iPUNK.cz na Highfield 2007 (2. den)
Další díl našeho reportu z festivalu Highfield nám přiblíží dění a především pak námi navtívené kapely v den druhý, tedy sobotu 18. srpna. Po odpočinkovém dopoledni spojeným s náročnou, ale zábavnou a zpěvnou procházkou s vidinou koupě několika kartónů piv v nedalekém super-marketu a obědem v německo-čínském restauračním zařízení jsme zahájili hodně očekávaným vystoupením dalšího velkého zástupce anglické půdy Funeral For A Friend. Na jejich show jsme poprvé okusili prostory pod Main Stage a bylo to znát žádná tlačenice, skoro bych řekl, že na ně přišlo pramálo lidí, krásný výhled a perfektně vyšperkovaný zvuk. Do toho kapela ukázala, že patří na světovou pici, zahrála pěknou show, působili uvolněně, sreli úsměvy na každou stranu a bavili sebe i publikum což je nejdůležitějí. Jejich vystoupení jsme si náleitě uili, dodalo nám druhý dech, novou motivaci a konečně se nám začalo blýskat na lepší časy a hlavně koncerty.
Hned v zápětí po naší první velké podívané se opět na druhé straně areálu představila alternativní rocková kapela v čele se zpěvákem ze slavných Midtown Gabem Saportou Cobra Starship. Tentokrát si už pořadatelé dávali pozor a do stanu poutěli dav postupně, což mělo za následek hladký průběh celého koncertu a nepřeplnění kapacity skromného stanu. Samotná Cobra Starship bavila lidi jak svou chytlavou hudbou, tak i její jednotliví členové, jako například pohledná klávesistka Vicky-T se svým zpěvem, úsměvem, ale i odváným oacením. Zpěvák Gabe pro změnu zaměstnával publikum svými disko tanečky nebo půjčováním si brýlí či foáku z obecenstva. Vystoupení nebylo narušováno žádnými zbytečnými bláboly o politice nebo něčem podobném, naopak se s nimi na stage objevili a zapěli frontman The Academy Is nebo tour bavič Dirty, známý jako pojídač cizých nehtů a podobných serepetiček. Sympatická partička parádně zahrála, nenudila a dokonale připravila všechny přítomné na večerní dlouhou a hvězdnou jízdu na hlavní stage.
Tu za setmění odstartovali králové védského punk-rocku Millencolin. Od téhle bandy jsme si slibovali opravdu hodně, přece jen na scéně se pohybují už hezkou řádku let a tak všichni přítomní očekávali parádní profi show. Chlapci v žádném případě nezklamali, zahráli průřez několika posledními alby, rozskákali všechny přítomné a když pak frontman Nikola Sarcevic vytáhl na pár skladeb akustickou kytaru, byli všichni u vytrení. Svým projevem dokázali, že nepochybně patří na světovou špičku a bez váhání dokáží převálcovat i slavnější příbuzné. Jediné zklamání jejich jinak bezchybného vystoupení byl možná paradoxně právě basák a zpěvák Sarcevic. Jakoto vůdčí osobnost se nijak zvlá neprojevil a působil spíše zaraeným dojmem, jenže to bylo v celkovém výsledku všem docela jedno.
Hodinu před půlnocí za podpory masivní světelné show vyskákali před už hodně zaplněné publikum na prkna hlavní stage stále více populární chlapíci z Fall Out Boy. Mohutné burácení fanoušku se snažili překřičet naučenými, ale trochu směně znějícími, německými frázemi a podivným pozdravem spojením rukou. Po krátkém povídání se do toho se svým parádním hlasem opřel frontman Stump a zanedlouho po něm i ostatní členové kapely. Od úvodních tónů bylo hned jasné, že první velké překvapení festivalu je na světě. Ikdyž zrovna neholdujete jejich deskám, zaručuji vám, že živé vystoupení se líbit prostě bude. Fall Out Boy jsou perfektně sehraní jak v hudbě, tak i v nejrůznějších eskapádách, kterých oba kytaristi předvedli během setu nespočet. Jejich neustálé pobíhání a divočení je doplněno skvělou světelnou show i několika hosty, kteří se v jednotlivých skladbách vystřídali u mikrofonu. Malé nedostatky pak tvořili jen samotní diváci, kteří ne zrovna ideálně reagovali na vybídnutí ke společnému zpívání nebo očividně nedokonalá němčina baviče s basou Peta Wentze, který ale sám o sobě naopak působí jako přirozený lídr a pokud jste si mysleli, že je nějaký emo usmrkánek, pak si buďte jisti, že bez něj by show prostě nebyla ono. Skok s otočkou z 2,5 metrové aparatury, HC řev i závěrečné pozdravení mezi diváky jsou v jeho podání velkým tahákem. Jednoduchý a sviný set složený z posledních dvou desek a cover verzí songu Beat It od Michaela Jacksona zafungoval perfektně a celkový dojem z téhle party byl daleko nad naše očekávání.
Zakončit o poznání povedenější den měli miláčci nejen německého publika Billy Talent. Už tak dost zaplněný prostor naproti pódia se ještě více napnul další várkou natěených němců s černýma očima a patkou a nám bylo už od začátku jasné, že zavzpomínáme na naše úvodní vystoupení festivalu. A nemýlili jsme se. Uječený zpěv chlapíka s mikrofonem Kowalewicze spustil další nekontrolovatelný zkrat v německých hlavách a s ním spojenou masivní tlačenici. Celá show pak byla doprovázena nepříjemným tlučením do lidí a dojem z ní tak výrazně klesl. Navíc si Talenti jakoto poslední kapela dne mohli dovolit protáhnout svůj set a tak jste ještě po druhé hodině ranní poslouchali brutální kytary a polo-zpěv/řev. Billy Talent na Highfieldu nijak, alespoň nás, neoslnili. Ikdyž během písniček několikrát vybízeli dav ke společnému řádění, nic to nezměnilo na tom, že velké davy lidi jejich vystoupení opouštělo s rozporuplným výrazem ve tváři. Osobně jsem se na zarputilé Kanaďany hodně těil, ale rychle jsem pochopil, že bude lepší zkousnout zklamání a vychutnat si zbytek setu z povzdálí a pohodlí stanového městečka.
Předposlední den pak známými hity zakončila obrovská noční párty v oblíbeném Discozeltu alias Disko stanu a taky neúspěšné snahy německých osadníků rozdělat nějaký ten pořádný táborák, kterou ale v zápětí beze slova zhatili security pánové. Naše výprava zhodnotila únavný den jako veleúspěšný, sice jsme uronili malou slzu nad nestihnutím koncertu The Academy Is a taky zrušeným vystoupením zástupců britského rave Klaxons, ale ani to nám nemohlo zkazit těení se na další, poslední den.
Pokračování přítě