The Fall Of Troy Manipulator
Už je tomu více než dva roky, co nám trio ambiciózních hudebníků The Fall Of Troy naservírovalo Doppelganger. Byl jsem tehdy hodně překvapen, že za tak kvalitním počinem stojí parta sotva dvacetiletých muzikantů, protože album znělo velmi vyspěle a originálně a vydržel jsem ho poslouchat hodiny. Na následovníka jsem se tedy logicky hodně těil, ikdyž jak už to tak bývá, hlodaly ve mně určité pochybnosti.
První kontaky s albem byly spíše rozpačité. Deska během pár poslechů nechytla, vracel jsem se k ní v podstatě jen kvůli vynikajícím instrumentálním dovednostem, kterými kapela bezpochyby oplývá, ale co je ještě důležitějí, nebojí se je ve své hudbě vyuívat na maximum. Kytarové party jsou jedny z těch, při jejich poslechu může většina kytaristů tak akorát závidět, popřípadě zahrabat svůj nástroj hluboko do skříně a nějakou dobu na něj ani nepomyslet. Pekelně rychlá sóla, neotřelé a originální riffy, bláznivé jamy, toho všeho si na albu uijete dosytosti. Basa ani bicí za vévodícími kytarami nijak nezaostávají, což jen umocňuje už tak skvělý hudební záitek. Navíc to přímo nahrává struktuře jednotlivých písní…
Tedy pokud vůbec může být o nějaké struktuře řeč. Songy jsou vyloeně postaveny na nečekaných zvratech, ílených změnách tempa a zdánlivě nelogicky na sebe nasedajících útrcích melodií. Jisti si nemůžete být vůbec ničím. V jednu chvíli vašemu uchu lahodí příjemný kytarový popík doprovázen vysoko poloeným čistým zpěvem, idylka se ale ve zlomku sekundy změní v běsnící živel. Frenetický řev spolu s agresivními riffy a zuřivými údery bicích válcuje vaše uní bubnínky, než si to ale stačíte uvědomit a zaměřit svoji pozornost směrem k nově přicházejícím zvukům, z reproduktorů už zní úplně jiná melodie. Manipulator není ani náhodou relaxační album a rozhodně ne album na jeden poslech, naopak od posluchače vyaduje velkou dávku pozornosti a času. Za to se se vám ale bohatě odmění.
Ve srovnání s předchozím počinem však album působí trochu megalomansky. Instrumentální pasáže jsou místy až moc rozvleklé, únavné a opakující se, zkrátka nezáživné. Zatímco Doppelganger mě po celou dobu poslechu nenudil, o Manipulator toto říci nelze. Některým písním jsem nepřiel na chu do teď, a to od vydání uplynuly už skoro 4 měsíce. Na druhou stranu ale Manipulator přináší lecos nového. Je mnohem rozmanitějí, barevnější a ve svých ílenostech zachází ještě do větších extrémů. Po zvukové stránce zaujme především přítomnost kláves, které zazní ve většině skladeb a pěkně tak dokreslují atmosféru desky.
The Fall of Troy stáli před veletěžkým úkolem překonat sami sebe. Nezhostili se jej ale vůbec špatně, jak by se zpočátku možná mohlo zdát. Manipulator je přirozeným pokračováním ve vývoji kapely, která tak dává jasně najevo, že nemíní jen přelapovat na místě. Místo toho natočila desku, která se sice potýká s určitými nedostatky, ty jsou ale bohatě vykompenzovány jejími klady, a už se jedná o mimořádnou instrumentální zdatnost, originální stavbu písní nebo cit pro neotřelé melodie a riffy.
The Fall Of Troy Manipulator
Hodnocení: 8/10
Vyšlo: 1.5.2007
Label: Equal Vision
Tracklist:
01. Cut Down All The Trees And Name The Streets After Them
02. The Dark Trail
03. Quarter Past
04. Problem!?
05. Semi-Fiction
06. Oh, The Casino!
07. Sledgehammer
08. Seattlantis
09. Ex-Creations
10. Shhh! If You’re Quiet I’ll Show You A Dinosaur
11. Caught Up
12. A Man. A Plan. A Canal. Panama.