Rise Against zatopili v Roxy

Vyprodáno! Takový stav hlásil koncert amerických Rise Against už několik dní před jeho konáním. Jen tím podtrhl, jakému zájmu se mezi českými a slovenskými fanoušky tato skupina těší. Dalším důkazem oblíbenosti se pak stala fronta před vstupem do klubu Roxy, která se počala tvořit už několik dobrých hodin před samotným vystoupením. Na něco podobného býváme zvyklí výhradně u těch opravdu nejprofláklejších kapel. Nejhorlivější fanoušci, a že jich nebylo málo, se ihned po otevření klubu nahrnuli (nadšeně dosprintovali) rovnou pod pódium, kde zaujali lukrativní pozice.

Pocty předskakovat známější stylově spřízněné kapele se dostalo slovenským matadorům Plus Mínus, kteří už mají na té naší scéně přeci jenom něco za sebou. Přesto by však snad jen největší optimisté čekali, že by se jim mohlo dostat masovější podpory z publika, leč stalo se. Samotná skupina si vystoupení opravdu užívala a nadšeným výkonem strhla velkou část přihlížejících. Bratislavská čtveřice zahrála kromě notorický známých písní z poslední desky „Najvyšší čas“ (např. Samotári, Scared to Live, Neverím nebo Latka) i novinkový singl Na kolenách, který se objeví na připravovaném EP. Úctyhodný kotel rozjařených fanoušků, jenž se objevil ke konci představení, byl nesporným důkazem, že Plus Mínus svou zahřívací roli zvládli na výbornou.

O několik desítek minut později se už na pódium energicky vyřítili Rise Against, přičemž nadšení nebralo mezí. Ohlušující řev, jekot, jásot a pískot jasně naznačili, že zámořská parta se ten večer může v České republice cítit jako doma. Pomyslnou hudební nálož odpálila skladbou Collapse (Post Amerika), úvodní písní z posledního alba „Appeal to Reason„. Následně navazují jednou ze svých nejtvrdších vypalovaček – State of the Union. Při Re-Education (Through Labour) bere frontman Tim IcIlrath do ruky kytaru a pro užší komunikaci s fanoušky nechává odnést překážející stupínek, na němž při předchozích skladbách střídavě postával. Tou dobou už atmosféra v sále stoupá nezadržitelným tempem, podobnou tendenci si uchovává i nemilosrdná křivka teploty vzduchu. V záři reflektorů to pociují i Rise Against, vše však berou s nadhledem – pořádná show přeci nemůže být bez toho, aniž by člověk důkladně propotil triko.

Jestli se o Rise Against v minulosti nesla pověst, že naživo to ne vždy umí pořádně rozbalit, tak 6. listopadu v Praze to rozhodně neplatilo. Tim byl v neustálém pohybu, komunikoval s fanoušky a jeho dva kolegové se strunovými nástroji mu sekundovali víc než zdatně. Během koncertu se snad ani nevyskytl moment, kdy by nikdo nebyl v pohybu. Kapela se stejně dobře dokázala sžít s neutuchajícím přílivem fanoušků na pódiu. By se v případě stage-divingu jedná o záležitost, která k punk-rocku neodmyslitelně patří, připadá mi, že v poslední době někteří fanoušci nemají soudnost a svůj pobyt v místech určených kapele přetahují za rozumnou hranici – ostatně v případě některých jedinců se jedná asi o jedinou kaňku jinak skvělého hudebního večera. Situace, kdy skupina dohraje skladbu a čtyři lidi přesto tahají na pódium další kamarády, jsou poněkud smutné. Podobně působí, když se osoba rozhodne na pódiu setrvat po celý song, by kapela opakovaně žádala o omezení této i předchozí aktivity.

Rise Against však naštěstí vše, co se dělo, brali jako projev dobré zábavy, která fanoušky k podobným akcím vyburcovala. Rozhodně se nemýlili, protože mezi přihlížejícími to doslova vřelo a v pohybu byl celý sál až k úplně nejposlednějším řadám. Skupina z Chicaga už za sebou má pěknou řádku kvalitních desek, a tak do nastolené atmosféry vypouštěla jeden povedený kousek za druhým – Paper Wings, The Good Left Undone, Long Forgotten Sons, Chamber the Cartridge, The Dirt Whispered, Audience of One, Blood to Bleed, Savior či Prayer of the Refugee. Po této spršce notoricky známých skladeb mnozí nedokázali udržet nastolené tempo, atmosféru a především vedro, které se pomalu blížilo podmínkám v sauně, a opouštěli prostor největšího závaru.

To už klub potemněl a čtveřice hudebníků se na moment vzdálila. Menší přípravy na pódiu však napověděly, že všemu ještě není konec a osazenstvo se může těšit na akustickou ochutnávku. Osamocený Tim na židli uprostřed jeviště spustil tóny Swing Life Away, s čímž mu vydatně napomohlo natěšené publikum. Nečekané příležitosti využili i dvě holčiny, které se vyškrábali na pódium a uštědřily překvapenému zpěvákovi z každé strany po jedné puse. Tim se však nechal rozhodit jen na malou chvíli a skladbu za bouřlivé atmosféry dokončil. Poté, co následovala mírně zvláštní rozmluva o vousech, došlo na další akustiku – novější Hero of War. To už se postupně začali přidávat i další členové kapely.

Poté nastal další odchod Rise Against, který naznačil, že tentokrát už musí nezbytně přijít opravdový přídavek. Vždyť do té doby nezazněly dva snad největší hity skupiny – Give It All a Ready to Fall. Při prvně jmenovaném se nespočet nadšenců naposledy vyhrnul na stage, následně dvojice mladíků ukázala ostatním své holé zadky (alespoň trochu kreativity oproti ostatním poskakujícím jedincům) a mohlo se jít zvesela domů nebo posedět někam k lahodnému moku. Bavit se totiž bylo jednoznačně o čem.

Jen stěží mohl někdo klub opouštět nezpocený. Co nezvládli parádně hrající Rise Against, to dokonala přetlačovaná ve frontě u šatny. Takový detail však nemohl zkazit jinak parádní hudební zážitek. Americká parta dokázala, že má velice dobře nakročeno do pomyslné punk-rockové encyklopedie. Ke kvalitním deskám totiž dokáže přidat stejně kvalitní koncertní zážitek, na který budou mnozí fanoušci dlouho vzpomínat. Minimálně do té doby, než se tu Rise Against ukáží znovu.

Rise Against, Plus Mínus – Praha, Roxy, 6. 11. 2009