Houba: „Nejsme měkčí, jsme jiní“

Nestoři české punkové scény Houba nedávno vydali svoji novou desku „U Šílena Nesersrny“. S basákem Martinem alias Martíčkem jsme si však povídali nejen o novém albu, ale hlavně o hudebním vývoji kapely.

Ahoj Martíčku.Už je to 12 let, co jste založili skupinu. Jak rychle ta doba utekla?
Jojo, je to už téměř 12 let, přesně v červnu 2007. Tehdy Majkl koupil místo rádia kytarový kombo a od toho se všechno odvíjelo. Nechtěl ho prodat, tak jsme raději začali hrát. Myslim, že 12 let uteklo tak, jako utíká 12 let.

Proč jste vlastně založili skupinu?
Důvod byl jedinej, jednoduchej – Majkl s Hrdlou jezdili od roku 1992 na koncerty, na punk/rock kapely přelomu 80./90. let a prostě je nebavilo pořád dávat těch 20 Kč, 25 Kč za vstupy a tak se jednou Majkl s Hrdlou dohodli, že založej kapelu. Měli jsme k tomu poměrně blízko i z toho důvodu, že se naše ségra (moje a Majklovo) vdala za tehdejšího basáka ústecký kapelky Močový khameni (hrajou dodnes) a tak jsme se poprvé setkali s nástrojema, s hranim ve zkušebně a založili jsme tenkrát kapelku SRPŠ. Nahráli jsme výborný demo (mám ho ještě doma), který se jmenovalo „TUK!“. To bylo přelomový hlavně v tom, že jsme tam nahráli píseň „Fucker Martin go to shit“ (tehdy jsme zpívali anglicky) a tam byl slyšet jeden dobrej break na bubny, jinak nic. Ten break si přivlastnil Hrdla a tak jsme rozhodli, že bude bubeník. Stejně tak jsme si rozdělili zbytek postů v kapele, Majkl jakožto nejstarší a nejzkušenější si vzal to nejlehčí, tedy zpěv. Jirků se učil od svojí ségry na kytaru a tak měl nějaký základy a na mě zbyla zkrátka basa. S odstupem času jsme zjistili, že ten break udělal možná Majkl a tudíž mohl být dneska výbornej bubeník (nikdo si to neumí ani představit). A Hrdla možná mohl zpívat.

A změnily se důvody vašeho hraní po tolika letech?
No když o tom přemýšlim, tak vlastně ani moc ne. Je dobrý chodit zadarmo na koncerty :) Ale samozřejmě jsme o něco starší, zkušenější a kapela nám dává i bere něco jinýho než dřív. Každopádně je to zábava pro volnej čas a snažíme se taky přinášet radost lidem. Pokud je to baví, baví to i nás. Každopádně i ty volný vstupy hrajou důležitou roli, protože třeba já s Majklem, když nehrajeme koncert, jedem vždycky někam na akci. Nemůžem být doma, nemůžem jen tak sedět v hospodě. Takže když máme zrovna volno, jedem třeba do Děčína, Teplic, ale i dál. Jednou jsme jeli třeba na Inekafe na Ukrajinu, do Užhorodu a od té doby se spolu známe. Bylo to myslim v roce 1999.

Takže jste asi neměli problém s penězi, když jste si mohli dovolit jet tak daleko. Myslíš, že finance jsou jeden z největších problémů začínajících skupin?
Problém s penězi? Majkl pracuje od svých 19ti let, takže on peníze měl. Navíc jsme měli vždycky vlak zadarmo, protože táta a Majkl pracujou na dráze. Takže jsme jezdili zadax a když si skromnej, není problém.

