Jimmy Eat World – Chase This Light
Jimmy Eat World jsem dost často přehlíel, než jsem je poprvé docenil. Bylo to hlavně tím, že se mi poprvé dostali do ruky pár let zpátky, v době, kdy jsem na nějakou rozvážnější a pomalejí hudbu neměl opravdu nejmenšího pomylení. Pak jsem ale jednou jel někam dál autem a náhodou jsem jednu z jejich starších desek vzal s sebou. Od té doby vím, že tihle hoi sakra dobře ví, co je to kvalitní hudba!
Jimmy Eat World vznikli v roce 1993 na počátku pop-punkového ílenství. Jejich hudba se však trochu liila. Pokud si toho někdo neviml hned u debutu této arizonské čtverky, tak se „Static Prevails“ na to už určitě kápl. Kluci se tak najednou dostali k nálepce, která v té době byla pro nezasvěceného zcela neznámým pojmem emo. S jejich nejúspěšnějším albem „Bleed American“ však přidali na melodické chytlavosti založené na malinko popovější bázi, avšak emo nálepky se už nezbavili. Pro srdcaře se z Jimmy Eat World stali najednou zrádci ema, a zbytek pohádky o tom, kolik problémů s rozlišováním mezi právě pop-punkem a emem najednou vzniklo, si už určitě domyslíte sami. Jenže ohledně tohoto byli kluci vždycky trochu nad věcí a nijak těžkou hlavu si z toho nedělali. Hudbu skládali vždycky po svém.
Přesně tři roky po vydání následovníka veleúspěšného „Američana“, „Futrures“, se na pulty obchodů dostává již šestá dlouhohrající deska „Chase This Light“. Osobně jsem od této studiovky očekával hodně. Přece jenom všechno, co tato parta doposud vydala, mělo něco do sebe. Stejně tak měl i první kontakt s deskou, ale časem přišlo vystřízlivění. Hudba jakou dělá tato parta, potřebuje trochu času na vstřebání, jenže „Chase This Light“ se v tomto mírně vyjímá. Ale vyjímá se i v jiném…
Instrumentálně deska, myslím, splňuje vysoký standard, na který si po všech těch letech již fanoušci poměrně ochotně zvykli. Střídání akustické a elektrické kytary, zkresleného a čistého zvuku, ostrých a jemných melodií, to je samozřejmost. Nezklamou vás ani bicí vždy dokonale dotvářející neopomenutelnou atmosféru jednotlivých písniček, kterou je potřeba zachytit k úplnému vychutnání si alba vzhledem k jakési jeho melancholické stavbě. Dále radostně dodávám, že hoi opět nezapomněli na svou tolik oblíbenou tamburínu nebo přimíchat smyčce. Nezapomněli však ani na nevýraznou basovou kytaru, což už je však spíše (pro mě nepochopitelným) pravidlem. Pro nové potenciální příznivce skupiny pak ještě předesílám, že zpěvák a kytarista v jedné osobě, Jim Adkins, má jeden z těch příjemných hlasů, který jej ani tentokrát nežene nikam, kde by nesedl.
Jak už jsem se zmínil, „Chase This Light“ je hodně melancholicky laděné album. Pocítíte to jak u samotných písniček, tak u celkové kompozice, ovšem, abyste si nemysleli, nejde o žádný rušivý element nýbr o ikovnou vychytávku, jež má za důsledek např. konkrétně to, že z Gotta Be Somebody’s Blues se najednou stane mnohem větší balada než ve skutečnosti je. Vede však i k tomu, že těch 40 minut, co deska má, poměrně v klidu bez zívání přeijete. Jenome nic moc víc nečekejte. Album má sice své zajímavé momenty, ale nijak oslňující. Jimmy Eat World to umí i líp. To jsem si uvědomil, hlavně když mi kytarová vyhrávka na konci Let It Happen připomněla 8 let starou Goodbye Sky Harbour. To byla ještě doba, kdy hudba Jimmy Eat World byla plná zajímavých zvuků a pazvuků, které jsem tentokrát musel se slzou v oku oelet. Jenže pak je tu ještě jedna věc. To co byla Pain pro „Futures“ nebo Sweetness pro počin z roku 2001, to „Chase This Light“ prostě nemá. Jistě, Big Casino, Firefight některé písničky jsou o něco výraznější než zbytek desky, ale pořád je to jenom jakýsi průměr, kterého se tato deska drží asi jako kael tuberáka. A průměrná deska rozhodně není to, co jsem čekal.
Jimmy Eat World – Chase This Light
Hodnocení: 5/10
Vyšlo: 16.10.2007
Label: Interscope
1. Big Casino
2. Let It Happen
3. Always Be
4. Carry You
5. Electable (Give It Up)
6. Gotta Be Somebody’s Blues
7. Feeling Lucky
8. Here It Goes
9. Chase This Light
10. Firefight
11. Dizzy