Honza (Suffer): „Punk do rádia, volové“

Třeboňští Suffer se v květnu vydávají na miniturné „May(be) tour 2006.“ Nejen o něm jsem si popovídali s bubeníkem kapely, Honzou.

Ahoj Honzo. Díky že sis udělal čas na rozhovor.
Čas jsem si našel a moc rád a budu se snažit odpovídat podle svého nejlepšího svědomí. Předesílám, že některá stanoviska ostatních členu Suffer se mohou v některých případech lišit. Jsme individuality s vlastnímy názory. Ale v hlavních věcech se shodujeme, jinak bychom to spolu nemohli tak dlouho vydržet..

Na vašich stránkách jste v lednu uveřejnili, že během jara budete nahrávat 5 nových písní. V jakém stádiu se nahrávání nyní nachází?
Právě teď jsou natočené bicí, které jsme nahráli během posledního březnového víkendu. Teď jsou na řadě kytary a tak postupně doděláme zbytek. Tohle je výhoda vlastního studia. Dát nahrávce čas vyzrát. Studio má zpěvák Míra dohromady s naším dobrým kamarádem Lukášem. Takže je to takový zvukový experiment v novém prostředí, vše ale nasvědčuje tomu, že jsme se rozhodli správně, ale raději nepředbíhejme.

Kde se přesně písně objeví?
S největší pravděpodobností vydáme EP, možná i nějaká kompilace, protože jsme nahráli víc písní než jsme plánovali, ale na LP je to zase málo. Tohle ještě není definitivní, a proto bych nechtěl vynášet konečný verdikt, jisté je jen to, že se to k lidem jistojistě dostane. Budeme se snažit dodržet časový termín do léta 2006.

Jak s odstupem času hodnotíte vaše poslední album „Thirteen“?
Já osobně si za tímhle CD pořád stojím! S odstupme času, když si ho pustím, ve mně vyvolá pozitivní emoce a občas i tu známou husí kůži. Je to podle mě zatím náš nejlepší počin. Mám k němu osobní vztah spojený s tím, jak vznikaly skladby, úsilí co jsme do něj všichni vložili, nahrávání co jsme tenkrát měli. A i když někdy slýchám názory fanoušků, že „Happy Guys“ bylo lepší, především rychlejší, říkám jen že je to jen jiná kapitola ze stejné knihy s názvem Suffer. A hlavně: pozitivních ohlasů je taky slušná řada. A to nás nutí jít dál a tvořit.

Ač se to někomu nemusí zdát, tenhle rok budete slavit 10 let od založení skupiny. Plánujete něco extra?
Skutečně 19.7. to bude přesně 10 let od našeho prvního vystoupení, ale žádné velké okázalosti neplánujeme. Oslavíme to muzikou, nějakým koncertem v naší rodné Třeboni nejspíš. Také vydané již zmiňovaného CD bude dostatečnou vzpomínkou, že i po tolika letech, ne vždy lehkého muzicírování ještě žijeme a flintu do žita neházíme. Naopak máme nabito…a ostrými!

Jak by jsi zhodnotil těch 10 let?
Takže bilancování? Dobrá. Nevyměnil bych těch 10 let za nic na světě! Není to jenom o muzice. Děláme to rádi, protože jsme to my čtyři. Těšíme se na to až pojedeme na koncert nebo tour. Jsme parta vylízanců, kteří ještě k tomu plejou na nějaký nástroj a občas jim to ladí. Svedla nás dohromady nějaká síla. A i když toho máme někdy nad hlavu (ne muziky ale věcí v osobních životech), pořád se těšíme až do toho „hrábneme“ někdy se daří a jindy máš pocit, že ti svět leží u nohou. Nás spojuje společný zájem, společné hudební cítění. Naše životy jsou nejen skrze hraní propojené, známe jeden druhého, někdy se štveme, ale zatím jsme vždycky našli společnou řeč. A to je důležité. Vydali jsme několik desek, odehráli ke třem stovkám koncertů. Zahráli jsme si s hvězdami jako Good Riddance, Avail, Let It Burn, Bambix, No Comply, Against Me!, Venerea, Balzac aj. O tomhle všem jsme před 10 lety ani nesnili, když jsme u mých rodičů na statku v garáži zkoušeli na 20 Wattová komba a Amatky s dvěma ohromnými kopáky, za oknem bučeli krávy a vyli psi, jak nám to nešlo. Všeho jsme docílili vlastním přičiněním, jsme na to dostatečně hrdí. Ale určitě máme ještě chu sáhnout výš a proto se s optimismem díváme i za hranici deseti let do budoucna. Děkujeme za to lidičkám, kteří chodí na koncerty a mluví s námi, diskutují, ale i kritizují. Tohle je naše hnací síla. Pojďme dopředu!!!

Byl někdy okamžik, kdy ses chtěl na hraní vykašlat?
Asi dvakrát, ale to bylo jen z příčiny, že jsem nestíhal vůbec existovat. Mám dost náročné zaměstnání. Pracuju na směny i o víkendech. čas je můj nepřítel, soukromý život tím trpí, rád cestuju. Do toho zkoušky a koncerty. Potřeboval bych se naklonovat, být současně na více místech, ale zatím vždycky nějak bylo. Kapela mě provází víc jak třetinu života a ještě nějakou dobu bude, doufám…

Jak často vůbec teď zkoušíte?
Tohle souvisí s předchozí odpovědí. V podstatě máme čas se společně sejít 1-2x týdně, před nahráváním nebo extra důležitým koncertem se snažíme víc. Abychom si neuřízli ostudu, cvičíme taneční kroky, grimasy před zrcadlem, moderování večera, podepisování na papír, látku, kůži a jiné hvězdné manýry.

