tématem rodina a děti, je důležité, aby figurovaly především emoce. Ty gradují tradičně ve spontánních scénách ze života, promítnout se ale i do komentářů, když se ke konci témata začnou soustředit kolem konkrétních problémů, do čehož se Flea (Fear, Red Hot Chilli Peppers) rozbrečí při rozpomínání se na své konflikty s rodiči stejně jako Duane Peterse (U. S. Bombs), když líčí den, kdy mu zemřel syn. Tento vhled do psychologie se režisérka Andrea Nevins pokusila přetavit v obecnější platnost, což se jí do jisté míry podařilo, když do juxtapozice postavila životní rozhodnutí jednotlivců s jejich vztahy k otcům.

Jedním z mála výraznějších šrámů je problém zcela tradiční mezi dokumenty složenými z komentářů. „The Other F Word“ totiž chybí jasný vývojový vzorec, což se malinko snaží suplovat hlavní narativní linka sledující poslední turné Jima Lindberga z Pennywise a následné odloučení od kapely ve prospěch rodiny. Přecházení do tohoto chronologického vyprávění je ovšem chaotické především díky nevýraznosti, kdy splývá s řadou jiných přechodů. Na místě je použít jakékoliv ozvláštnění pro odlišení, ovšem to, které nakonec režisérka zvolila, paradoxně chápání kauzální roviny ještě více komplikuje. Lindberg je totiž jako jediný sledován v širším časovém období, které zahrnuje cestování, jež je nahrazeno grafikou počítající dny strávené mimo domov. Ovšem tyto dny naskakují, i když je obrazem Lindberg ještě doma, a jsou počítány soustavně, přestože turné je rozděleno do několika oddělených bloků. Zní to zmateně? Fajn, přesně tak to totiž působí i ve filmu.

Jinak je ovšem jasné, že „The Other F Word“ je zcela výjimečný snímek, který snad udá osvětové dokumentaristice o punku nový kurz. Pro obecné téma rodičovství a exkurzi do psychologie je to navíc film, který si můžete pustit s lidmi, které punk nijak zvlášť neoslovuje. Jako bonus k tomu všemu budete moct nahlédnout hluboko do osobních životů svých oblíbených umělců i jinak než skrze jejich tvorbu.

The Other F Word

Vyšlo: 31. 1. 2012 (DVD)
Režie: Andrea Blaugrund Nevins
Produkce: Rare Bird Films
Země původu: USA
Stopáž: 100 minut