„Nejsme kazatelé, jsme hudebnící,“ prohlašují o sobě Emery

Letos na jaře se americká pětice Emery poprvé ve své historii vydala do Evropy. V rámci turné zavítala i do České republiky nebo na vídeňský Give It A Name festival. Tehdy vznikl i následující rozhovor se zpěvákem Toby Morellem a kytaristou Mattem Carterem, kteří objasnili, proč odešli z domovské Jižní Karolíny až do Seattlu a vysvětlili, co si myslí o Fat Mikeovi z NOFX, který si sem tam rád rýpne do kapel, jejichž členové se hlásí ke křesťanské víře:

Prý jste v Evropě poprvé, jaký z toho máte pocit?
Tobe: Milujeme ji! Nikdy jsme neměli možnost tu být a frustrovalo nás to, protože už jsme si několikrát mysleli, že se sem dostaneme, ale něco se pokazilo. Štvalo nás, že nejsme schopni přijet. Být tu konečně je úžasné, děcka jsou skvělý, koncerty neuvěřitelný. Nevěděl jsem, že tolik lidí ví, kdo jsme. Obzvl᚝ když jedete do jiné země a lidi zpívají slova vašich písní, tak je to něco opravdu skvělého.

Matt: Počasí je taky výborné!

Tobe: Jasně, počasí je úžasné.

Hráli jste v Praze v České republice, odkud jsem. Jaké to bylo?
Tobe: Výborné! Tipuju, že tam bylo asi tak šest set lidí a Praha je pravděpodobně… Nᚠtour manažer je odtamtud, takže věděl kam zajít, ale bylo to možná to nejnádhernější město tady. Bylo úžasný, prostě tolik architektury a katedrál…

Je něco specifického, co si z toho koncertu pamatujete?
Tobe: Děcka byly výborný, hodně je to bavilo. Dav byl hodně energický a prostě úžasný.

Matt: Pódium bylo velký a zakulacený, takže dav byl kolem tebe po celé délce a byli hned pod pódiem, což bylo opravdu vychytaný. Proběhla spousta komunikace s publikem. Místo jen jedné první řady, byla první řada všude.

Z mých vlastních zkušeností není české publikum nejlepší, co se porozumění anglicky mluvícím interpretům týče. Jaký jste měli pocit vy, když jste k publiku promlouvali?
Matt: Myslím si, že pravděpodobně nevěděli, co jsme říkali. Prostě říkáme: „Jsme Emery a milujeme vás,“ a myslím, že někteří z nich mohli rozumět tomuhle, ale pravděpodobně méně než na ostatních místech. V tom máš pravdu. To ale popravdě nemá takový význam, protože jsme nepřijeli, abysme s nima mluvili. Přijeli jsme hrát hudbu. Proto chtěli abysme přijeli, za muzikou. Co se textů, co zpíváme, týče, pokud by je neznali nebo jim nerozuměli jenom na tom jednom koncertě, tak nevím, jestli to něčemu tolik vadí. Pokud to však jsou opravdoví fandové a opravdu se o nás zajímají, tak můžou nejspíš nějaké texty znát nebo si je přečíst a zjistit si je, jestli chtějí. Na koncertě je to však jen pro zábavu.

Tobe: Chci říct, že je tu jednoznačně jazyková bariéra, ale celkově si uvědomujeme, když jedeme do jiných zemí, třeba i když jsme předtím byli v Jižní Americe nebo Mexiku, že spousta lidí nemluví anglicky nebo jen omezeně, protože my nemluvíme žádným dalším jazykem. Kdyby na mě někdo mluvil německy nebo česky, taky bych nerozuměl, takže nejdůležitější je hudba. Každý si uvědomuje, že jsme tu kvůli muzice a to je v tomto okamžiku pro děcka na koncertech to nejlepší poselství.

