Mark Unseen:“Hrát v Evropě je zábavnější než v Americe.“

V listopadu minulého roku se jak v Čechách, tak na Slovensku ukázala street-punková banda až z dalekého Bostonu, The Unseen. Před vystoupením v bratislavském klubu Randál, jsme vyrušili od vodky s džusem bývalého straight-edge válečníka a současného zpěváka kapely, Marka Unseena, abychom ho malinko vyzpovídali.

Poté, co našel vhodné místo pro konverzaci v nedaleké kavárně u sezónně zablokovaného východu, jsme se konečně – za zvýšené pozornosti a údivu všech tamějších – mohli začít ptát na budoucí plány s kapelou, ale i na trochu osobnější otázky, až na ty úplně na tělo…tedy v tomto případě spíš na kůži.

Ahoj Marku, vítej tady v této části světa…
Oh, díky!

Jak si na tom? Rád že si tady?
No jasně, nikdy jsme si nemysleli, že se dostaneme sem na Slovensko.

Je to tvoje poprvé?
Jo…

Po cestě sem jsem si všiml plakátu, kde máte, že spolupracujete s Vans (skate značka oblečení)…
Je to tak…

Jezdíš teda na prkně?
No, já ne. Ale Scott, náš kytarista, jezdí a Patt, bubeník, taky trochu. Vans nás podporují, protože v Americe rádi sponzorují undergroundové bandy, ty punk-rockové. Pořád nám dávají zadarmo boty a udělali nám taky vlajku. Je to pro ně čest.

A máš rád aspoň skate hadry?
Hmm, vlastně ani ne (smích). Spíš teda – tohle, co mám na sobě, nosím každý den, takže… Ale mám ty Vans tenisky.

Jasně, vidím. Ale pojďme jinam. Co děláš ve svém volném čase na šňůře, když zrovna nejsi na pódiu?
Piju a…nech mě popřemýšlet… Upřímně na večer piju a po ránu čtu.

Něco oblíbeného?
Právě jsem si koupil knihu od Slashe, víš, ten kytarista Guns and Roses. Znáš Guns and Roses?

Jak jinak…
Takže jsem si právě koupil knihu, co pojednává o jeho životě a přečetl ji a taky jsem přečetl knížku o Irské mafii v Bostonu. Docela rád čtu o troše kriminalitě a o vraždách, ale taky o hudbě, takže i když to není zrovna kapela, kterou bych měl rád, přečtu si to, protože se rád dozvídám něco o muzice.

Takže tak ty s volným časem, ale vrame se na pódium. Je nějaké místo, které máš opravdu rád, které je pro tebe něčím výjimečné?
Jejich dost. Chci tím říct, celá tahle šňůra byla fakt dost dobrá. Minulá noc v Rakousku za to vážně stála a Chicago v Americe za to taky vždycky stojí. Pak taky Tokyo v Japonsku,…

A co doma, v Bostonu?
Jo, Boston je taky strašně fajn.

Pokaždé?
Jo.

A teď mi řekni písničku, kterou si na živo nejvíc užíváš.
Eh…řekl bych Live in Fear, která je z alba „The Anger and the Truth“, nebo On the Other Side a Scream Out z „The State of Discontent“, tyhle hraju rád.

Skvělé písničky… Procestoval si s nimi celý svět, hrál tak s tunami kapel. Byl někdo, koho si opravdu vážíš? Někdo pro tebe speciální?
Určitě – zmínil bych Sick of it All, s nimi hrát bylo vážně skvělé… Pak Rancid, Exploited, GBH,…

S těmi Rancid mě tak napadá: Jsi pyšný, že jsi členem HellCat Records (label T. Armstronga z Rancid) rodiny?
Rozhodně jo! HellCat pomohli The Unseen strašně moc. Kdyby nebylo HellCatu, tak bychom tady dneska nehráli, protože jsme byli členy A-F Records, což je label Anti-Flag, a BYO Rrecords, to je kluků z Youth Brigade, a obojí jsou to skvělé labely, ale HellCat je větší, víc dostupný, má větší distribuci, takže dřív to muselo být složité sehnat naše desky. Dneska můžou děcka jen tak do obchodu a koupit si ji a to nám strašně pomohlo a také to, že jsme u HellCatu, nám umožňuje hrát s dalšími jejich kapelami a tak cestujeme s Tiger Army, Rancid, F-Minus,…

F-Minus miluju…
Jo – jsou skvělí, taky jedni z mých oblíbenců.

Ale škoda, že už to zabalili – už jsou minulostí.
Jo to jo, ale Brad (Logan) z F-Minus hraje s Leftöver Crack.

