Punk-rockové milníky (7) – 1982: The Descendents

1982: The Descendents – Milo Goes to College

30. listopadu 1982 vydává letos zesnulý král popu Michael Jackson album Thriller, které se podle odhadů až se sto miliony prodaných kopií stalo tržně nejúspěšnější deskou vůbec.
Se začátkem 80. let to za oceánem doslova vřelo. Ve městech, kde klubovou scénu ještě nedávno ovládali drnkálci v cowboyských botách, najednou začaly pobíhat zuřivé děti s rozladěnými kytarami a v roztrhaných tričkách s logy Dead Kennedys a Black Flag na prsou. Ukázalo se, že americká mládež doslova toužila po něčem novém a divokém. I když jste si mohli vybírat už z více hudebních žánrů, které by vás dost možná dokázaly uspokojit, byl jen jediný, který s sebou přinášel instantní pohromu. Díky svému snadnému přístupu, kdy se hudebníkem mohl stát prakticky kdokoliv, vražednému tempu, které vás nenechalo klidným, a tématům, co vás nutila přemýšlet, měl hard-core všechno, co nevybouřený dorost potřeboval. Alespoň to tak tedy vypadalo, než přišla „Milo Goes to College“, která to viděla ještě trochu jinak.

2. července usedá dobrodruh Lawrence Walters na zahradní křeslo přivázané ke 45 meteorologickým balonkům napuštěným heliem, aby se vydal na svůj asi hodinový let, během kterého naneštěstí narušuje letový koridor, a tak po aplausu při přistání končí v poutech.
Punk-rocku se dávno neoddávaly jenom rozzlobené děti bez budoucnosti. Byly tu kapely jako Minor Threat, Bad Religion nebo Bad Brains, které přitáhly celou řadu vysokoškoláků, a hard-core se tedy na rozdíl od britského soudobého streetu musel oprostit od neustálého stěžování si na stereotyp života dělnické třídy a přemítal častěji a hlouběji nad tématy rasismu, rovnoprávnosti žen, vraždění zvířat, užívání drog atd., až tu byli někteří, co měli pocit, že atmosféra ve scéně je příliš hustá a potřebuje odlehčit. Jako spása Gotham City, Batman, proto přichází na scénu nenápadný brýlatý chlapec, Milo Aukerman. Ten se dostává do kontaktu s už léta funkční trojkou Navetta, Lombardo, Stevenson, a dává tak založit těm pravým Descendents, jak je známe dnes. Přestože jejich debutu předcházel pár EPček, scénu změnila až „Milo Goes to College“. Na této patnáctistopé desce kapela představila zcela nový druh rebelie, která byla asi desetkrát lehčí a úsměvnější než všechno, co doposud v hard-coreu vzniklo.

19. září posílá Scott Fahlman oficiálně prvního počítačového emotikona.
Hlavní náplní hudby Descendents bylo přesně to, co přinášely všední dny amerického puberáka. Holky, jídlo, rodiče, život na předměstí… to všechno zabalené do hard-coreového schématu vytvořilo naprosto originální a vznětlivou směs. Tahle kapela se nesnažila o nic velkého, skládali jednoduché, ale úderné a chytlavé songy se stopáží do dvou minut, ve kterých povýšili jednu z předností punk-rocku, nadsázku, na úplně novou úroveň. Zní to možná až praštěně, ale chcete-li si poslechnout mistrovské dílo této party, nečekejte nic víc než dvacet ukřičených sekund s linkou: „Mám rád jídlo – jídlo je dobré.“

Barney Clark dostává 2. prosince na univerzitě v Utahu jako první člověk permanentní uměle vytvořené srdce, které mu prodloužilo život o celých 112 dní.
Jak ale sám název desky napovídá, budoucnost této čtyřky byla nejistá. Aukerman skutečně odchází na univerzitu (dnes se živí jako biochemik), kytarista Navetta odjíždí do Oregonu stát se rybářem, basák Lombardo nedokáže sloučit své zaměstnání poštovního poslíčka s koncertováním a Stevensonovi tedy nezbývá nic jiného, než jít bubnovat k Black Flag. I když takto vypadala jen jedna z mnoha pauz Descendents, podobně to s kapelou pokračovalo až do současnosti, kdy se (už s kytaristy Alvarezem a Egertonem) svátečně dostanou ke koncertování nebo jako pět let zpátky dokonce vydání desky.

17. ledna USA zažilo tzv. Studenou neděli, kdy se státem prohnala výjimečně studená vlna, která na celé řadě míst vytvořila dodnes trvající teplotní rekordy. Nejtvrději tento výkyv počasí zasáhl město Tower v Minnesotě, kde bylo naměřeno -47°C, přestože průměr lednových teplot v této oblasti stagnuje na -13°C.
„Cool to Be You“, která se snaží držet jakési Descendents šablony, ovšem podléhá celé řadě vlivů současné scény, takže z pohledu nezaujatého posluchače se album naprosto ztratilo mezi ostatními pop-punkovými počiny té doby, zatímco u nadšenců do hard-coreových matadorů bylo zcela rozcupováno mistrovskou „The Empire Strikes First“ od již zmiňovaných Bad Religion.
Při vší úctě, Descendents předvedli to nejlepší ve svých osmdesátých, kdy se navždy zapsali do punk-rockové historie svým nepostradatelným kouskem do té pomatené hard-coreové skládačky.

24. února dává Wayne Gretzky svou 77. branku v osudné sezóně 81-82, čímž láme dosavadní rekord, a stanovuje nový o 92 gólech, který doposud nikdo nepřekonal.
Tentokrát není nijak složité přijít na to, komu tato kapela šla příkladem. Dravá hudba s melodiemi, co vám ještě dlouhé dny bzučí v hlavě, a postojem, že není třeba brát nic vážně (a sebe v první řadě ne) – tahle neškodná puberácká rebelie s epickým kouzlem, to je snad definice celého pop-punku z přelomu tisíciletí: Blink-182, Green Day, New Found Glory, NOFX,… Ten seznam jde do nekonečna…