The Living End – White Noise

Australská skupina The Living End rozhodně nepatří mezi nejslavnější zástupce scény jako jsou Green Day nebo Blink 182. Přesto si troufám tvrdit, že za necelých patnáct let své existence dokázali zavřít hubu nejednomu kritikovi „tříakordového punku“. V jejich tvorbě se již od prvního EP „Hellbound“ objevují prvky jazzu, The Beatles, ale i třeba reggae. Jednoduše řečeno nebojí se do přímočarého punkrocku zapojit složitější kompozice. Úspěch této trojici přinesla první studiová eponymní deska, která vyšla v roce 1998 a katapultovala The Living End do popředí australských hitparád.

Zatím poslední pátá nahrávka se jmenuje „White Noise“ a je důkazem, že kapela prošla opět určitým vývojem. Fanoušci syrovosti prvního alba budou možná zklamáni, The Living End za deset let poměrně výrazně zpomalili a zmenšila se rovněž síla kytary Chrise Cheneyho. Naopak přibylo zajímavých nápadů a zvuků. Hned první tóny desky (song How Do We Know) naznačí, že se protinožci snažili více si pohrát se zvukem kytar než doposud. Svižná druhá písnička Raise The Alarm je malou nadějí pro milovníky divokých Australanů, ale hned následující White Noise posluchače utvrdí v tom, že The Living End se vydali cestou poklidného rocku občas okořeněného o tvrdší kytarou vyhrávku. Povedeným, až skoro popovým hitem, je song Moment In The Sun. Zvuk bicích, kontrabasu a kytary zde doplní i klávesy, což má ve výsledku velmi příjemný efekt. Délka písniček na albu „White Noise“ jen zřídka klesne pod čtyři minuty, výjimkou nejsou ani pětiminutové songy jako například Waiting For The Silence. Obsahuje opět příjemné zvuky kytar, avšak při jeho poslechu jsem se už začínal malinko nudit. Usnout mě ale The Living End nenechali. Následovala totiž píseň s pochodových (téměř Rammsteinovským) rytmem Make The Call. Začátek další skladby Loaded Gun mi malinko připomněl Thunderstuck od australských kolegů AC/DC, znovu jsem slyšel výborné kytarové aranže, ale další pětiminutová stopហmi přišla jako kdyby The Living End už poněkolikáté zbytečně natahovali už tak dost dlouhého hada. Zbytek desky se nese ve velmi poklidné rovině, ze které trochu vybočuje o něco agresivnější song 21st Century.

Jak už bylo řečeno The Living End si při nahrávání své páté desky více pohráli se zvuky nástrojů. Na „White Noise“ působí skupina daleko klidněji a vyrovnaněji, pro někoho možná až příliš. Při poslechu alba možná na chvíli zapomenete, že vlastně něco posloucháte. Album je místy opravdu velmi poklidné, což samozřejmě není na škodu, ale milovníci starších nahrávek to patrně moc nepotěší. Hlasový projev kytaristy, skladatele a zpěváka Chrise Cheneyho je opět na slušné úrovni, stejně jako jeho kytarové sóla a melodie, které i přes některé inovace stále vytvářejí jedinečný zvuk The Living End.
Celkově je deska „White Noise“ povedený pokus dříve hodně divokých The Living End o zklidnění a zkvalitnění nahrávky jako takové. Je otázkou, jak na zvolnění přistoupí fanoušci. Dvě zlaté desky v Austrálii zatím naznačují, že by to přijetí nemuselo být vůbec špatné.

The Living End – White Noise

Hodnocení: 7/10

Vyšlo: 19. července 2008
Label: Dew Process

Tracklist:

1. How Do We Know?
2. Raise the Alarm
3. White Noise
4. Moment in the Sun
5. Waiting for the Silence
6. Make the Call
7. Loaded Gun
8. Kid
9. 21st Century
10. Hey Hey Disbeliever
11. Sum of Us