Přestože jste všichni křesťané, nechcete být označování jako křesťanská kapela, přesto se tu však kolem podobně laděných skupin, jako jste vy, neustále probírá, zda takovéto názory patří k tomuto druhu hudby. Hlavním kritikem je asi Fat Mike z NOFX, který obviňuje skupiny, že hlásají křesťanství z pódia. Jaký je vᚠpostoj k tomuto tématu?
Matt: On má jen svůj názor a myslím, že ten názor respektujeme. Myslí si, že kapely využívají tuhle hudbu k prosazování nějakého programu nebo něčeho takového. Myslím, že to, co říká, je dokonce trochu pravda a trochu nechápe, co se snažíme dělat. Nemyslím si, že bysme hráli hudbu kvůli tomu, aby nás lidi poslouchali o Ježíši. Proto hudbu nehrajeme. Hrajeme ji, protože ji máme rádi a zajímá nás a o tom to je. Stejně jako jeho zajímá politika, dává peníze politikům a podporuje podobné záležitosti. To je to, co ho zajímá, v co věří. Hudbu dělá, protože rád hraje na baskytaru a zpívá, stejně jako my rádi hrajeme na kytaru a podobně. Věřím, že je to dar od Boha a jsem šastný, ale kdybych to nedělal, tak bych musel mít nějakou jinou práci. Proto je trochu zmatku kolem kapel označovaných za křesťanské, protože to zní, jakoby se snažili víc kázat než hrát muziku. My ale nejsme kazatelé, jsme hudebníci. Doufám, že lidi si tohle ujasní a vypadá to, že ve většině případů to tak je. Nemáme s ním nebo lidmi, kteří smýšlejí jiným způsobem, problém.

Tobe: Bez ohledu na kapelu, bez ohledu na skladbu, lidi si vezmou konkrétní song a ten pro ně něco znamená a ten stejný song může znamenat něco pro tebe a něco naprosto odlišného pro někoho jiného. My jsme v kapele všichni stoprocentně křesťané, ale co to s tím má společného, pokud někdo není nebo se někomu jenom líbí naše hudba nebo si někdo myslí, že naše kapela je otřesná nebo skvělá? Chceme prostě psát tu nejlepší hudbu, jakou dokážeme, stejně jako kdybychom byli architekty. Postavit tu nejlepší budovou, jakou bychom mohli, nejdokonalejší, krásnou budovu. Myslíme si, že za tohle všechno vděčíme Bohu, ale nechci do někoho tlačit v co já věřím, protože by to nedávalo žádný smysl. Pokud je Ježíš Kristus opravdový, potom to tomu někomu dokáže. Nejsem schopný říct: „Hej, Ježíš Kristus je opravdový, měl bys raději věřit.“ To nic neznamená, protože to je něco, co jsem jim řekl. To musí doopravdy zažít a chtít celou tu myšlenku v Boha, víru a další věci přijmout. Myslím si, že co říkal před chvíli Matt je pravda. Mike z NOFX není nezbytně proti kapelám projevujícím názor, ale on si myslím, že se snaží prosazovat nějakou agendu a to není, co my nebo Underoath děláme. To je jenom značka, kterou jste označení.

Matt: Já například pravděpodobně nesouhlasím s Fat Mikem téměř ve všem, co si myslí nebo v co věří politicky a nábožensky, ale mám rád hudbu NOFX, protože jí hraje a zpívá a je to fajn. Pro mě je to v tomto směru víc o hudbě. Prostě se mi líbí. Ostatním se může nebo nemusí líbit, ale doufám, že naše hudba je to jediné, co by hodnotili.

Tobe: Mám opravdu rád zmrzlinu, takže když půjdu a koupím si ji od ateisty, je to v pohodě, protože miluju tu zmrzlinu. Nechci si kupovat ateistickou zmrzlinu, chci prostě koupit jenom zmrzlinu. Hudba je trošku odlišná, je to druh umění. Chápu, že je schopná měnit společnost, měnit kulturu a je velice vlivná, ale myslím, že může mít i podobu, která není jenom pro někoho – politika, veganství, vegetariánství, cokoliv by to mohlo být. Nemusíte nezbytně na někoho tlačit. Můžete říkat věci a prostě být přirozený, neprogramový.

