Panic! at the Disco – Vices & Virtues
Když přišli američtí Panic! at the Disco v červenci roku 2009 o celou polovinu původní čtyřčlenné sestavy, nabídla se bezprostřední otázka, jak zvládne osamocené duo Brendon Urie a Spencer Smith tvorbu na vlastní pěst a jak se projeví absence kytaristy a do té doby dvorního skladatele Ryana Rosse. Letošní březen, tedy rok a půl poté, přinesl novinku „Vices & Virtues“ a s ní i dlouho očekávanou odpověď. Ta je v mnohém hodně překvapivá, ale přesto nebudu nikomu nalhávat, že pro mě, jakoto velkého vyznavače předchozího alba „Pretty.Odd.“, na kterém se Rossův vliv a sympatie k hudbě z 80. let minulého století projevily naplno, je aktuální tvorba v určitém směru krok zpátky.
Svým způsobem se totiž vrací především ve stylu psaní a zálibě v elektronice na velký úkor akustických kytar k platinovému debutu „A Fever You Cant Sweat Out“, což je největší kámen úrazu. Pokud vás totiž jaro 2008 společně s parádní, ovšem poněkud zvláštní, „Pretty.Odd.“ dokonale rozzářilo a čekali jste podobný vývoj i letos, budete zklamaní. Panic! at the Disco se společně s vykřičníkem v názvu vracejí i k popovějím, řekněme jednodueji stravitelným, kouskům s jasně čitelným odkazem na své pop-punkové kořeny s chřaplavými kytarami, kostýmy, jednoduchostí a určitým schizofrenickým feelingem s nádechem tajemna a mystifikace podobně, jako tomu bylo u jejich průlomového singlu I Write Sins Not Tragedies. Zjednodueně řečeno, „Vices & Virtues“ má od začátku do konce především díky zpěvným a až nečekaně silným refrénům obrovský potenciál rádiových hitovek, což je přesný opak rukopisu ex-kytaristy Ryana Rosse, který se nebál experimentovat a vkročit do neznáma. Nehledě na to, že i přes skvělý pěvecký výkon Urieho by mu v určitých pasážích vokálový pomocník, o kterého v něm také přiel, jednoznačně prospěl.
Co se však nezměnilo, spíše naopak, je záliba Panic! v obrovské řadě instrumentů obohacující základní rytmy kytar a bicích. Elektroniku a klávesy jsem už mírně nastínil, o zbytek se pak starají v místy až bizarních kombinacích smyčce, sborové zpěvy, piáno, nejrůznější chrastítka, vibrace telefonu nebo krátká intra či outra připomínající reprodukované melodie z nákupních středisek. Ono totiž „Vices & Virtues“ tak trochu velký obchoďák je. Tenhle hudební supermarket nabízí tolik různých cest a možností výběru, až je pomalu nemožné si v klidu vybrat a zaměřit se jen na jednu věc, respektive melodii, nástroj cokoliv. Neztratit se pak v obrovských regálech muziky a tónů může být problém, a ne jednou.
Budu upřímný, s odchodem Ryana Rosse ztratili Panic! at the Disco exkluzivnost, určitý mrnc a glanc. Jistě, kapela pokračuje dále jako duo a podle názorů kritiky, prodejnosti i plných hal se jí daří více než kdy předtím. Až s novinkou „Vices & Virtues“ se však naplno ukázalo, které elementy skupina nově postrádá a i přesto, že se je snaží nahradit jinými, není to prostě ono. Tentokrát opravdu ne. Bohužel.
Panic! at the Disco Vices & Virtues
Hodnocení: 5/10
Label: Fueled By Ramen
Vyšlo: 22. 3. 2011
Tracklist:
01. The Ballad Of Mona Lisa
02. Let’s Kill Tonight
03. Hurricane
04. Memories
05. Trade Mistakes
06. Ready to Go (Get Me Out Of My Mind)
07. Always
08. The Calendar
09. Sarah Smiles
10. Nearly Witches (Ever Since We Met
)