Koncert My Chemical Romance v Praze fanoušky uspokojil

V neděli 3. června dorazili do České republiky vůbec poprvé My Chemical Romance, médii označovaní za jednoho z hlavních reprezentantů denně propírané emo-vlny. Když tu měli před dvěma lety hrát jako předkapela hvězdných Green Day a jejich účast byla zrušena, tak se nad tím nikdo ani nepozastavil. Jaká to změna oproti minulému víkendu. Některým fanynkám nedělalo problém čekat před branami pražské T-Mobile arény na vystoupení svých idolů už od ranních osmi hodin. O 12 hodin později se už blížil začátek koncertu a chvílemi mi zůstával rozum stát nad individui, která se pohybovala v okolí haly. No aspoň si člověk udělal obrázek o tom, jak si někteří čeští teenageři představují správný „emo-look“.

Jako předkapelu si My Chemical Romance dovezli kanadské punk-rockery Billy Talent. Ti jsou už od vydání prvního alba známí svým nezaměnitelným stylem a chvílemi až zběsilým zpěvem Bena Kowalewicze. Hned při první skladbě vylétla většina rukou pod pódiem vzhůru a Billy Talent rozjeli svoji asi 40 minutovou show. I když se dostalo na skladby z obou desek, které doposud kapela vydala, tak vetší porce patřila hitům z druhého a úspěšnějšího eponymního alba s pořadovou číslovkou II. Fanoušci mohli slyšet dnes už notoricky známé skladby Devil In A Midnight Mass, Red Flag, This Suffering nebo Fallen Leaves. Dřívější tvorba byla reprezentována například hitem Try Honesty. Je bezpochyby, že Billy Talent jsou nadaní hudebníci, a přestože jejich vystoupení bylo chvílemi trochu jednotvárné, tak předvedli, že opravdu umí a publikum přivedli náležitě do varu. Největší zásluhu na tomto výkonu lze připsat především zpěvákovi Benu Kowalewiczovi, který předvádí energickou show, po pódiu pobíhá jak šílený, komunikuje s obecenstvem a při zpěvu předvádí takové nasazení, které zvládá mikrofon jen stěží zachytit.

Fotogalerii z koncertu najdete zde

Krátce po deváté hodině se mělo konečně dostat na hlavní hvězdy večera. Po spuštění červené plachty na pódium vešli členové kapely v lehce pozměněném složení. Místo baskytaristy Mika Waye se objevil jeho náhradník a jako doprovod účinkoval klávesista, který se krčil na vyvýšeném stupínku v zadní části pódia. Za zmínku určitě stojí i otočná plošina se dvěma sestavami bicích, které se mezi songy hbitě protáčely. Původně se dalo očekávat, že kapela naváže na scénář uplatňovaný během jejich dosavadního turné, který spočíval v rozdělení představení na dvě části – první blok tematicky zahrnoval album „The Black Parade“ a ve druhé části se objevovaly skladby z předešlých desek. Nakonec se pražský koncert obešel bez podobné teatrální show a v setlistu byly nové skladby prokládány těmi staršími.

Polo-koncepční album „The Black Parade“ zaznělo snad v celé své kompletnosti a natěšeným fanynkám se dostalo nespočet příležitostí si nelidsky zaječet. Došlo i na pár hitů z předchozí desky „Three Cheers For Sweet Revenge“ (např. You Know What They Do To Guys Like Us In Prison, I’m Not Okay nebo Give ´em Hell, Kid), bylo jich ovšem poskrovnu.

Od frontmana Gerarda Waye by se taky očekávalo během koncertu trochu více komunikace s publikem. V této disciplíně se jasně nechal zastínit svým kolegou z předkapely. Stěžování si na špatný zvuk je dnes už koloritem, a přestože ani na tomto koncertě nebyl ideální, tak bych ho snad i vynechal. Jedná se o živé vystoupení a je jasné, že studiového zvuku těžko dosáhnete. Menším zklamáním byla i délka koncertu. Přibližně po hodině hraní se kapela odebrala z pódia, aby mohla být po chvíli publikem vyvolána zpět. Mikrofonu se ujal osamocený Gerard a pouze za doprovodu kláves odzpíval píseň Cancer, která je asi tím nejpomalejší a nejsmutnější, co mají My Chemical Romance v repertoáru. Dokonce i fanynky se na chvíli zklidnily a hlediště se změnilo v moře tvořené světélkujícími mobilními telefony. Poté už následovala „pouze“ závěrečná hitovka Helena a naplno rozsvícená světla signalizovala, že dalších přídavků už se nedočkáme.

Představení jako takové tedy mohlo diváky buď nadchnout nebo zklamat. Záleží na tom, ke které skupině posluchačů patří. Většina fanoušků, kteří kapelu zaregistrovali až s posledním velkonákladovým albem, tak bude patřit k těm spokojenějším. Poslechli si celé své oblíbené album a viděli na živo idol teenagerů Gerarda. Pro ty ostatní, kteří se na My Chemical Romance přišli podívat i kvůli jejich starší tvorbě, byl nejspíš nedělní večer trochu zklamáním. Kapele chyběla větší dávka energie, která dřímá především v jejích deskách s dřívějším datem vydání, a ty, jak už bylo řečeno, dostalo příliš málo prostoru.