Co se týká začínajících skupin – my jsme problém samozřejmě měli taky, spíš je to o tom, jestli skutečně něco chceš nebo si jen viděl někoho hrát a říkᚠsi – umím to taky, to je jednoduchý. Ale tak to opravdu neni. Dodnes vidim mladý kapely, jak se v tom plácaj, handrkujou se o peníze, kdo koupí to, kdo tamto, tohle ti nepučim, tohle je moje. My jsme v tom měli od začátku celkem jasno – jestliže něco chcem, musíme si to taky zaplatit a vyřešit sami. Takže Majkl si půjčil a koupil od kytarovýho komba, přes bubny až po téměř všechno ostatní. Mě pomohli rodiče, za což jim jsem vděčen. Stejně to bylo s autem – jelikož nikdo kromě Majkla nedělal, koupil prostě auto a teď si to různě splácíme. A i na některých začínajících kapelách je vidět, že když chtějí, jde to. Ale musí tomu něco obětovat. Nejde to bez práce, bez oběti, bez komunikace. Musí si věřit, být parta. A myslím, že i tyhle otázky finanční a další jsou často důvodem rozpadu i u začínajících kapel. Když dneska vidim, jak mi volají různí lidi, jestli jim půjčim na koncert kombo, jindy bubny, ptám se jich, na co hrajou ve zkušebně. A často se setkám s větou: „víš, my aparát máme, ale koncert dělám já a náš basák/bubeník/kytarista mi tohle a tamto nepůjčí na celej koncert“. Takhle jsme nikdy nepřemýšleli. Mě by prostě nenapadlo něco nepůjčit kytaristovi, kdyby on dělal akci. A naopak. Asi jsme trochu z jinýho světa.

Čeho si nejvíc ceníš v hraní ve skupině?
I když to bude znít blbě, cenim si vlastně skoro všeho. Ale na prvním místě jsou samozřejmě zkušenosti, který mi to dalo i dává. Za těch 12 let se všechno neskutečně změnilo, něco k lepšímu, něco k horšímu. Určitě jsme na tom lépe my, máme lepší aparát, máme auto, se kterým můžeme jezdit, máme i určité zázemí. Ale na druhou stranu mi třeba chybí takový ty občasný brutální párty ve vlaku, v trabantu nebo ve starý škodovce. Jednou jsme jeli z Chomutova škodovkou v sedmi a já seděl, tehdy mi bylo asi 14, pod nohama spolujezdce a normálně jsem se tam vešel. Bylo mi 13, takže jsem byl ještě ve vývinu :)

Punk se od té doby do značný míry rozrostl, stal se mnohdy komerčnějším, módnějším, v některých ohledech zagresivněl, což považuju za nejhorší a nehodlám se s tim jakkoliv smiřovat. Punkem se v podstatě začalo nazývat skoro všechno, kde jsou tvrdší kytary a šlapající rytmika. Když si vezmeš, jakej má záběr IPUNK, od rockových My chemical romance přes metalovej System of a down až po dětinský a textově brutální Rybičky. Ale samozřejmě i my jsme částečně polevili z tehdejších punkových ideálů, ale myslim, že je to spíš ovlivněný zkušenostma, stárnutím.

A čeho by jsi se nejraději vzdal?
Když jsme do toho jednou šli naplno, nevzdával bych se ničeho. Není důvod. I všechno to zlý, hnusný, stupidní a zkurvený, stejně tak jako všechno dobrý a nejlepší k tomu patří a patřit bude.

