The Bronx – The Bronx

Co si má člověk myslet o kapele, která vydá tři desky a ani jednu z nich se neobtěžuje pojmenovat? Buď jde o pěkně línou partu, jejíž hudba bude dost pravděpodobně stát za…, o dohánění originality, co pak chybí na desce, nebo je v tom něco mnohem hlubšího. Jak už bývá u The Bronx zvykem, oni nespadají nikam.

Vůbec jsou docela unikátem v hudebním průmyslu. Přestože interpreti jim podobní dostávají nabídky od velkých vydavatelství většinou až po tom, kdy jsou pro svou fanouškovskou základnu hrou na jistotu, oni po svém 12. vystoupení už podepisovali. Pro obavy se sice rozhodli svou první nepojmenovanou vydat u nezávislé společnosti, ovšem plán měli jasný: vymlátit z majoru prachy, založit si vlastní label, postavit studio a dál už žít po svém.

I když debutový počin byl jako větřák v 30 stupňovém pařáku, u druhé desky jsem měl pocit, že The Bronx předčasně spějí k úpadku. Ó, jak já jsem se mýlil! Třetí album je jako tygr vypuštěný z klece v jinak nudné zoologické zahradě plné vyblikaných dětiček s cukrovou vatou, co se jinak potkávají se zvířaty jedině doma u Zoo Tycoonu. Nᚠtygr sice nemá tak explozivní nástup, jako jeho o dva roky mladší brácha Small Stone, ale chápejte, nejdřív se musí rozkoukat – pak už bude po celých 11 kousků jako pravá šelma.

The Bronx jsou vážně takovou krásnou vznešenou kočkou s respekt-budícím řevem a dechem páchnoucím po shnilém mase. Přestože jejich hudba zní perfektně čistě jako od producentů Simple Plan, ani vás nenapadne nepovažovat ji za nefalšovanou punkovou výtržnost. Kytary ostré jako pila, bicí agresivnější než Muhammad Ali a hlas připravený zabíjet. Někdy už jenom čekáte, až se tomu magorovi za mikrofonem rozskočí hlava, abyste si řekli: „Tak chlape, to máš tak, když to v sobě všechno dlouho dusíš.“

Pro opravdu náležité vychutnání desky si vyhráli také s hlasitostmi jednotlivých stop, takže tam kde stojí za povšimnutí basa, uslyšíte basu, kde to chce zpěvu trošičku pomoct, pomůžou, avšak vždycky tak, že všechno působí hladce a nenápadně. Zpěvák Caughthran navíc zapracoval na textech – album napěchoval svými názory a nápaditými frázemi a to většinou za doprovodu tak silných melodií, že i kdyby řval, že mi vytáhne páteř z těla, budu řvát s ním.

Zdá se, že poslední bod plánu „žít po svém“ je novým hnacím motorem The Bronx, a že se začínají ve skládání hudby především vyžívat. Třetí bezejmenná se jim totiž opravdu povedla – je jakousi punk-rockovou přehlídkou se všemi přednostmi, které reprezentují to, proč milovat tuhle hudbu. Tahle 30 minutovka v přehrávači je víc energie sbalené na cesty než karton Tatranek. Krásně ji vystihl jeden kolega přede mnou, když napsal, že po poslechnutí této desky budete mít pocit, že můžete procházet zdmi.

The Bronx – The Bronx

Hodnocení: 9/10

Vyšlo: 11. 11. 2008
Vydavatelství: White Drugs

Tracklist:
01. Knifeman
02. Inveigh
03. Past Lives
04. Enemy Mind
05. Pleasure Seekers
06. Six Days a Week
07. Young Bloods
08. Ship High in Transit
09. Minutes in Night
10. Spanish Handshake
11. Digital Leash