Promotér koncertu Aiden reaguje na diskuzi o kapele

Jelikož článek, představující Aiden, kteří vystoupí 30. září v pražském Abatonu, vyvolal bouřlivé diskuze, promotér koncertu nám zaslal své stanovisko k celé záležitosti. Předkládáme Vám jej bez jakýchkoliv úprav a v plném znění:

Milý Toji a ostatní,

přečetl jsem si diskusní fórum k článku o Aiden a napadlo mne, že by bylo možná na místě se k němu vyjádřit.

Na první pohled se totiž zdá, že z chystaného koncertu kapely Aiden se vyklubalo téměř kontroverzní téma, a já, jakožto člověk, který onen koncert inicioval, bych měl možná vydat k dané problematice nějaké stanovisko.

Vidím, že několik přispěvatelů působí dojmem, že jim skupina Aiden leží v žaludku. Někteří z nich, jako např. Toj, se úplně rozohnili a snaží se za každou cenu uhájit svůj názor.

Já osobně mám pocit, že problém je ale malinko v něčem jiném a že většina „kritiků“ zde ve skutečnosti úplně napřímo nedefinuje svoje emoce a postoje. Nevěřím tomu, že by se někdo, komu se Aiden upřímně nelíbí a tím pádem jsou mu zcela lhostejní, přece zahazoval tím, že by se k nim vyjadřoval na nějakém diskusním fóru.

Zdá se mi totiž, že nikomu ve skutečnosti zjevně nevadí ani tak kapela Aiden, jako spíš to, kam hardcore, punk a emo v poslední době směřují. Vadí jim, že se z těchto stylů, léta působících pouze v undergroundu, pomalu ale jistě stává mainstream. Jsou nešastní z toho, že se těmito pojmy neohání už jen malá uzavřená komunita lidí, ve které se vždy cítili strašně fajn, kde téměř každého znali osobně a kde vlastně byli všichni kamarády, protože v tak malém počtu je snadné ctít stejnou etiku, stejné názory a velmi podobnou životní filozofii.

Já mám pocity podobné. Měl jsem to štěstí být jedním z těch, kteří svým způsobem stáli u zrodu české hardcore/punkové scény na samém začátku 90. let. Skrze mé vlastní kapely a zejména organizování koncertů kapel zahraničních žiju a dýchám touhle muzikou více než 15 let. Veškeré změny, které tuhle hudbu a scénu provázejí, sleduji často s pochybnostmi a rozpačitostí. Těžko ale sám můžu zastavit nebo změnit běh něčeho, do čeho jsou na celém světa zapojeny statisíce, možná miliony lidí. Proto mi svědomí velí pokusit se aspoň z hlediska jedince vždy přenést a udržet maximum myšlenek, kterým upřímně věřím, do další dekády, ale samozřejmě v rámci částečného přizpůsobení se novým podmínkám a názorům. Bez této adaptace by moje činnost neměla žádný smysl a to, co dělám, bych už dávno dělat nemohl. Nikoho by to totiž nezajímalo…

Stav, o kterém jsem se zmiňoval výše, tj. zachování hardcore, punku a ema v undergroundu, je samozřejmě těžko udržitelné v momentě, kdy se tahle hudba stává hlavním obsahem pomyslných výkladních skříní hudebního průmyslu, a je proto dostupná daleko širšímu spektru hudebních konzumentů, kteří jsou tím pádem logicky od sebe často diametrálně odlišní z hlediska vkusu (jiného než hudebního), či náhledu na trendy, módu, konzum, politiku, a filozofii obecně.

Pochopte ale, že kapelám, které jsou zrovna teď úspěšné ve smyslu popularity nebo prodeje alb, nemůžeme tuhle situaci přece vyčítat. A nejde tady vůbec o nějakou novou emo-goth-metal generaci. Aiden jsou na ráně, proto je jednoduché se do nich opřít. Ale co třeba kapely jako Dropkick Murphys, Rise Against, Pennywise, Bad Religion, AFI, Less Than Jake, Rancid, Lag Wagon, Millencolin nebo Sick Of It All ? Pokud se ptáte co mají tyhle kapely společného, rád Vám to sdělím : tak například to jsou kapely, které inkasují za svoje vystoupení tolik peněz, že je pro nás nereálné je přivést do ČR. Všechno jsou to kapely, které prodávají spoustu desek. Jejich alba buď v minulosti nebo i v současnosti přímo vydávaly, nebo minimálně distribuovaly major labely. Všechno jsou to kapely, jejichž klipy rotují na všech možných TV stanicích po světě, včetně MTV. A všechno jsou to kapely, které dělají pro svůj úspěch maximum.

Nic z toho ale pro mne není důvod je odsuzovat. Mají své svaté právo nakládat se svojí kariérou podle svého nejlepšího uvážení…stejně jako já mám svaté právo je poslouchat a podporovat nebo ne. A díky svým životním poznatkům jsem pochopil, že ostatní kapely jsou méně úspěšné ne proto, že by snad chtěly být méně úspěšné cíleně nebo programově. Důvodem je jen to, že mají něčeho méně : kvality, talentu, ctižádosti, obětavosti, úsilí…a nebo třeba působivosti, přesvědčivosti či jednoduchosti. Jejich tvorba je možná komplikovanější a obtížněji konzumovatelná pro masy…je to jejich svobodná volba, hrát to, co chtějí. Stejnou svobodnou volbu máme my posluchači – poslouchat, to co se nám líbí. A na to by neměl nikdo zapomínat.

