The Mars Volta – The Bedlam In Goliath
Když si dva hubení kluci s bláznivými afro-účesy založili po rozpadu At The Drive-In, jedné z nejvlivnějších post-hardcoreových kapel 90. let, vlastní projekt, asi málokdo tušil, jaký poprask způsobí. Hned jejich první album skýtalo v jistém smyslu revoluční pohled na rockovou hudbu a bylo právem opěvováno jako zmrtvýchvstání prog-rocku. Se sílícím úspěchem však sílil i onen alternativní přístup The Mars Volta k věci, a tak se záhy jak už to v takových případech bývá – vytvořily dva nesmiřitelné tábory milovníků a odpůrců. S příchodem nového alba tak opět vyvstává otázka géniové nebo trapní pseudo-intelektuálové? Právě „The Bedlam In Goliath“ by vám mohla v zodpovězení zapeklité otázky pomoct.
Novinka je v mnoha ohledech jiná a možná i překvapivá, přesto nese nezaměnitelný rukopis kapely. Především je opět vystavěna jako vysoce koncepční dílo, jehož příběh se tentokrát nechal inspirovat jakousi podivnou spiritistickou tabulkou, kterou přivezl Omar (kytarista a skladatel) ze svých cest po Jeruzalémě Cedricovi (zpěvák). Výsledkem je zase kupa abstrakce v podobě nejrůznějších alegorií a (zdánlivých ?) nesmyslů, které dost možná nechápe ani sama kapela. Ale to už tak nějak k The Mars Volta patří, stejně jako Omarovy divoké kytarové party, občas balancující na velmi tenké hranici mezi genialitou a málem břídilstvím, nebo Cedricův charakteristický uječený projev, zřídkakdy nezaměnitelný s enským. Celková koncepce skladeb se ale umírnila a zklidnila (zvlá ve srovnání třeba s hyperexperimentálním „Frances The Mute“) a kdyby to neznělo právě u The Mars Volta tak absurdně, dalo by se říci, že je více písničkové. Spíš než prapodivného kvílení kytar a různých těžko identifikovatelných zvuků (ruchů), se tedy dočkáme skladeb mnohem umírněnějších, u kterých se dá občas použít i termín sloka či refrén.
O nějakém mainstreamu ale zase nemá smysl mluvit, ačkoli The Mars Volta určitě umí složit vyloeně hitové melodie. Jenže ty se v okamžiku zvrhnou v instrumentální orgie, bláznivé jamy plné skučících kytar, úderné basy a hlavně opravdu skvělých bicí, které provází celou desku. Osvěujícím dojmem působí rovně zapojení saxofonu a jiných dechových nástrojů, které do hudby vnášejí zvláštní závan orientu.
I když je „The Bedlam In Goliath“ opravdu povedené, k dokonalosti mu pořád cosi chybí. Velkým kamenem úrazu je především jeho délka. Hodina a patnáct minut je těce nad rámec možností běžného posluchače. Navíc s přibývajícím časem roste i náročnost skladeb na poslech a ubývá snadno zapamatovatelných pasáží s výraznými melodiemi, které zde působí jako mosty mezi ostrůvky jamů a instrumentálních experimentů. Poslechnout si desku na jeden zátah tak nebude problém snad pouze pro skalní fanoušky, což je vzhledem ke konceptu alba docela škoda. Jenže těžko můžeme po kapele chtít, aby nahráli tříčtvrtěhodinové album nabité chytlavými melodiemi. Tedy ne, že by toho nebyli schopni, o tom nepochybuji, ale už by to prostě nebyli The Mars Volta.
Tak tedy – géniové nebo trapní pseudo-intelektuálové? Na to a si každý odpoví sám, nicméně po poslechu novinky už snad konečně bude muset i velký karohlíd uznat, že The Mars Volta není jen uměle protěovaná kapela bez talentu. Pokud hledáte instrumentálně dokonalé album plné experimentů, ale stejně tak i hitových melodií a snadno zapamatovatelných riffů, nelze „The Bedlam In Goliath“ než doporučit. Možná není tak novátorské a progresivní jako jeho předchůdci, zato však zachycuje kapelu v plné síle a hlavně mnohem blíže posluchači než kdykoli předtím. Pokud pro vás tedy byla jejich hudba vždy příliš složitá a obtíně čitelná, nebo jste o nich prostě a jednodue nikdy neslyšeli, zřejmě máte nejvyí čas s nimi začít.
The Mars Volta The Bedlam In Goliath
Hodnocení: 8/10
Vyšlo: 29.1.2008
Label: Universal
Tracklist:
01. Aberinkula
02. Metatron
03. Ilyena
04. Wax Simulacra
05. Goliath
06. Tourniquet Man
07. Cavalettas
08. Agadez
09. Askepios
10. Ouroboros
11. Soothsayer
12. Conjugal Burns