Sum 41 Underclass Hero
Pro většinu z nás jsou Sum 41 pravděpodobně jedním ze symbolů nastupující vlny pop-punku na přelomu nového tisíciletí. Čtveřice čerstvě dospělých muzikantů několika povedenými hity a alby uchvátila náctileté po celém světě a obdržela nálepku nástupce dalších námi velice dobře známých kapel. S příchodem následujících desek se ale u rodáků z Kanady začaly projevovat i jiné hudební vlivy, především pak prvky metalu, které naplno vygradovaly na kontroverzní nahrávce Chuck. Tvrdí ladění desky tehdy zradilo dost fanoušků. Jejich pochroumané ego měl loni napravit trend v podobě příjemného živáku, ale když poté kapelu opustil kytarový koumák Dave Brownsound Baksh, utrpělo další ránu a Sum 41 byli zralí na nějakou změnu.
Ta, poté co se kapela rozhodla pokračovat ve psaní i ve třech, opravdu přila a nese název Underclass Hero. Nejnovější deska odkazující nejen názvem na Johna Lennona, která je v mnoha věcech tolik odlišná, ale zároveň velmi podobná Sum 41, vyjadřuje jakési znovuzrození toho, na čem před několika lety postavili svůj úspěch a kariéru. Alespoň se to tak na první pohled zdá.
Velký rozdíl a zlom, který od sebe děli poslední desky je pozorovatelný hned od prvních tónů. Zatímco původní drsňáci Sum 41 řezali tvrdí rify, tvářili se ohromně vážně a co nešlo vyzpívat, prostě vyřvali, ti momentální sundali obarvené hlavy, rozpomněli se na starý humor a začali zase slušně zpívat. Snad jediné, co se od určité doby nemění jsou vážné a hezky propracované texty – tentokrát pojednávající o rozvrácených rodinách, dnešní mládeži a samozřejmě v nich nechybí ani vyjádření anti-Bushovského postoje. Instrumentální stránka desky v ničem příliš nezaostává. Jak už jsme si zvykli, dočkáme se tun a už akustických nebo elektrických kytarových melodií, které mají bohužel do originality daleko a občas se i opakují, v rozsáhlé, ovšem ne přeplněné, míře krásně barví hudbu čtvrtý nástroj piáno a taky hrstka efektů jakými jsou ozvěny, všelijaké pípání nebo smyčce. Vechny tyto dnes už klasické prvky tvoří příjemný a líbivý tovar s melodickou energii kapele sobě vlastní.
Svůj nedostatek ovšem hudba má a tím jsou nevýraznosti jednotlivých nástrojů. Moc hezky se sice doplňují a zapadají do celistvého útvaru, ale jednotlivých sól se dočkáte málokdy nebo jednodue vůbec. Kytara se místy sice překoná a nadechne k nějaké vyhrávce, většinou ale jen kopíruje melodii zpěvu nebo přihodí do kotle podprůměrnou akustickou baladu, kterou na koleni za pomocí několika akordů vymyslí za pár vteřin skoro každý. Basové nebo dokonce bicí sólo nečekejte už vůbec, tentokrát opravdu ne.
Trochu odrazujícím faktorem je i vědění, že celá nahrávka je postavená pouze na vůdčí osobnosti, frontmanovi Whibleym. Výe zmíněný fakt, že na desce není jiný lepší nápad než kytarový, osobní sdělení nepoznanému otci, silně kritický postoj vůči prezidentovi Ameriky nebo jen jeho postava na přebalu věci, společně tvořící nepříjemnou rovnici, že Underclass Hero se rovná Whibley, což je od ostatních členů sice nehezké, ale třeba bude příští deska patřit zase někomu jinému. V tomhle případě ovšem silně pracuje má antipatie ke kapelám, které ve výsledku působí jen jako jeden člověk a ne jako společná parta lidí.
Pokud má být Underclass Hero důkazem toho, jak znějí Sum 41 bez Bakshe, pak jemu všechna čest, protože dokázal v posledních letech nasměrovat kapelu úplně jinam, než sami chtěli, ale taky obohatit. Návrat zpátky k původní tvorbě já osobně vítám, noví staří Sum 41 jsou příjemní a i docela pohodoví, jenže sice spolehlivě, ale za to pouze připomenou doby jejich největších letních hitů, navíc deska postupně ztrácí mrnc a její nový lesk rychle bledne.
Sum 41 Underclass Hero
Hodnocení: 6/10
Label: Island
Vyšlo: 24. 7. 2007
Tracklist:
01. Underclass Hero
02. Walking Disaster
03. Speak Of The Devil
04. Dear Father
05. Count Your Last Blessings
06. Ma Poubelle
07. March Of The Dogs
08. The Jester
09. With Me
10. Pull The Curtain
11. King Of Contradiction
12. Best Of Me
13. Confusion And Frustration In Modern Times
14. So Long Goodbye