Právě vydáváte vaše nové, v pořadí již 6. album? Mohl by jsi ho našim čtenářům nějak představit?
Abych věci uvedl na pravou míru. My nové album považujeme za druhé v pořadí, po 12ti letech je to trochu málo, pravda. Pokud ale počítᚠvšechny demáče + album z roku 2002 …a von zacvrč, pak je to skutečně šesté v pořadí. Nepočítáme-li splitko s kapelou LENIWIEC (nejedná se o žádnou bestofku) a pak singl k 10ti letům. K tomuto albu jsme se vlastně připravovali od roku 2002. Tehdy jsme plánovali, že do dvou let vyjde další deska. V tu dobu nás ale oslovila kapela Leniwiec a její polské vydavatelství PASAŽER (www.pasazer.pl) a po dohodě s naším vydavatelem jsme se po 2 letech od debutu rozhodli udělat zajímavost, tedy splitko HOUBA/LENIWIEC, kde jsme si promíchali songy. Poláci nahráli naše polsky, my jejich česky. A tudíž se vydání desky, která vychází teď, odsunulo o 2 roky. Vzhledem k tomu, že do toho přišly ještě oslavy 10ti let, musela deska počkat ještě rok. A tak vlastně vydáváme tohle nové CD po téměř 5ti letech od poslední regulérní desky. To ale neznamená, že mezitím jsme neměli práci. Splitko nám dalo zabrat, hlavně textově. Předělat polské texty, s polským výrazem a hlavně polskými problémy do češtiny tak, aby to dávalo smysl, bylo opravdu peklo. A teď k nové desce – původně jsme chtěli jít do studia 25.12.2006, ale jednou jsme jeli po Polsku na koncert a řekli jsme si, že to záměrně posuneme o měsíc. Abychom ten měsíc mohli cvičit. To se nakonec vyplatilo. Do studia jsme přijeli 25.1.2007, strávili jsme tam 5 dní v kuse. Za tu dobu jsme stihly základy muziky, všechny kytary, basu, bubny. Pak jsme si nechali odpočinek a 3 další víkendy jsme jezdili do Plzně dodělat všechno ostatní – zpěvy, dechovou sekci, klavír a samozřejmě míchání. CD bylo hotovo a zmasterováno 6.3.2007. Je na něm 11 písní, doufejme, že dobrých (my jsme spokojeni) a jak řekl náš vydavatel, opět o něco vážnějších (to je ten vývoj). Všiml jsem si ale jedné věci – dřív jsme třeba písně prokládali rytmem ska. Tenhle rytmus na novém albu opravdu ani jednou neuslyšíte :) Jsme punkrock!

Kde a za kolik si můžou lidi vaše album koupit? Plánujete nějaký singl?
Album vyšlo 26. 4., od té doby ho samozřejmě máme k dispozici na webu v sekci shop (shop.houba.info). Na každém koncertě děláme také distro, takže není problém CD sehnat. Samozřejmě ho mají v distru i některé další kapely. Pokud se ale nedostanete ani na net, ani na koncert, je možné ho sehnat i v různých shopech. V Ústí nad Labem to je Silverpoint v OD Sever nebo hudebniny v OD Labe.

Další cestou je objednání přímo od vydavatele – Papagájův Hlasatel Records (www.phr.cz). CD je ale samozřejmě k dispozici také v různých nezávislých kamenných obchodech po celé ČR. Více určitě najdete také na webu vydavatele. Všude je cena stanovena na 190 Kč, víc neplate! :) Singl neplánujeme.

Když by jsi porovnal vaše první album s právě vycházejícím, je v něm nějaký žánrový posun?
První demo jsme natočili v roce 1997, kdy náš průměrnej věk byl 17 let, teď jsme nahráli album v roce 2007 a náš věkovej průměr je 27 let (samé šastné „sedmičky“). Bylo by divný, kdybychom se někam neposunuli. Za tu dobu jsme byli ovlivněni různou muzikou, ze začátku punkem začátku 90. let, hlavně Telexem, což byla naše modla a v roce 1996 jsme byli všichni na jejich legendárním koncertě v Katovicích u Strakonic. Dokonce jsme hráli několik jejich coverů, takže vidět je tehdy naživo bylo neskutečný. Postupem času nás ovlivnila i jiná muzika, hc, punkrock, ale samozřejmě i ska. V poslední době spíš děláme to, co nás baví, ale Jirka začal poslouchat hodně metal, metalcore, ale taky americkou punkovou scénu. Myslim, že tohle všechno bude na desce částečně slyšet.

Komu bude vaše nové album víc sedět? Těm ortodoxním punkerům, nebo spíš těm vyznavačům modernějšího pojetí?
My jsme měli v podstatě vždycky takovou výhodu v tomhle. Vlastně jsme nikdy moc nevadili ortodoxním (tedy v tom smyslu, že nás nevypískali, dokonce na nás chodí, zapogujíi), ani těm „vyznavačům moderního pojetí“. K těm jsme se dostali o něco později, tak v 2002 roce, kdy jsme jezdili s Inekafe, v té době se to publikum trochu začalo měnit, ale ne nijak zásadně.. Každopádně myslim, že ta deska by mohla opět oslovit obě skupiny. Textově se nepřikláníme k songům o lásce, texty jsou myslim stále punk. A co si budeme povídat, o textech je to ve velký míře, alespoň pro nás. Každopádně na desce budem možná znít trochu měkkčeji, než na koncertech. Tak doufejme, že někoho příliš nenaserem a jiné třeba trochu potěšíme. To by byl ideální stav.

