Sum 41: „Kytara je jen nástroj na psaní hudby“

Sum 41 právě vydali novou desku “Underclass Hero”, která je ve všech směrech podobná jejich prvním deskám nebo například poslední desce Green Day. O tom, že to tak není, ale i o jiných zajímavých věcech si s frontmanem Deryck Whibleym a baskytaristou Conem před pár dny během jejich probíhajícího australského turné popovídal server ultimate-guitar.com. Český překlad rozhovoru si můžete přečíst zde:

Na nové desce “Underclass Hero” se přikláníte i k Johnu Lennonovi. Milujete jeho tvorbu že?
Deryck: Jo, on na mě má asi největší hudební vliv co se textů týče, v tom, co pro mě hudba obecně znamená a taky v tom, že je důležitý být upřímný. Nemyslím si, že když jsem dělal tuhle desku, tak jsem si jeho vliv uvědomoval. Nebylo to něco jako: ‘ok, dělám tuhle desku kvůli Johnu Lennonovi.‘ Myslím, že když se do něčeho ponoříte, tak se to přirozeně odrazí ve vaší hudbě. Až pak jsem si uvědomil, že v tomhle na mě měl velký vliv. Je to sranda, protože já mám raději jeho písničky z období The Beatles než jeho sólový věci, který ovšem respektuju taky, protože jsou textově úplně jiný. Když ty desky dáte dohromady, zní jako od dvou úplně odlišných umělců.

Hodně kritiků ve svých recenzích uvádí, že vaše album hudebně i tématicky dost připomíná “American Idiot“ od Green Day. Byli jste si toho vědomi nebo se to stalo náhodou?
Deryck: Rozhodně si myslím, že Underclass Hero je naše věc…ne, nesnažili jsme se udělat něco jako Green Day. Stejně si nemyslím, že to jako Green Day zní. Opravdu nevím jak mám odpovědět. Myslím, Green Day je teď největší kapela, my jsme ze začátku vycházeli z Blink 182, kteří v tý době byli největší a samozřejmě kritici říkali, že zníme jako Blink 182. V tý době Green Day nebyli tak populární, ale teď jsou, takže teď se říká, že zníme jako Green Day.

Jak se změnil tvůj přístup k psaní kytarových částí po odchodu Dava Bakshe?
Deryck: Všechno je mnohem jednodušší, mám více svobody, protože nemusím psát něco pro někoho tak, abych pak jen doufal jestli se mu to bude líbit. Nebo doufat v to, že to bude chtít hrát. Protože nadšení Dava pro kapelu a hudbu bylo po dlouhou dobu tak malé, že se to stalo negativním faktorem. Takže pro mě bylo mnohem jednodušší psát a hrát na kytaru, protože jsem věděl, že se nemusím bát o to, jestli se to bude někomu líbit.

Cone, myslíš si, že je třeba zaplnit jednotlivé díry většíma basovýma linkama když teď máte o kytaru méně?
Cone: Ne. Pořád máme na albu tuny kytarových vrstev. Jediný rozdíl je jen v tom, že teď to dělá jen jeden člověk. Mimo to, Dave byl v srdci vždycky metalista…

Deryck: Jo, on rád hrál technicky, byl hodně dobře technicky založený, ale mě je to teď jedno, pro mě je to jen o psaní písniček.

Takže je pro tebe důležitější jaké písničky ten dotyčný píše, než jak hraje?
Deryck: Jo, kytara je pro mě jen nástroj na psaní hudby. Není to ta věc, kterou dělám. Já nejsem kytarista.

Je pravda, že úvodní písnička vznikla z nedodělané verze písničky No Reason z předešlé desky “Chuck“?
Deryck: Ne, vycházeli jsme z písničky Subject To Change, která byla jen demo. Důvod, proč jsme ji pojmenovali Subject To Change byl ten, že jsme ji vlastně nikdy nedodělali. Nikdy to nebyla písnička, kterou jsme vydali na nějakém albu, bylo to jen demo.

Kolik písniček jste teď nahráli?
Deryck: Nahráli jsme 19 věcí, takže máme ještě kolem šesti v záloze.

Myslíte si, že se nějak změnil nahrávací proces od té doby, kdy jste nahrávali vaše první album?
Deryck: Myslím, že teď je to úplně jiný. Tuhle desku jsme udělali úplně jinak, dlouho jsme ji nacvičovali, dlouho jsme ji psali a taky ve studiu jsme byli mnohem delší dobu než kdykoliv předtím. Taky to bylo jiný v tom, že já jsem hodně věcí udělal doma, což pro nás bylo nový. Takže v každým směru bylo nahrávání jiný něž předtím.

Cone: Mnohem více jsme se na tohle album soustředili. Nahrávání první desky byla jedna velká párty, celou dobu jsme se jen bavili.

Deryck: Taky jsme neměli udělaných tolik věcí, šli jsme tam asi se 6 hotovýma písničkama.