Jste všichni křesťané, takže si určitě silně zakládáte na rodinných hodnotách. Jak to tedy prožíváte, když jste pořád na cestách, místo abyste byli doma se svými blízkými?
Matt: Je to těžké, ale má to i své světlé stránky. Někdy se podaří vzít s sebou na cesty lidi, na kterých nám záleží. Někdy můžeme být doma po dlouhou dobu v kuse a nemusíme vstávat a chodit každý den do práce. Můžeme s nimi trávit čas. Je to takový výměnný obchod.

Tobe: Někdy se na to díváme taky tak, že je to prostě stejné jako bys byl obchodní cestující nebo letuška. V našem případě jsme například teď na dva týdny v Evropě a potom budu moct být bez ohledu na cokoliv, bez práce nebo čehokoliv, doma na jeden měsíc. Spousta lidí pracuje od šesti nebo sedmi ráno do šesti nebo sedmi večer. Přijdou domů, jednu hodinu se vidí se svou rodinou a jdou spát. Když sečteš všechny naše hodiny, pravděpodobně vídáme naše rodiny úplně stejně. Třeba jako dneska, kdy nejsem doma, ale potom tam budu celý měsíc a celé dny – 24 hodin denně, se uvidím se svou ženou. Má to dobré i špatné stránky. Nejtěžší věcí je, jako třeba včera v Praze, když jsem byl unešený, jak nádherné město to je, a vyměnil bych to, abych mohl být ten den se svou ženou, protože ona je důležitější než nádherné město nebo cokoliv jiného, ale tohle je moje práce. Oba jsme to věděli, když jsme se brali. Má rodina ví, že bývám pryč.

Matt: Ženy některých lidí to nedokážou unést, někteří lidé v kapelách to nedokáží a odcházejí.

Tobe: Určitě musíš mít jistý druh mentality, abys to dokázal.

Jak jste říkali, že přijedete z Evropy a doma budete po celý měsíc, co tak obvykle děláte, když máte volno?
Tobe: Opravdu si užívám, když jsem doma. Hodně cestujeme v dodávce, autobusu nebo letadlem, takže je prostě pěkný jen sedět ve svém domě a užívat si to. Mám drahou hypotéku a na tom domě jsem utratil všechny svoje peníze, takže zůstávám doma a vylepšuju ho nebo si s manželkou a přáteli vyrazíme. Prostě odpočinkové věci, které nezahrnují tolik cestování.

Matt: Ne vždycky, ale často máme doma práci, jako třeba skládání hudby.

Tobe: To je pravda!

Matt: Některé kapely to tak dělají, ale my neskládáme, když jsme na turné, protože to z nějakého důvodu nezvládáme. Když jsme doma, tak trávíme čas o samotě, kdy skládáme, hrajeme a můžeme to dělat pro zábavu. Když jste totiž na turné, musíte odehrát každý večer 45 minut a hrajete ty stejné songy. Je to součástí práce, připravovat se na nahrávání nové desky, takže máme co dělat a ne se jen dívat na televizi.

Kvůli hudbě jste se dokonce přestěhovali z Karolíny do Seattlu ve Washingtonu, což je opravdu hodně daleko. Bylo to opravdu nezbytné, abyste se hudebně posunuli dál?
Tobe: Myslím že určitě. Když jsme v Jižní Karolíně začínali, hudební scéna byla úplně jiná. V té době tam milovali college rock nebo rap a country, takže pro náš hudební styl bylo hodně těžké sehnat koncerty. Chtěli jsme se odstěhovat, abychom měli jenom sami sebe a hudbu. Zatímco když tady máte přítelkyně, rodinu, všechno vás jakoby táhne od hudby. Řekli jsme si, že jestli můžeme odejít někam daleko, potom budeme mít jenom sebe navzájem, akorát skupinu a hudbu. Když jsme se odstěhovali, tak nás to opravdu přinutilo zaměřit se na naše cíle a vyšlo to. Odchod do úplně jiného města změnil to, jak jsme se dívali na hudbu.

