I See Stars – The End of the World Party

Tak předně, jsem příznivcem elektroniky. Syntetizéry i klávesy mám v hudbě rád, když jim interpret dokáže najít správné místo. Bloc Party, Forever The Sickest Kids, Enter Shikari nebo třeba Asking Alexandria jsou kapely, které s elektro udělátky umějí zacházet a v různých poměrech jimi dotvářejí vlastní muzikální tvář. Ta alchymie tam prostě funguje. Existují ale i takové produkty americké továrny na úspěch, které se ani v nejmenším nezaobírají utvářením vlastní identity, hrají, co je zrovna in (ještě k tomu hrozně) a přehršle elektronických prvků zneužívají k odvedení pozornosti od vlastní tvůrčí i instrumentální nedostatečnosti. Tací pseudoumělci potom spoléhají na to, že jim producent a lidé kolem vytvoří poslouchatelnou věc. Ani producenti ovšem nejsou kouzelníci, a pokud jim neposkytnete alespoň trochu ucelený a poslouchatelný základ, nevyplodí z něj nic jiného než hodinovou zábavu do špatného maloměstského disko klubu. Slyšeli jste někdy o kapele I See Stars z Michiganu? Ta na téhle bázi funguje už pátým rokem, právě vydala druhé regulérní album „The End of the World Party“ a zasloužila by si za něj lískanec.

Mluvit v dnes o originalitě nemá v recenzích smysl (od toho jsou diskuze pod nimi). I See Stars takoví samozřejmě nejsou a doufám, že si to o sobě ani nemyslí. Když ale slyšíte jak půltucet slabých synáků neskrývaně haní nevinnou melodii ze slavného nízkorozpočtového snímku Hansarda a Irglové, stejně vás to rozpálí do běla.

I See Stars se za dob studiového debutu „3-D“ (2009) rádi nechali škatulkovat k post-hardcoreové části scény, přestože už tehdy hráli na výrazně popovou notu. Glassjaw, Alexisonfire a Silverstein se z toho musí budit dodnes. S „The End of the World Party“ na kontě si ale I See Stars takovou drzost dovolit nemůžou. Ubrali na řevu, kytary poslali do věčných loviš, to vše k radosti příznivcům syntetického kýče. Kapela si rozhodně nedala za cíl nějakým způsobem se během dvouletého cyklu vyprofilovat, a i když nové album produkoval stejně jako v prvém případě Cameron Mizell, nepodařilo se mu I See Stars nijak usměrnit. Dál si komponují bez ladu a skladu. Bezduché pazvuky z videoher hnětají tu s melodickou pasáží, tu s nekompromisním řevem, což samo o sobě působí vtipně, a nenute mě vám ještě vykládat, jak geniální verše dokážou vyplodit. Na rozházené desce marně hledám jakýkoliv příjemný záchvěv, kromě místy chytlavých refrénů.

Pokud jste fanoušci elektronické hudby (asi ano, když jste to dočetli až sem), pak sáhněte po některé z desek projektů Breathe Carolina, And Then There Were None nebo The New Cities. I See Stars totiž produkují navýsost laciné umění a rozhodně ho nemíním nazvat hudbou. Je smutné konstatovat, že to nejzajímavější z necelých čtyřiceti minut „The End of the World Party“ se smrsklo do pár vteřin houkání parníku a školního zvonění. Chlapci zůstali ochuzeni o jakoukoliv kvalitu a hlavně soudnost, kterou kdyby měli, nikdy by nic podobného nemohli nahrát, vydat a navíc za to chtít dostat zaplaceno.

I See Stars – „The End of the World Party“

Hodnocení: 2/10

Vyšlo: 22.2.2011
Vydavatelství: Sumerian Records

Tracklist:

01. The End Of The World Party
02. Over It
03. Still Not Quite Enough
04. Wonderland
05. Home For The Weekend
06. It Will Be Up (High School Never Ends)
07. Upside Down
08. The Common Hours II
09. Where I Let You Down (Numb)
10. Glow
11. Pop Rock And Roll