Hard-coreoví Ceremony rozezní Sedmičku

Do teď vidím ty protažený ksichty, když Ceremony otevírali minulý rok koncert Gorilla Biscuits. Zástup positive hardcoreistů a starých páprdů, který viděli koncert naposledy v roce 1996, totálně popravila parta pošuků, kteří se vřítili na podium a předvedli něco, co skoro nikdo nepochopil. A přesně to byl jejich záměr, jejich „mise“, jak říkali po koncertě. A nejhustší bylo, že v tom nebyl žádnej prvoplán. Je to neuvěřitelně sympatický, takhle nějak by měl vypadat punkovej přístup k věci.

Teď jsou Ceremony (myspace) zpátky, navíc v pozici, kdy budou muset ukázat, že jejich síla nestojí jen na momentu překvapení. Není třeba se strachovat, protože v téhle kapele byl už od začátku viditelný obrovský potenciál. Takže s dalším jejich koncertem se opět dají očekávat velké věci, nebo tahle kapela je evidentně ve formě a maximálně nažhavená rozstřílet Evropu. Munici k tomuto účelu tvoří přímočará nasranost, hodně tvrdej sound a naprosto nevypočitatelné střídání ubíjejících pomalých pasáží a brutálních klepaček. Kluci evidntně milujou starej power violence, hlavně pak Spazz, ale fór je v tom, že je to všechno posunutý zase o kousek dál a tím pádem se tahle škatulka na Ceremony prostě použít nedá. Vlastně se na ně nedá použít žádná škatulka, přestože jsou zcela evidentně ovlivněni konkrétníma kapelam a sami to i přiznávají. Nejblíže se tedy asi dostaneme, když řekneme, že Ceremony zní jako hodně brutální mix Spazz, Infest, Man Is the Bastard, Chain of Strength a v neposlední řadě třeba Sick of it All
nebo Cro-Mags. Nevypočitatelná a hodně hrubá jízda s brutálním vokálem. Vše má pak současný šmrnc (však taky nová deska vyšla na Bridge 9) a absolutně devastující účinek podpořený i tím, že tihle kluci jsou sice magoři, ale mají to mnohem víc pod kontrolou než třeba Thrash Talk. Není v tom žádná rozmazlená frackovitost, ale naopak poctivěj punkovej přístup a
jasnej postoj. Když budete dobře hledat, zjistíte, že tahle kapela moc dobře ví kam směřuje.

I proto, že dalším do party jsou Never Healed (myspace). Takhle vám jejich jméno asi moc neřekne, ale když se doplní, že je to nová kapela z Oaklandu, ve které zpívá Casey z Look Back and Laugh a Yaphet Kotto, mnozí z vás okamžitě zpozorní. Kde se tenhle chlápek objeví, tam je zaděláno na totální masakr a v tomto případě to sedí dvojnásob. Stejně jako v případě Look Back and Laugh se s tím Never Healed totiž vůbec neserou a rubou extrémně nasraný a nihilistický hc/punk, který zní jako srážka Siege (to hlavně díky hodně hrubému vokálu), Citizens Arrest, Talk Is Poison a World Burns To Death. Tahle parta je složená z punkových veteránů a je to znát, sound je fakt smrtící a hudba samotná nejlepší možné pokračování tradice toho nejlepšího amerického hc/punku. Tenhle koncert bude asi bolet.

Sestavu doplní Dreams Come True (myspace) s novým zpěvákem. Vítej zpátky Sagvane.

Ceremony, Never Healed, Dreams Come True – Praha, Klub 007, 9. 12. 2008