The Early November – The Mother, The Mechanic, And The Path

Před poslechem nového alba The Early November jsem nejdříve zapátral v paměti. Trojalbum?? Kromě pár výběrovek dnes již nefungujících kapel jsem snad ani žádné neslyšel. O to více je ale zarážející, že se seskupení pěti mladých muzikantů rozhodlo k tak ambicióznímu kroku ve chvíli, kdy mají na svém kontě album pouze jediné. Právě na něm ale předvedli, že jsou partou velmi nadanou a talentovanou. A tak tedy velmi zvědavý mačkám Play…

Disk první představuje kapelu v pro ni nejtypičtějším světle. Právě „The Mechanic“ je ta část alba, která navazuje na debut „The Room’s Too Cold“ a podle slov kapely by byla právě ona vydána v případě, že by nenahráli celé trojalbum. Náplň disku tvoří především rychlejší písně s nápaditými melodiemi a zpěvnými refrény. Asi nejlepším příkladem je pecka doslova nabitá energií – Decoration. Naštěstí se ale dočkáme i o poznání pomalejších věcí, jako třeba No Good At Saying Sorry (One More Chance) nebo vůbec nejlepšího počinu, závěrečné Figure It Out. Proč naštěstí? Protože jinak by disk působil ještě monotónnějším dojmem než působí. Největší podíl na tom má jednoznačně zpěv, který zní dost jednostranně. Chyba ale není v hlasivkách zpěváka a frontmana Ace, nýbrž v samotné struktuře jednotlivých písní, a tak jsou některé jinak povedené kousky zbytečně sraženy dolů (Money In His Hand, The Rest Of My Life). I tak se ale disk poslouchá velmi dobře a příjemně a díky dobrým melodiím vydrží i poměrně dlouhou dobu.

Album samozřejmě obsahuje příběh, jak se u díla takového rozsahu dá očekávat. Ten rozhodně není nezajímavý a podle slov Ace je z části autobiografický. Děj sleduje mladého muže, který kvůli neustálým sporům se svým otcem opouští společně se svojí dívkou domov. A tak se vydává na vlastní cestu životem a slíbí si, že nikdy nebude jako otec. Jenže čas plyne a než se naděje, jeho syn se proti němu bouří a on si uvědomí, že se začíná čím dál více podobat právě svému otci…

„The Mother“ je z trojice disků ten nejlepší. Na rozdíl mechanika mísí pohodové zpěvné písně s tichými akustickými baladami. To vše je zabaleno do jakési zvláštní atmosféry s nádechem country a folku. Už od první My Lack Of Skill je slyšet velký odklon od klasické tvorby kapely. Melodie piána a zkreslený vokál nás skrze líbivou melodii baví přes 3 minuty, žádný očekávaný rozjezd ale nepřichází. Toho se dočkáme až s následující A Little More Time, energickou pop-rockovou písní se skvělou melodií. Ale nebojte se, že by songy spadly do podobného stereotypu jako na disku prvním. Třetí song Little Black Heart je se svou temnou náladou a povedenými kytarovými vyhrávkami opět naprosto odlišný. Nedostatky ve zpěvu z předchozího disku jsou najednou ty tam, v tichých, místy šeptaných pasážích zní najednou vokál velmi dobře a jistě. Možná je trochu škoda, že není „The Mother“ celá akustická, pomalé balady totiž kapele jdou na výbornou, songy jako From Here To L.A. nebo Driving South bych rovnou označil jako jedny z nejlepších na celém trojalbu.

Disk třetí je bezpochyby ten nejkomplikovanější a zároveň nejambicióznější z celé trojice. „The Path“ je rozřešení celého děje alba. Mladý muž zde rozmlouvá se svým psychiatrem, přičemž jednotlivé rozhovory jsou prokládány nejrůznějšími melodiemi a krátkými songy. Ze zpovědí mladého muže se dovídáme o veškeré nenávisti, kterou chová ke svému otci, zároveň si ale uvědomíte, jak jsou si oba podobní. Hlasy psychiatra a muže pak najednou splynou, dovídáme se, že žádný psychiatr neexistuje, ale muž má více vnitřních osobností, že muž ze svých problémů viní všechny kolem ale nikdy nedává vinu sám sobě. Jak se ale vůbec disk poslouchá? Ač jsem měl přesně z tohoto obavy, nakonec můžu říct, že disk nenudí a rozhodně má co nabídnout i těm, které příběh a mluvení tak úplně nebaví. Krátké songy jsou originální, dočkáme se dokonce nástrojů jako je banjo, varhany, dechy, smyčce, zkrátka nápady rozhodně nechybí. Kromě krátkých songů obsahuje „The Path“ i několik delších akustických balad (Never Coming Back, We Grew Up The Same, Runaway), které mě osobně na albu zaujaly nejsilněji.

Z předchozích řádků už musí být jasné, že „The Mother, The Mechanic, And The Path“ je deska velmi povedená a na současné emo-rockové scéně svým způsobem jedinečná, na čemž nic nemění ani trochu horší vokál a občasná monotónnost na prvním disku. Toto album by zkrátka neměl minout nikdo.

The Early November – The Mother, The Mechanic, And The Path

Hodnocení: 9/10

Label: Drive-Thru
Vyšlo: 11. 7. 2006

Tracklist:

The Mechanic (CD1)

01. Money In His Hand
02. The Rest Of My Life
03. Decoration
04. No Good At Saying Sorry (One More Chance)
05. This Wasn’t In Our Plan
06. The One That You Hated
07. Long Talks
08. Outside
09. Make A Decision
10. The Car in 20
11. Figure It Out

The Mother (CD2)

01. My Lack Of Skill
02. A Little More Time
03. Little Black Heart
04. Hair
05. Driving South
06. Scared To Lose
07. From Here To L.A.
08. Is It My Fault
09. I Don’t Know How To Say This
10. The Truth Is
11. 1000 Times A Day

The Path (CD3)

01. Intro
02. We Grew Up The Same
03. Runaway
04. Session 01
05. This Is Love
06. Session 02
07. We’re Finding Something Out
08. Session 03
09. Decoration
10. Session 04
11. Uncle
12. Session 05
13. Never Coming Back
14. Guess What
15. Session 06
16. You Don’t Know What It’s Like
17. Session 07
18. Look At Me
19. Session 08
20. Session 08 Part II
21. Runaway II
22. Session 09
23. I Think This Is Love
24. A Bigger Meaning