Seattle je známý pro svou rozmanitou hudební scénu, měla na vás taky vliv?
Matt: Jistě!

Tobe: Myslím, že jistě měla.

Matt: Neříkám, že každý by se měl odstěhovat na nové místo nebo odejít z domova, ale nám to dávalo největší smysl. Nevím, jestli by to vyšlo, kdybychom to neudělali.

Proč Seattle, proč ne třeba Los Angeles?
Matt: Prostě jsme tipovali. Věděli jsme, že něco udělat musíme. Upřímně jsme se snažili udělat něco drastického, abychom si dokázali, že to myslíme fakticky vážně. Tak jsme si to opravdu mysleli. Měli jsme pocit, že všichni ostatní mají práci a hrají v kapele pro zábavu, my jsme potřebovali udělat něco mnohem vážnějšího, takže tohle byla ta nejbláznivější věc, co nás napadla. Proto jsme do toho šli.

Takže jste vybrali tak, že jste ukázali náhodně prstem na mapě?
Matt: Já jsem si vždycky říkal, že Seattle musí být super, ale nikdo z nás tam nikdy předtím nebyl.

Tobe: Nikdy předtím jsme tam nebyli, bavili jsme se o tom a mohli jsme se přestěhovat do Bostonu, Chicaga, Los Angeles, New Yorku nebo Seattlu. Všichni jsme si říkali: „Dobrá, Seattle je asi nejdál, kam můžeme jít, takže pojďme do toho.“ Prostě jsme se tam přestěhovali, sehnali si šesti měsíční podnájem. Říkali jsme si, že jestli se nám to nebude po šesti měsících líbit, tak půjdeme do jednoho z těch dalších měst. Skončili jsem ale tak, že jsme si ho zamilovali, tudíž jsme tam zůstali na nějaký ten čas.

Ze Seattlu je vlastně i vaše vydavatelství Tooth and Nail. Nedávno jste s nimi podepsali nový kontrakt. Na kolik desek jste ho podepsali nebo jak je ta smlouva postavená?
Matt: Původně jsme nahráli tři a právě jsme podepsali na další dvě a jedna je už hotová a vychází v červnu. Potom máme dělat ještě jednu.

Nepřemýšleli jste třeba, že přejdete někam jinam?
Matt: Jasně, přemýšleli jsme o tom celou dobu. Chci říct, že když jsme se poprvé upsali Tooth and Nail, říkali jsme si: „Wow, doufáme, že je to správné rozhodnutí.“ Strávili jsme tam čtyři nebo pět let a bylo to skvělé. Opravdu se nám to zamlouvalo celou dobu. Říkali jsme si, že musíme alespoň prověřit nějaké další možnosti, což jsme udělali, jak se náš kontrakt blížil ke konci. Mluvili jsme s několika dalšími vydavatelstvími a prošli jsme si podobnými procesy. Nakonec jsme měli nejlepší pocit ze setrvání u Tooth and Nail, protože si myslíme, že s námi odvedli skvělou práci. Neměli jsme žádné špatné pocity nebo dokonce jakékoliv rozbroje, tak jako spousta lidí na jiných labelech. Slýcháváme spousty historek od dalších lidí nebo lidí, kteří jsou jenom okrajově spokojeni, a my jsme mnohem spokojenější. Přestože jsme tedy pravděpodobně mohli jít k jinému vydavatelství, říkali jsme si, že tohle je sázka na jistotu a máme z toho dobrý pocit.

