Paramore – Singles Club (EP)

Pokud neznáte okolnosti, může se vám nové EP od Paramore jevit jako zcela banální věc. „Singles Club“ je přitom poměrně zásadním milníkem v tvorbě kapely – jde o zmapování prvního tvůrčího roku v polovičaté sestavě Paramore, tj. bez odejitých bratrů Farrových (hlavního kytaristy a bubeníka). Nyní nastal okamžik pravdy, kdy se dozvíme, nakolik byli při psaní hudby vlivní.

„Singles Club EP“ se skládá ze čtyř skladeb, které otvírá letní pecka ze soundtracku k třetím Transformers Monster. Zbylé písničky jsou součástí unikátního věrnostního programu, kdy kapela v každém následujícím měsíci počínaje říjnem vydala jednu písničku pro předplatitele z řad registrovaných fanoušků na jejich webu. 14. prosince potom vyjde toto EP jako boxset se čtyřmi malými vinyly v limitovaném nákladu 3500 balíčků.

Hned po prvním poslechu vám nejspíš dojde, že „Singles Club“ není jenom o vydávání jednotlivých písniček, jako o vydávání jednotlivých písniček, které skutečně mají singlový charakter. První tři stopy jsou tradiční melodické a mírně bojovné pecky v rychlejším tempu – poslední In the Mourning se naopak noří do baladické mlhy. V obou polohách ovšem Paramore tradičně excelují.

Když se blíže podíváme na Renegade, dobereme se i přidané hodnoty EPčka. „A i když se tam dostanu, nikdy to nebude dost daleko, jsem renegát, mám to v krvi,“ zpívá hrdě Hayley Williams, která se poměrně otevřeně snaží uzavřít ožehavou kapitolu kolem křesťanství, jež bylo jedním z ohnisek sporu mezi ní a místy až fanatickým Joshem Farrem. Williams se tedy zbavila faktoru, který dusil její kreativní identitu, a mohla se poprvé plně otevřít. Pokud se ale chceme vydat nějakým konstruktivním směrem, taková volnost vyžaduje velkou míru sebereflexe. Nebo za tím stojí velezkušený producent, jakým je Rob Cavallo (Green Day, Avril Lavigne, My Chemical Romance,…)?

Tak či tak Paramore zůstal naprosto tradiční zvuk, dokonce i kytarové vyhrávky a hravé bicí jsou k nerozeznání. Písničky dodržují i propracovanou dramaturgii, na jakou jsme zvyklí. Ta na rozdíl od většiny kapel klade velký důraz na smysluplné předrefrény, intermezza a plynulé návaznosti všech části na sebe, takže písničky i přes svůj pop-rockový charakter zůstanou neohrané i po řadě poslechů. V těchto mezipasážích pak mix nechá patřičně vyznít třeba i rytmické pozadí v pomalejším tempu, což Paramore vždycky bude odlišovat od toho rádiového stereotypu, na který, přiznejme si to, má kapela jinak plné právo.

Je to jasné, pokud Paramore byli tenkrát mediální entitou pro Hayley Williams, budete si muset zvyknout, že odteď to platí dvojnásob. A ať už si o ní myslíte cokoliv, ve skládání je dobrá. Jelikož mě poslední plnohodnotné album Paramore „Brand New Eyes“ jaksi nebavilo, jsem rád, že se „Singles Club“ si kapelu opět můžu spojit s dravostí, díky které kdysi prorazili. Změna, zdá se, přinesla nový vítr a touho si něco dokázat. Ta byla přetavena ve zlato.

Paramore – Singles Club (EP)

Hodnocení: 9/10

Datum vydání: 14.12.2011
Vydavatel: Fueled by Ramen

Tracklist:
01. Monster
02. Renegade
03. Hello Cold World
04. In the Mourning