Poprvé… Jana Vávry ze Suffer

Honza „Opitz“ Vávra, bubeník Suffer z Třeboně, to je náš nejnovější úlovek v síti s názvem Poprvé. Ochutnejte, dokud je čerstvý:

Můj první… nástroj
Zkoušel jsem hrát na všechno možné. Dokonce i zpívat. Ale hlavně s tím zpěvem to dopadlo dost hrozně. V ruce jsem měl i kytaru. Myslel jsem, že na španělku sbalím víc holek. No ale až na pár akordů to nebylo zase nic moc. Krátké prsty a už zmíněný příšerný zpěv, který je u kytary taky potřeba, ukončily mojí kariéru sólového kytaristy a zpěváka. Ale muzika mě lákala a tak jsem začal
třískat do polštářů rozestavěných v pokoji a napodoboval s máminejma vařečkama Judas Priest, Iron Maiden nebo Death. Potom mě ukecal kamarád, co hrál na kytaru elektriku, že založíme kapelu a já si musím koupit bicí. Šel jsem za tátou a podržte se, k osmnáctinám jsem dostal první mojí soupravu. Bicí Amati. Bílá velká sada na rampě. Tenkrát byly korpusy bubnů potaženy koženkou! Stála přes 11 tisíc. A to byl na rok 1992 pořádnej ranec. Na brigádě jsem si ještě vydělal na druhý kopák. Ten nástroj už nemám. Ale u bubnů jsem kupodivu zůstal…

Moje první… skupina
První skupinu jsme založili s již zmíněným kamarádem. Chodili jsme spolu do dobrovolných hasičů u nás na vsi, on uměl hrát dost slušně na kytaru a já se teprve učil držet rytmus. Byla to sranda. Na to navazovala hned školní kapela na gymplu v Třeboni, se spolužáky z ročníku. Říkali jsme si D.M.A. Žrali jsme Metallicu, Kinga Diamonda a jiné metaly. Po škole jsme se rozpadli a já začal hrát ve Wrong Joke, ze kterých se následně zrodili Suffer. A od té doby je to 11 let!

Moje první… zkušebna
První zkušebna byla v garáži u mých rodičů. Nic neobvyklého. Wartburg moknul venku a my to valili přes doma vyrobené zesíky. Z garáže jsme se občas přesunuli do stodoly a tam skoro na seně měli alespoň pocit velkého sálu. Ještě, že tenkrát nikdo z nás nekouřil. Mohlo to dopadnout slušným ohněm. Ještě, že jsme byli u těch hasičů :) No a s klukama na gymplu jsme rok okupovali školní sklepení a rámusem rušili akademický klid o přestávkách i během vyučování. Dokonce nás vyšetřovala i policie, to když hledali ohlášenou bombu a našli jen pár lahváčů právě u nás. V těchto prostorách došlo i k jiným poprvé, ale to už se spíš hodí do jiného dotazníku :) No a v neposlední řadě zkušebna se Suffer opět u rodičů na statku, kde jsme si nakonec vybudovali kumbál vedle kravína. Myslím, že holky rohatý neměly radost, což dávaly najevo hlučným bučením, které je slyšet i z našich prvních demonahrávek v pauzách mezi písničkami. Žel i dojivost v té době šla dolů a tak jsme museli hledat jiné útočiště.

Můj první… koncert
První veřejné vystoupení jsem absolvoval se svou kapelou D.M.A.(Destroying Musical Analphabets) přímo před budovou gymnázia v Třeboni. Byl to můj první open air. Užívali jsme si svou hodinu slávy, před třemi stovkami studentů a nastoupeným profesorským sborem. Bylo to naše poslední zvonění, hráli jsme v maskách a mimo coverů od Nohavicy jsme měli svých 7 skladeb, příšerně rozladěné kytary a obrovskou radost, kam až jsme to dotáhli!