Jste pětičlenná kapela, takže jak vypadá vᚠtvůrčí proces? Nemáte někdy problém seskládat všechny své nápady do jedenácti, dvanácti songů?
Matt: Nemyslím si, že je to těžký. Všechny desky jsme dělali trochu jinak, co se způsobu skládání týče, ale v podstatě je to ten stejný postup jako vždy. Popravdě nepíšeme ve skupině. Spíše je tu nějaký nápad a ten si potom jakoby navzájem předáváme. Někdo má svůj nápad a řekne: „Mám takovou část songu, může mi někdo pomoct?“ Potom přijímá názory a každý jakoby dělá svou vlastní práci. Během skládání nemíváme rozbroje.

Tobe: Pokud někdo má nápad, u kterého si ostatní nejsou jistí, tak to obvykle postačí, aby přišla diskuse a všichni o tom mohli rozhodnout. Například v jedné naší skladbě byla část, kde jsem si tehdy myslel, že uřvaná část by měla být na pozadí něčeho dalšího. Říkal jsem, že si opravdu myslím, že by to tam mělo být, ale nikdo další v kapele si to nemyslel, takže to tam není a je to v pořádku. Nejsem naštvaný, prostě to nevyšlo. Každý je docela, nevím, jaké je to slovo… soudný nebo v pohodě s rozhodnutími.

Matt: Demokratický! Pokud někdo tu část napsal a je to jeho nápad, potom to má mnohem větší váhu, než u osoby, která si to poslechne a pak řekne, že neví jestli ano nebo ne. Tohle mezi sebou navzájem poměrně dobře respektujeme.

Četl jsem, že začínáte nahrávat pro další kapely, už jste nahrávali s nějakými konkrétními skupinami nebo plánujete nahrávat s někým, kdo by stál za zmínku?
Tobe: To Matt…

Matt: Asi jsem vždycky byl na to nahrávání a podobné věci. Příští měsíc dělám desku pro The Almost. Aaron Sprinkel ji bude produkovat a já budu pracovat s ním. Takže jakmile se dostaneme domů, budeme dělat tohle album.

Máte třeba nějaký tip na malou neznámou kapelu, které jste si všimli? Něco, co by si lidi mohli poslechnout na myspace, ale zatím to tady v Evropě neznají…
Tobe: Surrogate (myspace), jsou u Tooth and Nail, opravdu dobrá kapela.

Matt: Je to taková malá indie-rocková skupina.

Co se nahrávání týče, máte tedy vlastní studio?
Matt: Nemáme úplně studio jako budovu, ale máme nějaký vybavení, počítač, hromadu věcí.

Tobe: Je to hodně malý studio.

Matt: Když jsme dělali naše poslední EP, prostě jsme si pronajali dům, ale vzali jsme si vlastní věci a rozestavili je tam. Máme všechno, co k nahrávání potřebujeme, jen ty prostory ne.

Jaký byl nejhorší zážitek, který se vám kdy stal během turné, který byste nechtěli znova zažít…
Tobe: S tímhle máme vždycky vcelku štěstí. Pravděpodobně nejhorší je jízda dodávkou pozdě v noci, když hodně sněží nebo je namrzlo. Stalo se nám několikrát, když jsme jeli pozdě v noci, že jsme sjeli ze silnice. Je to fakt děsivý.

Matt: Snažíte se spát, vypadá to nebezpečně a nemůžete si odpočinout. Je děsivý řídit na nebezpečné silnici přes noc, jenom abyste hráli zítra někde na kytaru.

Tobe: Je tu spousta 21, 22 let starých týpků řídících dodávky s osmi lidmi ve špatným počasí a to se děje u všech kapel. To je pravděpodobně ta nejhorší věc, bych řekl. Dvakrát jsme sjeli ze silnice, nic tak strašnýho. Bylo to opravdu děsivý, ale nepřevrátili jsme se, avšak známe několik kapel, kterým se to stalo.

Matt: Jen jsme ztratili kontrolu nad autem, ale nenabourali…