Aspoň něco. Jak jsme se tak ale bavili o HellCatu, vzpomněl jsem si na jejich DVD „Give ‚Em the Boot“, na kterém ale ještě nejste, jelikož jste tenkrát pod Timem nebyli. Jde ovšem o videa a ty vy taky máte, např. poslední k Break Away. Budou ještě nějaká z „Internal Salvation“?
No to doufám. Možná další video, které bych rád natočil, je na Right Before Your Eyes nebo třeba k No Direction, takže snad náš kámoš Pete (Curtis) – hraje nám teď na turné basu a jinak je členem A Global Threat (tenkrát ještě neoznámili AGT oficiálně konec) – se dostane k tomu udělat nám další video – živí se tím.

A co živáky? Žádné zatím nemáte.
No…nemáme no…

Ani neplánujete?
Možná někdy…

Snad… A myslíš si, že jste na živo dobří?
Obvykle jo. Možná dneska…ale však uvidíš! (smích)

Já si myslím, že na živo hrát umíte. Často se dívám na youtube a je to pokaždé zábava…
Díky…

…a na našem serveru se jeden týpek svěřil, že pokaždé, když vidí vaše video, tak se pustí do poga a stage-divingu hnedka v obýváku…
(smích) S polštářem?

…že je to taková energetická bomba.
Tak to je prdel…

To teda jo (opětovaný smích)… Ale zpátky k tobě – vaše dvě poslední desky jsou zakončeny cover věcmi. Je to tak?
Talking Bombs, Paint it Black…jo jo…

Bylo to plánované nebo se to tak nějak spontánně vyvinulo?
Nebylo to nijak zvl᚝ plánované, ale jakmile jsme začali nahrávat, tak jsme se rozhodli, takže… Na naší první desce „Lower Class Crucifixion“ jsme předělali Every Rose Has Its Thorn od Poison – taková metalová parta. Byla to taková sranda, ta předělávka. No a na druhé „So This Is Freedom“ jsme předělali Beat It od Michaela Jacksona taky jako vtip.

A s Paint it Black to bylo taky tak?
Ah, s Paint it Black to bylo vážné, bylo to jako:“To je dobrý song – udělejme to!“ Na nové desce jsme předělali písničku nazvanou Talking Bombs od The Freeze, punk-rock z Bostonu. Jedna z prvních hard-core punkových skupin z osmdesátek, kdy punk a hard-core v Americe začal. Je to taková hodně nedoceněná kapela, kapela kterou moc lidí nezná a navíc kapela od nás z domu, ke které jsme vždycky jako malí vzhlíželi:“Oh – The Freeze, to je výborná parta!“ takže jsme je zcoverovali. Možná se teď takto nějaká děcka o té kapele dozví a to je jeden z důvodů, proč jsme to udělali.

Teď jsi mluvil o tom, když jsi byl mladší, jak jste chodívali na koncerty a tak… Kdy to bylo poprvé, kdy jsi si řekl:“Kurva, miluju punk-rock!“?
Bylo mi 15 a starší kámoš mi dal Misfiácké „Earth A.D.“ a taky jejich „Walk Among Us“ plus první album Minor Threat a když jsem to slyšel, tak jsem si řekl:“Wow – to je kurevsky úžasné, miluju to!“

Misfits…nemáš ty tetování Misfits?
No jasně – dvě!

Vážně? Ukaž!
Tady – podívej! (foto vpravo)
A další je Samhain, což je druhá skupina zpěváka Misfits.

A máš nějaké další kérky na počest nějaké skupiny?
Ano. Tohle jsou (foto níže) Bood for Blood, jsou z Bostonu a mí velice dobří přátelé. Jejich basák nám udělal tři videa: False Hope, Scream Out a Never Go Home. Hodně dobrý kámoš a já mám jejich tetování.

To je úžasné (závistivě)… Je něco, co bys chtěl říct tady lidem v Evropě?
Určitě jo! Je mi potěšením být tady a hrát pro lidi v Evropě, a že Evropa je místem, které jsme zanedbávali, dlouho jsme za vámi nepřijeli, protože jsme si to nemohli dovolit. Je to příliš drahé pro americké skupiny zaplatit letadlo sem, najmout si tady dodávku, vybavení,… Ovšem od doby, co jsem se upsali HellCatu, tak nám pomohli dostat se sem a je to vážně skvělé místo, kde hrát. Je to zábavnější než v Americe – děcka jsou tady super-natěšená.

Je to o hodně jiné než ve Státech?
No – není to o tolik jiné, ale teď se zdá, že Evropa má o mnoho víc aktivnější punkovou a hard-coreovou scénu, jako že lidi jsou tady o mnoho víc vzrušení a chtějí více punk-rocku a hard-coreu. V Americe to není tolik populární, tam touží lidi spíše po My Chemical Romance a Fall Out Boy a takových. Mnohem míň lidí poslouchá punkové a hard-coreové skupiny jako The Unseen, Sick of it All, A Global Threat, však víš… Blood for Blood… Měly by mít mnohem víc fanoušků, ale děti nechtějí poslouchat undergroundové věci, zajímá je mainstream, takže nyní je Evropa ke hraní lepším místem.

