Pennywise v Praze ukázali svou jedinečnost

Pořádat přes léto koncert v klubu je jako sázení ve sportce. Nikdy nevíte kolik lidí je pryč z města na dovolené, kolika ještě zbyly nějaké peníze a taky kolik lidí bude mít vůbec chu přijít. Ovšem první koncert legendarních Pennywise v naší republice si stejně jako já nemohlo několik desítek lidí nechat ujít. A to i přes to, že nemuseli být zrovna jejich fanouškem.

Akce, jenž spadala pod pořadatelskou taktovku agentury Conspiracy, měla začít 5 minut po osmé hodině večerní, avšak klub se pro fanoušky otevřel již po 19 hodině a hned u vstupu je čekalo velké překvapení – nedostávalo se žádné razítko, pásek na ruku, či jiné označení, což mělo vzhledem k neúčasti telefonního signálu v prostorách klubu za následek trable při případném odchodu ven, respektive zpět dovnitř, pokud jste si chtěli zavolat, osvěžit se čerstvým vzduchem, apod. Ovšem to byla nakonec asi tak jediná velká organizační vada na kráse jinak dobře zajištěného koncertu. Pojdmě tedy k samotnému vystoupení.

Jako první předskokani se představili němečtí Sheisse Minnelli. Ti byli do programu zapsáni jen pár dní před show, nikdo z přítomných pořádně nevěděl, co jsou zač, ale již při první písničce začínalo být jasné, o co běží. Kombinace HC a metalu sice v podání našich západních sousedů nezněla špatně a o kvalitě skupiny taky nebylo podle výkonu pochyb, ale nemůžu si pomoct, na show Pennywise se nehodili. Můj pocit jsem evidentně neměl sám, protože část lidí po poslechnutí 2-3 písniček odešla a i když si kluci z Německa určitě ostudu neudělali, pro mnohé by se očividně vůbec nic nezměnilo, kdyby koncert začal až od druhého předskokana, jak bylo původně plánováno.

Těmi byli američané A Wilhelm Scream, pro které bylo toto vystoupení určitá náplast za květnový koncert, jenž se zrovna nepotkal s moc hojnou účastí. Za to tentokrát to pod pódiem vypadalo úplně jinak. Bavící se a hlavně reagující publikum vytvářelo kvalitní atmosféru a skupina, jenž zadala svojí pověsti rozjela i na maličkém pódiu opravdu energickou a pro mnoho kapel poučnou show. To se samozřejmě líbilo a začali se objevovat také první odvážní stage-diveři létající ze všech možných koutů pódia, avšak ne vždy byl jejich dopad tlumen těly publika. Při vystoupení A Wilhelm Scream vyšla přece jen pořádně na povrch jedna věc, která mě na celém koncertě zklamala. A tou byl zvuk. Ono ozvučit takovýhle široký prostor, kde jsou navíc sloupy o které se zvuk tříští, asi nebude žádná sranda, a to bylo znát. Kytary se překrývaly, z baskytary bylo slyšet jen hluboké hučení a jediné, co stálo za to, byl zpěv. Většina lidí si však těchto „maličkostí“ ani nevšimla a užila si celé vystoupení od začátku až do konce. Po skončení svého setu nastavili první američané svým výkonem laku velmi vysoko a připravili klub na to, kvůli čemu všichni přítomní do Lucerna Music Baru prišli.

Před tím proběhla ještě nutná přestávka a malé občerstvení u baru, po které se začaly prostory pod pódiem opět plnit lidmi. Pokud při vystoupení A Wilhelm Scream vypadal klub naplněně, nebylo to nic oproti tomu, co čekalo na čtveřici z Kalifornie. V předních řadách by se jen stěží našlo volné místo a při pohledu na dav šermující rukama a zpívající všechny texty bylo jasné, že Pennywise jsou opravdovou legendou. Také to po celý koncert náležitě dokazovali. I když po pódiu nelítali jako předešlá skupina, pořád ze sebe vypouštěli velkou dávku energie umocněnou rychlou melodickou hudbou. Ta rozproudila život i mimo pódium – strhla snad všechny přitomné, kteří se začali pohupovat, skákat a divočejší jedinci si střihli i pogo taneček. Zvukový projev se také poměrně zlepšil, jednotlivé nástroje se už tolik nepřeřvávaly (ovšem to bylo dáno patrně tím, že oproti A Wilhelm Scream měli pánové ze západního pobřeží Ameriky pouze jednu kytaru), měly čistší zvuk a mezi písničkami si ani Pennywise neodpustili pár typických poznámek o USA, globalizaci a kontroverzních restauracích typu KFC apod. Samozřejmě se dotkli také nadcházejících prazidentských voleb, ovšem to byly opravdu světlé vyjímky, protože kvůli vykecávání k nám kapela nepřijela. Ze svého bohatého repertoáru tak sypala jednu písničku za druhou a večer díky tomu neskutečně ubíhal, celý klub se náramně bavil, což potvrdila i skupinka fanoušků, jenž si na samotném konci vystoupení americké party zařádila na vysokých prknech společně s nimi. Nakonec po závěrečném nášupu a po krátkém poděkování najednou všechno utichlo a i když tomu nikdo nechtěl věřit, byl konec.

Koncert Pennywise v Praze byla výjimečná show vyjímečné skupiny, která jen potvrdila, proč je považovaná za jednu nejvýznamějších skate-punkových seskupení vůbec a nikdo z téměř 800 lidí, co ten večer přišli, určitě nelitoval. Stejně jako já. Pro to, aby si člověk pořádně užil jednotlivá vystoupení i vynikající atmosféru klubu, nebylo ani potřeba znát nazpamět všechny písně nebo mít pořádně vypito. To šlechtí jak pořadatele, tak klub a to je pro případné další show v České republice jedině dobře.

Pennywise – Praha, Lucerna Music Bar, 27. 8. 2008 (support A Wilhelm Scream, Scheisse Minnelli)