Takže měkčí? Myslíš, že je to tím věkem? A jak dlouho si myslíš, že budete ještě hrát? Budeme chodit na 50leté taty pobíhající po pódiu?
Nemyslím, že by to bylo v zásadě měkčí, prostě je to trochu jiný. Dělali jsme si ty písničky tak, aby nám seděly, aby se nám dobře hrály. Ostatně takhle jsme to dělali vlastně vždycky. Proto to možná máme pro někoho tak strašně primitivní a jednoduchý.

S věkem to asi souvisí, čím déle se pohybuješ v tý scéně, tím víc toho slyšíš, tím víc jsi ovlivněn různými žánry, a už je to punk, rock, pop, ska. Byla by hloupost hrát pořád dokola a snažit se být jako na začátku. To ani nejde. Jednak by to asi lidi moc nebrali, nebylo by to uvěřitelný a navíc čím déle hraješ, tím víc se učíš hrát.

Když jsme nahrávali tuhle desku, hodně nás to bavilo. Nebyli jsme v žádnym presu, stresu a byl to opravdu klídek. A myslim, že se to do té nahrávky také promítlo. Pořád jsme si ale dělali srandu z Pavla (zvukař ze studia ExAvik), že tohle je naše poslední nahrávka. Ale byla to opravdu jen sranda. Pokud to lidi baví, baví to nás, máme na to čas, sílu a chu, budeme hrát dál. Proč by taky ne? Ale upřímně – víme všichni jak to je, opravdu nechcem skončit v prdeli a bez zájmu. Takže kdo ví? Ale taky nikdy neříkej nikdy. Ohlasy na novou desku jsou zatím velmi pozitivní – to nám dává sílu do dalších výletů, akcí a koncertů.

Jako skupina máte hodně koncertů i mimo ČR. Například Polsko nebo Litva. Jak jste se dostali do takových zemí?
Když chceš, není těžké se do zahraničí dostat. Stačí si shánět kontakty. My jsme začali jezdit do ciziny v roce 1999, resp. 1998 (první koncert byl na Slovensku, což ale za cizinu nepovažuju)). V roce 2000 jsme hráli tour po Německu, asi 7 koncertů. A to bylo ještě v době, kdy internet nebyl zdaleka tak rozšířen. Takže dnes, kdy internet používá doslova každej a pořád, je to opravdu jen o tom někam napsat. Samozřejmě za 12 let těch kontaktů nasbírᚠhodně. To je jasný. Každopádně je to jen a jen o píli, trpělivosti, ústupcích i kompromisech. Pro nás hraní v cizině znamená nabírání zkušeností a taky dovolená. Do Polska a Litvy jsme se dostalii přes kapely, které jsme zvali my sem. Od roku 2004 je pro nás Polsku poměrně dobrou základnou, hlavně díky splitku s kapelou Leniwiec, které nám moc a moc pomohlo. Polské vydavatelství, které desku vydalo, je jedno z největších v Polsku (v rámci punk/ska/reggae atd.). Samozřejmě pomohli také následné rozhovory a kladné recenze v polském tisku. Co se týká Litvy – pro mě je to stát no. 1. Byl jsem tam už 7x, poprvé v roce 2000. Zakalili jsme tam s bráchou, šli do klubu, seznámili se. Pak už je jen krůček k tomu, abys něco zařídil. A od kontaktů v Litvě se pak odvíjejí kontakty další – loni jsme byli třeba v Bělorusku, což bylo opravdu zajímavý a přínosný.