Chápu, ale v jednom z rozhovorů jsem četl, že nejsi tolik proti mainstreamu.
To ne – ne tak docela. Chci tím říct, můj názor na mainstream je takovýto: Pokud se kapela stane populární a nezmění nic na tom, jaká byla, tak s tím nemám problém. Jako např. Rancid, Social Distorion nebo Motorhead nebo Slayer,… Všechny tyto skupiny se nikdy nezměnily, zůstaly, čím byly. A nesejde na tom, proč je lidé začali mít rádi, chápeš, co myslím.
Myslím, že problém je, když je kapela zničehonic: Možná, když si namaluju oči, pusu, nahodím nové hadry, víc lidí mě bude mít rádo. Víš co myslím? Tohle je pro mě zaprodávání a mám s tím problém, ale nemám problém s rádiem, MTV nebo tak něco a s pouštěním The Unseen tam. Radši bych tam měl mnohem víc muziky jako Rancid, Social Distorion,…, protože bych raději, aby se lidé dozvěděli o takovýchto skupinách než o Good Charlotte nebo My Chemical Romance. Není to ani o tom, že bych nějakou z těchto skupin nenáviděl, s tím problém nemám, jde jenom o to, aby lidé věděli, že existuje i alternativa k tomu, co mají tam.
Hodně větších kapel se stávají většími, protože nahrávací společnosti zaplatí hromady peněz, aby se ujistili, že jich rádia budou hrát. Nebo zaplatí za videa. Kdyby skupina jako The Casualties byla hrána v rádiích, lidé by ji pravděpodobně přišli na kloub, protože by to bylo to jediné, co by poslouchali pořád a pořád dokola. Je to vymývání mozků. Jako když jedeš po silnici a vidíš billboard s McDonald’s, takže tam skončíš, protože to bude to jediné, o čem budeš vědět. Takže hodně kapel se stává populárními, protože to je všechno, co tam je, všechno, co lidé znají. Pořád je poslouchají, zpívají si je a pak jdou na jejich show. Ale není to velmi často zasloužené.
Hodně kapel je populárních, ale nemají za to žádný respekt, protože mi prostě nic neříkají. Musíš hodně makat, aby jsi se dostal jinam. The Unseen se snažili strašně dlouho, nebo dokonce Rancid roky makali, než se stali populárními. Tim (Armstrong) a Matt (Freeman) hráli v Operation Ivy, snažili se, byli chudí, a pak přišli Rancid a oni zůstali stejní. Stejné názory, stejná hudba a najednou byli populární. A Lars (Frederiksen) hrál ve spoustě kapel před Rancid: UK Subs, atd. A s Rancid to začali dělat fakt poctivě, fakt vážně a lidé se toho chytli. Jsem na skupiny jako Rancid pyšný!

I vy jste měli podobný problém s The Unseen. Lidé vás začali označovat za zaprodance a vy napsali song So Sick of You jako odpověď na to. Je to tak?
Ano, protože zase skupiny jako The Unseen nebo The Casualties nebo Sick of it All, však víš, ty o kterých jsme mluvili, Blood for Blood, Agnostic Front,… Všechny tyto neustále koncertují. Zkoušejí rozšířit své myšlenky a ukázat se před lidmi a pak je lidé, a už z jakéhokoli důvodu, začnou mít rádi. A pak přibudou další, protože ta skupina je populárnější. A pak jsou tady takoví ti super-punk-rockeři jako:“Víš, viděl jsem The Unseen, ale nemám je rád, protože ten týpek s The Famous (Stars and Straps; fotograf Andre ho měl zrovna na sobě – Mark neví, co je to tady za underground) tričkem je má rád,“ nebo:“Ta holka, co nemá ráda punk-rock zná Unseen a tak je teď už nemám rád.“ A my se vůbec nezměnili, jsme pořád ta samá kapela a opravdu se omlouváme, že i jiní lidé se o nás dozvídají.

Jasně – vždy to samé se stalo Anti-Flag, když podepsali s major labelem.
Naprosto přesně! Anti-flag se vůbec nezměnili – jsou to pořád Anti-Flag.

Jenom teď distribuují hudbu k více lidem…
Ano – k více lidem, a to se mi líbí a proto jim přeju to nej.

Takže s tím očividně souhlasíš.
Strašně moc raději bych tu měl lidi, kteří poslouchají Anti-Flag místo Jay-Z. Anti-Flag mají přinejmenším co říct.

Tak to je krásná tečka. Díky ti, chlape, bylo to skvělé povykládat si s tebou a přeju ti, a si užiješ zbytek turné.
Oh – tobě taky díky!