Vidíte nějaký rozdíl v naší punkrockové scéně dnes než byl před 10 lety?
Jasně! Rozhodně je to teď lepší! Vzniká spousta nových a neoposlouchaných dobrých kapel. Lidi se zajímají o punkrockovou hudbu mnohem víc. Jedná se hlavně o tu modernější Melo Pop Emo Punkrockovou odnož, která je teď v kurzu. Tedy ona vlastně ve světě dávno byla, ale češí, hlavně nastupující generace teenagerů jí objevila později, ale i to je dobré přitom se ale nesmí zapomínat na kořeny a na kapely které jsou už dnes legendami a tím nemyslím jen ty mělo. Mám na mysli old school Hc/Punkx. Protože není punkrock jako punkrock. Je to názor, styl života, hudby, kultura. Nejen módní trend. A na to, řekneme si na rovinu, hodně lidí zapomíná. Není to o piercingu, gelu na hlavě a pyramidách. Ale a moc nekážu, punkrock jako hudební kulisa do auta. Je to super, a čím více lidí se odpoutá od zatuchlé rádiové popscény skrze i třeba Poppunk tím lépe. Punk do rádia, volové!

V roce 2003 jste jeli turné po Německu a Polsku, je velký rozdíl mezi našimi a zahraničními fanoušky?
Z mého pohledu jsou lidi venku o něco vřelejší, co se týká přijetí kapely, přijali nás skvěle. Venku se na koncerty chodí, poslouchá se a lidi se baví, jsou zvědaví na kapelu z ciziny. A když se líbíš, tak si normálně koupí CD. Tady u nás máme s návštěvností ještě co dohánět. Řekl bych, že v Čechách se chodí na profláklé kapely, ale do klubů za muzikou menších kapel, často velmi kvalitních už je to slabší, přitom cena za lupen právě v klubech se nezměnila už asi 10 let, co pamatuju. Lidi jsou tady dost pohodlní. Ne všichni samozřejmě. Jak už jsem řekl, pomalu se to lepší.

Kdyby jsi si měl vzpomenout na nějaký koncert který byl extra, který by to byl a proč?
Bylo víc takových, určitě to byl náš nedávný koncert s Good Riddance. A i když nám tam dost pokazili zvuk, užili jsme si to a s GR klukama v šatně to bylo moc příjemné setkání. Jsou fajn. Na druhou stranu si vzpomínám i na jeden veselý výlet a vystoupení v Rakousku uprostřed Alp, na horské louce ve stanu s imitátorem Fredyho Mercuryho, kam nás pozvala místní mládež a peníze za vystoupení nám předával starosta v kožených kalhotách a v klobouku se štětkou. Okolo se pásly krávy jak vystřižené z reklamy na Milku…

Myslíš, že vᚠprojev je už teď klidnější než byl na začátku, nebo se pořád do toho snažíte „řezat“?
To bych neřekl, na koncertech to doufám ještě dovedeme roztočit, podívej se na Vikka co dělá. I já chodím z pódia taky zpocený, jak ze sauny, Ledy na svůj věk (sorry dědku) taky slušné, háže kyčlí a Wyryl mi kolikrát poráží stojany s činely. Možná, že narážíš na mírné klidnější polohu našeho CD „13“, ale na koncertě tvoří zhruba polovinu skladeb, zbytek je mazec z minulých desek a můžu tě ujistit, že to co teď vzniká ve studiu žádné balady nejsou. Už se těším až se s nimi přiřítíme mezi vás.

Řekni jeden důvod proč hrát ve skupině a jeden důvod proč ne?
Pro: Založte si svoji kapelu, zažijete to co nikdo jiný a pocit stát před lidmi, kteří vám rozumí, dávají najevo své sympatie, baví se a naladí se na tvou vlnu, je k nevyjádření. Přečtěte si k tomu, že máte kapelu se svými nejlepšími kámoši a už v tom jedete! Splníte si sen a můžete se vyjádřit, nést poselství, seberealizaci. Vždycky je lepší si to zkusit po svém, než kritizovat ostatní a sám nedokázat nic. Jo a na muzikanty letěj holky/kluci. Budou o vás psát na ipunk.cz
Proti: Založte si svoji kapelu, odříkejte si ze svého volna, obětujte část svého soukromí, cvičte jako blázni, pohádejte se se svými spoluhráči, schytejte výsměch, narvěte do toho spoustu prachů, které se nevrátí, jezděte nad ránem domů z koncertu unavení, nevyspalí, riskujete nehodu, vykradou vám zkušebnu nebo dodávku. Možná vás nikdy nikdo nedocení. Rozpadněte se. A potom uvidíte proč to stálo za hovno. I to se může stát.
My jsme to risknuli a i když máme za sebou i před sebou hodně z obou důvodů nesráží nás to na kolena, naopak. Tím jsme vlastně chtěl říct, že na tohle všechno musí být potencionální muzikant připravený.

Jaké máte vůbec ještě s kluky cíle?
Hrát pro lidi, dělat to dál pro radost sobě i ostatním, vydávat desky, které někoho osloví, potkat vích dobrých lidí mezi kapelkama i kolem scény ( a že jich je dost!). Kontakt, tolerance a dialog je důležitý. Zachovat si vlastní ksicht a nezblbnout..

Díky za rozhovor a přeji vaší skupině do budoucna jen to nejlepší.
I já děkuji.