Na druhou stranu, abych stále jen někoho neobhajoval, souhlasím s Tojem, že plagiátorství a zjevné kopírování fungující formule je v jistém smyslu odsouzeníhodné. Některé nové hardcoreové nebo emo kapely mi taky připadají neoriginální do takové míry, že jsou někdy až směšné. Nemyslím si ale, že je to případ Aiden. S některými příspěvky v diskusi, napadajícími jejich hudební tvorbu, musím silně nesouhlasit. Proč ? Protože vyčítat zrovna Aiden kalkul v muzice a stylu, který hrají, je absurdní. Dělají něco, co je upřímně baví, naprosto bez vypočítavosti. To bych jim, když už něco, spíše vyčetl určitou hudební naivitu…kdo chce upřímně tvrdit, že hudba Aiden je nějak uměle líbivá a má ambice v mainstreamových rádiích, je podle mne „hudebně nesvéprávný“ a měl by si prostudovat alespoň základy hudební nauky a moderních hudebních dějin.

Co se týče image, tam je celá otázka dejme tomu citlivější…ale odsoudit někoho kvůli image, aniž si ověříte, co jej k němu inspiruje a motivuje, je velkou chybou.

Já jsem měl to štěstí, že jsem Aiden viděl naživo a měl možnost s nimi několik hodin mluvit o všem možném. Dlouho jsem nedělal koncert kapely, která by na mne tak pozitivně zapůsobila. Aiden disponují přes svůj mladý věk kombinací úcty, pokory a skromnosti s úžasnou cílevědomostí. Nijak nevzhlížejí k hudebnímu byznysu. Milují a podporují malé party jako Alexis On Fire, The Junior Varsity, Spitalfield, The Audition, Silverstein nebo The Start. Když jsem se nimi bavil o tom, na jaké muzice vyrůstali, bylo to v podstatě totéž, co jsem sjížděl v téže době já…v Praze byli loni v říjnu ochotni hrát za procenta z vybraného vstupného a vzhledem k tomu, jak málo na ně tehdy přišlo lidí, jejich náklady značně převýšily to, co za koncert dostali. Finanční dohoda pro letošní koncert byla přesto z jejich strany znovu velice korektní a v porovnání s ostatními kapelami vzhledem k jejich současnému statutu až překvapivě vstřícná. Já ale myslím, že vím proč.

Jsou to totiž úplně normální kluci, kteří byli během dospívání zčásti odstrčenými outsidery a zčásti velmi problémovými jedinci, přičemž pro oba typy bylo dost těžké asociovat se a splynout s většinou ostatní mládeže kolem nich. Jejich image je nikterak kalkulovanou kombinací toho, co na ně nejvíce zapůsobilo, s nejupřímnější formou jejich osobního vyjádření. Můžeme opravdu někoho kamenovat ze to, že ho fascinovaly Alien Sex Fiend, Christian Death, Samhain, Siouxsie And The Banshees, Bauhaus, Sisters Of Mercy, Joy Division nebo Marylin Manson, a zároveň Motorhead, Black Flag, The Accused, Minor Threat, Agnostic Front, Misfits nebo Slayer, a že ve své kapele vzdává všemu hold ? Vy, kteří se opíráte do Aiden, snad svou imagí nevyjadřujete to, z čeho v životě čerpáte největší inspiraci ?

Aiden jsou navíc, jak jsem již zmínil, skutečnými „misfity“ společnosti. O to větší a silnější je jejich houževnatost a nadšení do vlastní kapely, která je pro ně především prostředkem vykřičet do světa svoje emoce, komplexy, otevřené rány, euforie, vzdor i odhodlání, a na druhém místě pak možností ztotožnění se s publikem, která jim nahrazuje právě tolik bolestný nedostatek podobné komunikace s okolím během dospívání. Aiden nepocházejí z žádných bohatých rodin. Nejsou kapelou, která rovnou vznikala s myšlenkou, že bude hrát na stadionech…jako dejme tomu Linkin Park. Idoly, ke kterým vzhlíželi během svého teenagerství, nebyly žádné rockstars, ale kapely, které hrály v narvaných klubech pro pár stovek lidí.

A ještě jedna věc na závěr. Punk-rock, hardcore i emo byli vždy – víc než jakákoliv jiná hudební subkultura – o svobodě a toleranci. Odsoudit v rámci scény někoho jen proto, že má na obličeji make-up nebo vlasy obarvené na černo (co měli např. The Adicts ?) je pro mne alarmující a myslím si, že to do punku absolutně nepatří. Snažím se proto přesvědčit sám sebe, že všichni ti, kteří se k této neobvyklé xenofobii v rámci inkriminovaného fóra odhodlali, jsou opravdu natolik frustrováni a zmateni současným vývojem punk-rocku, že se unáhlili nebo nechali unést diskusí. Doufám, že Tojova hypotéza o tom, že make-up, účes a dodržování typických aspektů určitého stylu je „důkazem přetvářky a falše“ (?!?) patří do stejné kategorie…

Děkuji všem, kteří měli trpělivost dočíst tenhle elaborát až sem a dovoluji si na závěr vyjádřit přání, aby hudba a scéna, kterou máme všichni rádi, dokázala i v nejrozmanitějších nových podmínkách, které přinese budoucnost, fungovat na principech entuziasmu, volnomyšlenkářství a maximální tolerance.

Robert Vlček