iPUNK.cz na Highfield 2007 (1. den)
Na východě sousedního Německa, asi 300 km severozápadně od Prahy, leí jedno z menších německých měst, Erfurt. Jen pár kilometrů od něj se nachází krásná přírodní rezervace Hohenfelden s dech beroucí krajinou, lesy, jezerem i pláí, ve které se každoročně už od roku 1998 koná jeden z největších a nejoblíbenějších nezávislých rockových festivalů nejen na východě Německa s názvem Highfield.
Už od prvních krůčků nabízel festival fanouškům hodně pestrý a hvězdný program. Úvodní ročník podpořili například Guano Apes, Iggy Pop nebo Chumbawamba, aby se k nim mohli v dalších ročnících připojit třeba takoví Garbage, Alien Ant Farm, Jimmy Eat World nebo Donots. V posledních letech měl Highfield v záloze čím dál větší giganty světové hudby jakými jsou Alkaline Trio, Dropkick Murphys, Foo Fighters, The Offspring či Good Charlotte. V historii festivalu pak najdeme i kapely s názvem Blink 182 (konkrétně rok 2000) a Green Day (2001). O tom, že letošní rok bude opět neskutečně kvalitní a nabitý nikdo ani trochu nepochyboval, světový festival s pravidelnou návštěvností přes 20 tisíc lidí si za devítiletou historii vybudoval skvělou pověst i mezi kapelami, a tak se měl Erfurt na co těšit i v roce 2007.
Společnost T-Mobile ve spolupráci s agenturou Friendly Production pořádala na letošní ročník malý zájezd pro výherce T-Music soutěže o lístky na festival a díky nim a našemu patronovi Robertu Vlčkovi dostala naše redakce možnost vyslat do Erfrurtu dva zástupce. Ihned potom, co jsme se milou zprávu dozvěděli se po dvou místech jen zapráilo a bylo rozhodnuto čestná místa ulovili Juve společně s Fločkem, kteří ve dnech od 17. 19. srpna festival Highfield opravdu navtívili a budou se na následujících řádcích snažit přiblížit celkovou atmosféru i jednotlivá vystoupení zhlédnutých kapel. A protože událost to byla opravdu velká, bude tentokrát report rozdělen do 3 postupně zveřejňovaných menších částí, abychom dostali dostatek prostoru na popsání všeho podstatného a nezahltili vás tolika informacemi najednou. Odkaz na celou fotogalerii pak naleznete hned v tomto díle, stejně jako v těch dalších.
Jedna z prvních věcí, která vás při pohledu na neveliké prostory festivalu napadne je, že při slibované návštěvnosti 20 tisíc lidí se nebudete moct v areálu vůbec pohnout a automaticky začnete doufat, že taková situace vůbec nenastane. Připadáte si skoro jako na nějaké domácí pouti, kde kolem sebe vidíte všemožně blikající stánky úplně se vším společně s obrovskými výčepy německého předraeného piva. Tenhle pocit vydrží až do doby, kdy hned na okraji z dálky krásného jezera spatříte masivní hlavní pódium tyčící se do nebe a všudypřítomnou tvrdou řeč Němců. V ten moment pochopíte, že tohle není ani ten největší český festival, ale že němci si kvalitní rockový festival představují docela jinak. Parádní ocelové monstrum bylo ale jen jedno ze dvou stage a to byla asi chyba. Coca-Cola Soundwave Tent byl název pódia druhého, o poznání menšího. Ne moc velký stan, který se pnul na druhé straně areálu v sobě ukrýval jakoby soukromou stage a ikdyž se to zdálo jako dobrý nápad, záhy jsme pochopili, že především kvůli jeho silnému line-upu rozhodně nebyl.
První velká kapela, kterou měla naše početná eskadra v hledáčku byli post-hardcoroví From Autumn To Ashes z New Yorku, kteří měli svou show připravenou právě v Coca-Cola stanu. Ještě před samotným vystoupením se do stísněných prostor stačila narvat neuvěřitelná masa lidí a místo pro jakýkoliv pohyb nebylo téměř žádné. Když se pak za úvodních tónů kytar spustila obrovská vlna poga a věcí jemu podobných, připadali jste si jakoby vás rozvánění Němci drtili zaživa. Během setu FATA se nám podařilo vymanit se ze spárů davu a zbytek vystoupení jsme z bezpečnostních a zdravotních důvodů raději sledovali z povzdálí, někteří z nás dokonce celé vystoupení pro jistotu prostáli venku. From Autumn To Ashes na pódiu ovšem rozhodně nezklamali. První polovina koncertu sice zásadně utrpěla extrémně nepovedeným zvukem, jenž vygradoval „ustřihnutím“ zpěvákova mikrofonu, vše však bylo odčiněno v následující části. Zpěvák Francis udivoval svým specificky zabarveným hlasem, jenž ani na živo neztratil nic ze svého kouzla, a atmosféra dostoupila vrcholu, když kluci na pódiu rozechvěli stan hitem Milligram Smile. Úvod festivalu nás přesto hned v několika směrech nemile zaskočil a naše dost rozporuplné pocity provázely nemalé rozpaky z toho, zda se vůbec vyplatilo jezdit.
Vylepit naši náladu měl v zápětí britský objev letošního roku Enter Shikari, ale potom, co jsme stačili zjistit, že jejich set následuje po FATA na druhém pódiu, rozhodli jsme se pojistit si slušné místa před vchodem, než znovu absolvovat nepříjemné tulení. Samotná show kapely působila hodně povedeně, jejich techno, chcete-li trance-rock, je na podobná ívá vystoupení jako dělaný. Potemnělou atmosféru ve stanu dokázali neuvěřitelně vygradovat svými tanečky, salty s kytarami a hlavně malými světýlky, které mají kytaristé připevněné na konci krku svých nástrojů. Za jejich pomoci, pohaslých světel a kouřové mlhy vzniká parádní dech beroucí show, kterou si lze uít ikdyž nestojíte přímo pod pódiem. Během hodinového setu stačili angláni zahrát celou svou debutovou desku a rozhodně ukázali, že o nich neslyšíme naposledy. První festivalový den jsme tedy tímto koncertem se smíenými pocity ukončili a doufali jsme, že následující hodiny u Erfurtu budou i díky vidiny těch nejlepších kapel daleko lepší.
Pokračování přítě