Paramore – Paramore
Jestli znáte Paramore, dost pravděpodobně za to můžou alba „All We Know Is Falling“ a „Riot!“. Kapela je jednou z těch úplně posledních, které dokázaly pop-punku vdechnout natolik čerstvého vzduchu, že si je oblíbily miliony po celém světě. Základní přísadou vedle oranžové barvy na vlasy byly nakažlivé melodie nabité špetkou vzdoru, který s ostřejšími kytarami ladí jako Johnny Cash s černou barvou.
S třetím albem (v roce 2009) ale věci maličko vyšuměly, když se z „Brand New Eyes“ nevyvrbil tak intenzivní posluchačský zážitek, jak se čekalo. Následný odchod dvou zakládajících členů (bratrů Farrových z pozic hlavního kytaristy a bubeníka) jenom přidal na nejistotě. Naštěstí tu však pro skalní fanoušky bylo ještě EP „Singles Club“, které nám pomohlo překlenout období do letošní novinky. Jak si eponym v konkurenci předchozích desek stojí?
„Paramore“ od Paramore má svoje kvality, ty jsou však velice specifické. Poprvé, když jsem desku poslouchal, měl jsem delší cestu autem a toužil po nějakém tom nakopnutí do zbytku dne. Nevím, snad jsem čekal druhé „Riot!“, nicméně Paramore šli ten den na střídačku. Krátká okouzlující intermezza, kdy se Williams oddá melodickým popěvkům za doprovodu ukulele, mně nicméně dala tušit, že je nejspíš potřeba změnit přístup. Konečně doma při troše té melancholie za oknem jsem našel pro album pochopení a dnes po měsících poslouchání není na desce jedna jediná písnička, která by mě neměla čím oslovit. A to je řeč o díle se 17 skladbami. Ani si nevzpomenu, kdy naposledy se mi tohle u víc jak hodinového díla stalo.
Sílá eponymu tkví v kompaktnosti. Každá skladba vychází z výjimečné melodičnosti. Přímočařejší dynamické kousky jsou proloženy uvolněnějšími a umělecky ambicióznějšími. Přecházení mezi oběma typy skladeb se nezdá vyjma zmiňovaných intermezz nijak zvlášť promyšlené, avšak především asi proto, že ani není třeba. Rukopis kapely je tak výrazný, že skladby za sebe zapadají tak nějak přirozeně.
Mezi začínajícími kapelami, které se zoufale snaží přijít se svým prvním megahitem, a těmi „legendárními“, které se na svém osmém albu potýkají s tím, co vlastně chtějí světu ještě říct, se často vytrácí osobitost s touho něco sdělit jako katalyzátorem. Paramore jsou ve zlatém středu a dali dohromady procítěnou a upřímnou desku jako letos málokdo. Je vždycky příjemné, když toho není docíleno tradičním „plácneme tam někam nějakou akustickou smutňárnu a máme vyřešeno.“ Eponym Paramore vsadil na s citem odkomponované skladby, čehož jsou nejzářnějším příkladem pětiminutové Last Hope a Heartbreak.
Všichni ale víme, jak moc Williamsové sluší drzí projev. Naštěstí rozpustilé fuck-off songy jako Anklebiters jsou stejné pecky jako kdysi a dokud tenhle malý neřestný element v hudbě Paramore setrvá, kapela se nemusí o svou corebase bát. Očividně se však interpret snaží dát najevo, že by se chtěl umělecky i trošku někam posunout. Paramore hudebně vyrostli na pop-punku a jako jedni z mála si tento styl dokázali upravit k obrazu svému a ke všemu ho i obohatit o další umělecké vlivy, na které při své cest na vrchol narazili. Znova – tohle není tak intenzivní album jako byla první dvě, ale současně to není ani polovičatý pokus o změnu jako s „Brand New Eyes“. Paramore je skutečně nacpané nápady. Je zde solidní dávka chytlavých singlů, ale současně i poctivá alternativa k velmi osobnímu poslechu.
„Když jsem se dostala k refrénu, napadlo mě, jestli je to takhle v pohodě, jestli to takhle můžu zpívat, načež se mě Taylor zeptal, jestli se mi to takhle líbí a já na to: ‚Takhle to miluju!‘ ‚Tak na to kašli a udělej to po svém,‘ odpověděl,“ uvedla Hayley o procesu vzniku desky. Tohle album je úplně první od Paramore, u kterého jsem měl pocit, že kapela skutečně místy přestala přemýšlet nad tím, co by se tak lidem mohlo líbit a vsadila čistě na svou intuici a u mě to funguje. Bude to fungovat u všech fanoušků Paramore? Rozhodně ne, ale to už je risk, který musí každý umělec občas podstoupit.
Paramore – Paramore
Hodnocení: 9/10
Vyšlo: 5. 4. 2013
Label: Fueled by Ramen
Tracklist:
1. Fast in My Car
2. Now
3. Grow Up
4. Daydreaming
5. Interlude: Moving On
6. Ain’t It Fun
7. Part II
8. Last Hope
9. Still Into You
10. Anklebiters
11. Interlude: Holiday
12. Proof
13. Hate to See Your Heart Break“
14. (One of Those) Crazy Girls
15. Interlude: I’m Not Angry Anymore
16. Be Alone
17. Future