Cone: Takže jsme museli nahrávání zastavit a napsat další věci. Ale tentokrát, jak Deryck říkal, jsme měli asi 19 věcí.

To, že nahrávání nebyla jen velká párty se projevilo i na desce, která je o poznání vážnější než předtím.
Deryck: Nᚠcíl bylo udělat tu nejlepší desku jakou udělat můžeme. Nemyslím si, že jsme tuhle desku porovnávali s tou první. Protože když jsme nahrávali kdysi nebyli jsme nikdo, neměli jsme žádný úspěchy, jen jsme prostě šli nahrát jediný písničky, který jsme měli.

Cone: Prostě jsme si chtěli jen užívat. Podepsali jsme velký label a ten nám pomohl natočit naši první velkou věc…nemysleli jsme na nic jinýho. Bylo to spíš jen o tom, do jakýho baru půjdeme po tom, co vypadneme ze studia.

Jaké nástroje jste použili při nahrávání “Underclass Hero“?
Deryck: Použil jsem pár 100W komb Marshall, všechny jsou už starší, takže jsem je musel trochu upravit. Taky jsem použil ’62 Fender Twin a starý ’59 Marshall kombo. Kytary používám pořád ty stejný, se kterýma hraju už od začátku, což je znovuzrozená ’59 Les Paul. Je to moje hlavní kytara. Je to standartní model, nemá žádný úpravy. Je jen pár písniček, ve kterých jsem ji nepoužil, ale 80% alba jsem nahrál jen s ní. Na ten zbytek jsem použil ’62 Les Paul a taky ’57 Les Paul Junior.

Na live vystoupení teď používᚠFender Telecasters?
Deryck: Jo, už to budou 4 roky co je používám. Obvykle používám ’52 Telecaster s upravenýma snímačema.

A jaké basové vybavení používᚠty Cone?
Cone: Většinu desky jsem udělal se stejnou basou, kterou používám od All Killer No Filler. Je to ’62 P-Bass. Taky jsem na jednu nebo dvě linky použil basu Gretsch a taky Jazz Bass na konci Pull The Certain. Zesilovače používám modely z výroční edice Ampeg SVT, který právě vyšly. Jsou to fakt skvělý zesáky udělaný z původního modelu ’60.

Derycku, ty jsi produkoval album úplně sám, je těžké být objektivní a zároveň být ten člověk na desce?
Deryck: Bylo to lehký, protože celá deska byla napsaná a udělaná ještě předtím než jsme šli do studia. Měl jsme demo verzi celého alba a všechno co jsem musel udělat bylo jen předat to labelu a dostat svolení na to, abych to udělal sám. Bylo to vlastně jen přepracování všeho, co jsem udělal doma. Věděli jsme co máme.

Pracovali jste s Tommym Lee a Iggy Popem, jaká to byla zkušenost?
Deryck: No, zaprvé, oba dva jsou úplně odlišní lidi.

Cone: Extrémně odlišní!

Deryck: Pracovat s nima bylo skvělý. Věci s Iggym byly něco, co jsme nikdy ani nečekali. Byl fakt skromný a skvělý chlapík. S oběma jsme se spřátelili, jsme teď dobří přátelé a jednou za čas se vídáme. Strávili jsme s oběma hodně času.

Je Tommy Lee tak divoký jak si veřejnost myslí?
Deryck: Tommy je Tommy.

Cone: On je v pohodě, vypadá to, jakoby ho párty prostě pronásledovaly.

Zmínili jste se o tom, že dříve byly dny v kapele jen o párty. Užíváte si pořád stejně nebo už jste na tour “vyměkli“?
Deryck: Zrovna jsme s tour začali, takže zatím žádný historky nemáme. Ale obvykle se nějaký ten stupidní a typický problém s hotelama najde vždycky.

Cone: A Deryck a já jsme se na poslední tour poprali.

Deryck: Jo dostali jsme se do rvačky s ochrankou na show ve Francii. Začalo to být ošklivý, když přijeli policajti, já šel do vězení a Cone do nemocnice…

Cone: Měli jsme pořezaný ruce a plivali krev.

Když jste na tour, máte sklony ke psaní písniček?
Deryck: Jo, zrovna včera jsme něco napsali. Ale je to těžký, nemám k tomu na tour moc příležitostí, ale snažím se psát kdykoliv to jen jde.

Derycku, ty jsi ženatý se ženou, která má hodně podobnou kariéru jako ty, jak tě to změnilo jako člověka i muzikanta, když je nová deska hlavně o tobě?
Deryck: Nevím, jestli tahle událost je důvodem toho, jakou jsem udělal desku. Ale myslím si, že každá věc ve tvým životě nehledě na to, jestli je velká nebo malá, má nějaký dopad na tvou základní existenci. Zvláště když jsi kreativní, tak cokoliv se ti stane, se automaticky projeví i ve tvé tvorbě.