Iné Kafe se loučilo v Praze. A to se ví parádou
Sobota 31. leden 2009, tohle datum měla ve svém kalendáři jistě poznačené na měsíce dopředu spousta lidí. Byl to den, na který si česko-slovenská kapela z Bratislavy, Iné Kafe, naplánovala rozlučkový koncert, jenž se měl stát závěrečnou tečkou za její kariérou. Tentokrát v Praze, hlavním městě České republiky. Pořekadlo „co je psáno, to je dáno“ není naštěstí u Iné Kafe vždy pravdivé, nebo v takovém případě by byl loňský bratislavský koncert jejich posledním. Takto ale dostalo mnoho fanoušků, kteří se nemohli z jakéhokoliv důvodu přijet podívat na loňské květnové sbohem, svou šanci rozloučit se s Iné Kafe během živého vystoupení.
Ihned po zahájení předprodeje začaly lístky po kvantech mizet a necelý týden před koncertem byla Incheba aréna zcela vyprodána. Ani příjezd s dvouhodinovým předstihem nepomohl k hladkému vstupu do areálu. U haly už tou dobou čekala přiblině tisícovka těch pravděpodobně nejvěrnějších fanoušků, kteří se jen velmi pomalu blížili ke dvěma úzkým vstupním dveřím. Kdo nechtěl zmekat předkapelu, neměl mnoho času na stání ve frontě u atny nebo nákup ve stánku bohatě vybaveným všemožnými suvenýry. Užitečným se ukázalo i rozhodnutí propaovat dovnitř vlastní občerstvení vzhledem k nedostatečnému počtu obleených prodejních míst. koda, že tuto oblast příprav organizátoři poněkud podcenili.
S tím, jak se blížil plánovaný začátek koncertu, neustále přibývalo i množství lidu na ploše tréninkové haly HC Sparta Praha. Přišlo mi divné, že na kraji podia bylo přichystané piano, ale nevěnoval jsem tomu větší pozornost. Pár minut po osmé hodině zhasla v Incheba aréně světla a rozeznělo se intro From Our Hands. Úvodní melodie ze seriálu Dallas byla vskutku originální a necelých 30 minut, které mladá kapela dostala k dispozici, uběhlo neskutečně rychle. Snad jediné negativum na vystoupení téhle bratislavské skupiny bylo publikum, které se na rozdíl od ní dostávalo do varu o poznání pomaleji. Iné Kafe před koncertem prezentovali, že žádná předkapela nebude. Nakonec své rozhodnutí změnili a udělali určitě dobře. From Our Hands mají před sebou jistě perspektivní budoucnost a frontman kapely Matej Hotka stihl svůj výkon korunovat během kytarového sóla v předposlední písničce trošku úsměvným pádem, který na něm naštěstí nezanechal žádné následky.
Jakmile From Our Hands opustili svá místa, jako by si všichni v hale uvědomili, proč vlastně do Prahy v poslední lednový den přišli, a začalo se ozývat sborové vyvolávání hlavních protagonistů večera. Ve 20.47 se dočkali. Na podiu se objevil Vratko spolu s Forusem, Dodem a Wayem, přičemž songem Peter z alba Čumil začala takřka 110 minut dlouhá show. Během koncertu snad nejvíce zaujal baskytarista Forus. Několikrát sestoupil z podia přímo k fanouškům, podával si s nimi ruce, rozdával pití a několikrát je i pobavil nepřebernou kálou různých grimas a posunků. Během songu Vianoce se dokonce ujal na několik chvil zpěvu, když Vratkovi vypověděl slubu mikrofon, a celé to zakončil větou: Vetko je to o tých zkurvených kabeloch!
Jako další byly na programu všem velice dobře známé písně jako Mýtná, Plán, Petra nebo oblíbená skladba Velkou palicou z alba Vitaj!. Po vůbec prvním singlu v historii kapely 090X následovala malá pauza, během které všichni členové kapely opustili podium. Piano bylo přemístěno doprostřed jevitě a dvě písně, Biely hotel a Ráno, byly zahrány netradičně pouze za doprovodu profesionálního klavíristy Preva. Zpěvu těchto dvou skladeb se z větší části ujalo publikum, což dojatý Vratko kvitoval pouze slovy: No comment! Myslím, že jsem nebyl jediný, kdo měl během tohoto zcela určitě nejsentimentálnějšího okamžiku koncertu husí kůi. Po pianovém entrée následovaly další songy z povinné jízdy kapely jako 30. február nebo Vianoce. Nechyběly ani starší kousky Závist a Léto na Ukrajině. Jako sedmadvacátá v pořadí se dostala na řadu zcela nová píseň Deja Vu a těsně po ní i další příjemné překvapení večera – Kaovité jedla. Poté kapela poděkovala publiku prostřednictvím Ďakujeme Vám a na závěr nemohlo zaznít nic jiného než Záverečná. Po odchodu kapely si diváci mohli na dvou diaprojektorech prohlédnout všechna její loga v pořadí, jak la chronologicky za sebou. Během té chvíle jsem si uvědomil, že je konec. e tahle kapela už nikdy na živo nevystoupí. Bývá však vždy dáno, co je psáno? Tím spíše u Iné Kafe?
Ti, kteří přišli na tenhle koncert s domněním, že budou mít občerstvení, atny nebo toalety kdykoliv po ruce, museli být celkovou organizací jistě zklamáni. Stejně jako ti, kteří očekávali naprosto bezchybný zvuk nebo bezproblémový výhled na podium ze všech míst v aréně. Na druhou stranu ten, kdo si přiel zaskákat, zatančit, zazpívat písničky, na kterých vyrůstal nebo které doma dennodenně poslouchá a ještě nikdy je neslyšel na živo, musel být atmosférou rozlučkového koncertu Iné Kafe okouzlen. Nicméně nutnou dávku nostalgie musel během cesty domů cítit patrně každý.
Setlist:
01. Peter
02. Skús to dalej
03. Mytna
04. Kto na to pride
05. Velkou palicou
06. Plán
07. Čo chců
08. Petra
09. Sám proti všetkým
10. Ope na streche
11. Telefonné číslo
12. 090X
13. Biely hotel
14. Ráno
15. Úspené zapojení
16. Závist
17. Čumil
18. 120 čísel (pod zemou)
19. 30.februar
20. Prečo je to tak?
21. Léto na Ukrajině
22. Starý pán
23. Spomienky na budúcnost
24. Růová zahrada
25. Svatý pokoj
26. Vianoce
27. Deja vu
28. Kaovité jedla
29. Ďakujeme Vám
30. Záverečna