Lostprophets – Weapons

Floček, 22.4.2012, 10:37

Milovníci platinového alba „Start Something“ velšské šestice Lostprophets třeste se. Sympatičtí rockeři přicházejí po dalších strojových dvou letech, kdy objeli svět a pilně psali, s novou deskou, která svým obsahem i složením silně připomíná právě rok 2004, kdy závodní videohry provázela od startu až do cíle agresivní pecka To Hell We Ride, na MTV po celé planetě frčelo retro video k singlu Last Summer a především pak vzpomínkový manifest Last Train Home. Dobrá zpráva pro všechny „starší ročníky“, novinka „Weapons“, neboli po našem „Zbraně“, která vyšla teprve 2. dubna, je totiž v podstatě malá kolekce veškerého arzenálu, který Lostprophets od onoho roku 2004 složili, zahráli i zahodili.

Více méně máme tedy na stole čtyři poslední alba v jednom, nutno podotknout, že velmi dobrá, ale to je bohužel tak nějak všechno. Nic nového. Naopak. Pokud jste čekali po poslední desce „The Betrayed“, kterou zpětně cením čím dál víc, něco alespoň trochu inovativnějšího, budete, stejněj jako já, novou výzbrojí Lostprophets svým způsobem zklamáni.

Jak už jsem napověděl, charakter celé desky i jednotlivých písniček je hodně podobný staré dobré „Start Something“. Přitom to celé zní a vypadá jako moderní Lostprophets z posledních let, což se jeví jako skvělá kombinace staré a nové školy, ale zdání poněkud klame. Je to možná trochu kruté, jenže po pár týdnech neustálé palby střílí tyhle zbraně jen několika ostrými, zbytek zásobníku je jako z gumy a po prvním, maximálně druhém, přesném zásahu jsou další ušní projektily z hlavně Lostprophets jen slabým odvarem, čímž celá tahle padesátiminutová přestřelka melodií a zvuků postupem času (čti: velmi brzy) ztrácí na nebezpečnosti, intenzitě i zajímavosti (čti: načíná nudit). Škoda přeškoda.

Nebýt vypočítavého pilotního singlu, jehož videoklipu doteď moc nerozumím (viz youtube přehrávač výše), oněch ostrých a záživných momentů, jenž vyčnívají, a masivního nadpisu Lostprophets na přebalu, který mimochodem odkazuje prozměnu na desku „Liberation Transmission“ z roku 2006, už bych „Weapons“ vzhledem k tomu, že vlastním i všechna předchozí díla Iana Watkinse aspol, pravděpodobně dávno odstřelil, ale naděje v lepší zítřky vygradovaná bojovnou náladou nahrávky a určitá zoufalost z nostalgie, jí po krátké resuscitaci udržela částečně při životě. Jenže ani má osobní infuze  v podobě návštěvy Britských ostrovů, však nakonec nic nezměnila na faktu, že „Weapons“ je sice dobrá deska, ale pořád to není a ani nebude tak dramatický nářez, v jaký jsem tajně alespoň trošku doufal.

Moje neutuchající snaha o probádání neobjeveného na „Weapons“ přinesla už jen prostor pro objevení nesmyslně ukrytého poenymního bonus tracku v podobě typické numetalové vypalovačky z oné staré školy (to nejlepší nakonec, říká se) a poněkud pozdnímu zjištění, že oblíbené mezihry mezi jednotlivými písničkami, které u Lostprophets tak skvěle fungují, už zase poněkolikáté zcela vymizely. Přitom právě na „Start Something“ plnily vynikající úlohu spojovacích mostů přes řeky jednotlivých písniček a tónů. Nevadí, tak snad zase příště.

Co dodat? „Weapons“ je moje osobní zklamání i přesto, že jde o nadstandardní desku. V rockových polích pravděpodobně vyčnívat bude, v diskografii Lostprophets kvůli určité stagnaci kapely už moc ne.

Lostprophets – Weapons

Hodnocení: 6/10

Label: Epic/Fearless Records
Vyšlo: 2. 4. 2012

Tracklist:

01. Bring ‚Em Down
02. We Bring an Arsenal
03. Another Shot
04. Jesus Walks
05. A Song for Where I’m From
06. A Little Reminder That I’ll Never Forget
07. Better Off Dead
08. Heart on Loan
09. Somedays
10. Can’t Get Enough (+ bonus track Weapon)

Související články
Komentáře
  1. lenka
    24. 4. 2012, 12:45

    Není to porvé, co čtu přesně tohle: namíchali to nej za posledních šest let a vylezlo z toho weapons. Jenže na druhou stranu…čekat, že netočí druhé start something je hloupé a naivní. A vlastně to ani nechci. Jenomže při pohledu na všechny ty ostatní kapely, které trochu změnily styl (čti: chtěli se přizpůsobit modernímu soundu), se mi chce brečet. Většině z nich to udělalo jenom pár modřin, ale pár kousků to v mých ouškách přímo zabilo.
    Zboňuju Can’t Get Enough, Better Off Dead, asi top desky (I’d rather die on my feet, than ever live on my knees – klasika)
    A stejně je nejlepší Thefakesoundofprogress. Na to si dupnu :)