A jak vás v zahraničí berou posluchači? Přece jen punk je i hodně o textech.
Přesně tak, punk je o textech. Ale pro nás je taky o pohodě, chlastání, komunikaci s lidma. Ono je totiž něco jinýho, když přijedeš do ciziny a tváříš se jako hvězda (některý kapely to tak mají, když jsou v cz relativně známí, tváří se tak i v zahraničí, nedochází jim, že tam nejsou zhola nic) a nebo tam přijedeš, na podiu blbneš, popiješ, zapaříš, komunikuješ, bereš to zkrátka jako zpestření svojí dovolený. Pak to lidi vnímaj jinak, chtěj se bavit, popovídat. Prostě si udělat takovou pohodu, kterou přeneseš i na publikum. V tu chvíli to není o nic horší, než v CZ. Na poslednim tour /PL, LT, BL/ bylo v průměru 150 lidí na koncert a prodali jsme víc jak 50 desek. Takže to není špatná bilance. Když se chce, jde to. Samozřejmě nikdy asi nebudeš evropská hvězda, ale zapařit a zahrát si v cizině můžeš. I s dobrym publikem, s dobrou náladou. Ale abych jen nechválil, na západě (Německo) jsme zažili i opravdu hnusný koncerty.

V ČR hrajete po celé republice, jsou velké rozdíly v návštěvnosti? A kde se vám hraje nejlíp?
Velké rozdíly v návštěvnosti nejsou. U punku je dobrý to, že většinou nehraješ sám. Vždycky je po ruce nějaká super kapela nebo prostě jedeš se spřátelenou kapelou. V podstatě tam kde hrajeme, lidi jsou. V poslední době (musím zaklepat) je to velmi slušný. Každopádně příliš objeté nemáme západní Čechy, tím myslím Cheb, Sokolov atd. A kde se hraje nejlíp? Nebudu jmenovat, to bych mohl někoho třeba nasrat. Já mám rád všechno, i koncerty, kde je 30 lidí jsou dobrý, když se lidi baví. Takže v podstatě kdekoliv se hraje dobře, pokud to baví lidi i nás.

Ale v jednom městě jste přece jen už se dlouho neukázali. A to v Brně. Proč?
V Brně jsme hráli někdy v roce 1999 tuším, někde na Sýpce, nebo tak nějak se to jmenovalo. Byl to takovej zvláštní koncert. Pamatuju si z toho jen to, že Jirka byl ožralej a po koncertě šel chcát a zapomněl si stáhnout kalhoty a prostě čůral do kalhot. Byla to docela sranda. Pak jsme se pokusili zahrát v roce 2003 na Favále, ale to jaksi nevyšlo. Myslim, že většina lidí ví proč. Já k tomu jen dodám, že věci lze řešit i jinými způsoby, než násilím. Nebudu tady rozpoutávat opět diskusi na toto téma, nebo z toho dostanu oipar :). V září bychom měli v Brně hrát, pokud všechno klapne. Mělo by to být s Vypsanou FiXou, která nás pozvala.

Myslíš, že jste konfliktní skupina?
Vůbec nechápu, co myslíš termínem „konfliktní kapela“. Každej, kdo něco dělá se může s někym nebo něčim dostat do sporu, konfliktu, problému. Vůbec ale nechápu, na co v téhle otázce narážíš. Každopádně myslim, že jsme se vždycky dohodli a vždycky se snažíme řídit heslem „všechno je o komunikaci“. Tzn. že pokud nastane problém, není možné ho přejít a hodit za hlavu, ale řešit ho. Kdybychom neuměli komunikovat, asi bychom nehráli 12 let ve stejné sestavě. Kdybychom neuměli komunikovat, nehrajeme koncerty. Kdybychom nekomunikovali, neděláme ani tenhle rozhovor. Shrnuto: řekl bych, že člověk je konfliktní typ, tzn. kapela složená z lidí sem tam přijde do konfliktní situace. Každej se s jejím řešením vypořádá jinak. Pokud umíš komunikovat, pokecat a brát věci s nadhledem, pak jde všechno o něco líp. Ale nejsem si jistej, jestli jsi nechtěl napsat spíš kontroverzní, to bych možná narážel na trochu jiný věci. :)

A nakonec jako obvykle, chceš něco říct našim čtenářům?
Díky moc za podporu. Doufejme, že se vám bude líbit naše nová deska a hlavně komunikujte, neperte se, nezlobte :) se! :)