Květen 2009 očima iPUNK.cz

Nové album Green Day k poslechu ještě před vydáním
pohledem Hansese (celý článek)

I když to asi tak úplně ze zpráv na našem webu nevypadalo, květen byl tentokrát především měsícem Green Day. Američtí velikáni pustili na svět pět let očekávanou novinku a vyburcovali tak zájem téměř všech posluchačů napříč věkovými skupinami, kteří alespoň trochu holdují rockové hudbě. Je jasné, že trio v čele s Billie Joem tentokrát stálo před převelikou, možná dokonce největší výzvou ve své dosavadní bohaté kariéře. Milionově se prodávající a i kritikou velmi ceněný „American Idiot“ nasadil laku pekelně vysoko a kde kdo se tedy v půlce května začal třeba právě skrz oficiální stream pídit po výsledku několikaletého snažení.

Přestože ale Green Day očividně nic nepodcenili ani neuspěchali, na pomoc si mimo jiné přizvali i ostříleného Butche Viga a už v předstihu se začaly stránky předních světových plátků plnit pochvalnými ódami na další „punkovou operu“, z mnoha a mnoha reakcí samotných fanoušků nejen z našich diskuzí je už teď více než jasné, že album s monumentálním titulem „21st Century Breakdown“ je alespoň prozatím tím zdaleka nejrozporuplněji přijatým z celé diskografie. Green Day, kteří jsou v současnosti mnohými stavěni do role králů mainstreamového rocku, by tak mohlo kromě další Grammy stejně snadno zlomit vaz. Názory na novinku se právě tak rozcházejí i v naší redakci, proto kromě již na dveře klepající klasické recenze tentokrát čekejte i makro.

Billy Talent, Anti-Flag a Rancid natočili video k novému singlu
pohledem Martina Komárka (celý článek)

Tak se nám tento rok plný velkých desek (nebo alespoň průměrných desek od velkých jmen) pomalu dostal do pohybu a teď už se to bude jenom sypat jedna za druhou. Minulý měsíc jsme měli tu čest ochutnat pilotní singly hned tří ikonických kapel a pustit se do prvních prognóz o nadcházejících albech. Jak už to tak bývá, dnes už se všechny tři dílka povalují na netu a to i přesto, že Billy Talent mají ještě víc jak měsíc natahovat skřipec … ale zůstaňme taktní.

S největším nadšením se překvapivě setkali Rancid v čele se strýčkem Armstrongem, na jejichž průkopníka „Last One to Die“ se lepí jenom chvála, ačkoli se pevně drží starých kolejí – no jo, po těch letech plných nepovedených maket á la Time Again je pochopitelné, že mnozí prahnou jednoduše po ryzím originálu. Pokud jste se v květnu alespoň občas podívali trochu doleva, nemohla vás minout ani „When All the Lights Go Out“ od osvobozených Anti-Flag. Kolem té už tolik nadšení neposkakovalo, ovšem vyloženě plivance jsem taky neviděl. Ten, kdo se na skládce chvilku zdržel, když po Protivlajkáčích hasil oheň, se dočkal i úvodníku od již zmiňovaných Kanaďanů. Ti to, chudáci, schytali nejvíc, protože se spřáhli s Pražáky a navíc – jaká drzost – ztratili grády! Už aby byly ty trapně subjektivní recenze…

Faces are Fiction z Mostu představují svůj debut
pohledem Michala Špačka (celý článek)

Domácí scéna (zahrnujíce Českou republiku i Slovensko) nemá kvalitu, je málo světová, málo originální a schází jí výrazné skupiny. Když už se náhodou nějaká objeví, tak pouze trapně kopíruje úspěšné zahraniční trendy. Podobných výtek, jež zaznívají na adresu našich kapel je spousta a dalo by se s nimi ještě chvilku pokračovat. Ne že by Faces are Fiction zněli jakkoliv velkolepě nebo snad měli blízko k nějakému zásadnímu průlomu, to určitě ne. Jsou však zářným důkazem toho, že to s tou naší miniaturní scénou, nebo alespoň s její budoucností, není zase tak zlé. Jsou mladí, snaží se tvořit něco nového a chtějí uspět. Když si na chvilku sedneme k internetu (nejlépe asi k serveru bandzone.cz), tak při troše snahy narazíme na spoustu podobných kapel, které sice teprve sbírají první zkušenosti, ale je z nich cítit chu něco udělat. Upusme tedy od zapšklých kritik, nalaďme pozitivní myšlení a aktivně podpořme tuhle drobotinu v jejích začátcích. Jednou se nám snad ta „investice“ vrátí v podobě kvalitní domácí hudby, na kterou můžeme být pyšní…

Na trutnovském Open Air Music festivalu zahrají Anti-Flag!
pohledem Vitase (celý článek)

Letní festivalová sezóna se nezadržitelně blíží, organizátoři ještě lehce dolaďují program a pak už budou jen doufat v alespoň uspokojivou návštěvnost. Letos se museli pořadatelé oblíbených letních akcí vypořádat s odlivem sponzorů. Světová krize se totiž nevyhnula ani hudebnímu průmyslu. Seznamy účinkujících jsou i přesto nabité velkými jmény.

Výjimkou není ani tradiční Trutnov Open Air Music Festival, který bývá označován za český Woodstock. Letošní ročník má naposledy (stejně jako loni…) proběhnout na velice netradičním a specifickou atmosférou nasáklém místě „Na Bojišti“. Já osobně jsem měl možnost navštívit minulý ročník a popsat situaci, kdy britští divočáci The Subways rozdováděli celý amfiteátr (který se hodí spíše na vystoupení Honzy Nedvěda) slovy opravdu nejde. Nechce se mi ani domýšlet, jak v útulném lesním prostředí muselo vyniknout vystoupení metalových Soulfly. Tento festival podle mého názoru nemá minimálně v střední Evropě obdoby a jedna z hlavních letošních hvězd, americká skupina Anti-Flag, se má opravdu na co těšit.