Green Day – ¡Dos!
Při pohledu na bohatou diskografii Green Day zjistíme, že je to kapela, která rozhodně umí napsat kvalitní desku, kdyby ne, nebyli by dnes tam, kde jsou. Ale napsat kvalitní trilogii, to je mnohem větší a rozhodně ne jednoduchá výzva. První část v podobě ¡Uno! u nás obstála. Bude nás ale bavit i pokračování?
Po prvním stisknutí tlačítka play to vypadá, že ano. Na rozdíl od úvodní skladby první části trilogie, energické Nuclear Family, nás tentokrát uvítá lehce rozpustilá hříčka See You Tonight. A zdá se to jako slibný začátek pro nadcházející večírek plný alkoholu, drog, sexu a rock’n’rollu. Jenže…
Sliby chyby. Tam, kde po krátkém úvodu měla přijít našláplá vypalovačka co vás strhne do nálady, přijde skladba poznamenaná stejným syndromem, který popsal Jesse ve svojí recenzi na ¡Uno!. Příliš pohodové tempo – to je zcela přesně to, čím trpí nejen druhá skladba v pořadí, Fuck Time, ale bohužel i převážná část celého playlistu. A přitom by stačilo jen lehce, opravdu lehce zrychlit a celková nálada by se rázem posunula k lepšímu. Trošku ten večírek nakopnout se sice pokouší druhá polovina alba, ale na záchranu párty je již poněkud pozdě.
Hlavním problémem však není až moc velká uvolněnost. Pro mě osobně to je totiž chybějící moment překvapení. Žádný tu není. Pokud by se jednalo o samostatnou nahrávku, bylo by to nepodstatné, protože tím překvapením by byl odklon od koncepčních desek a návrat k prostému souboru skladeb, zabaleného do garážově rock’n’rollového, kytarovým reverbem protkaného kabátku. Ale v tomto případě, kdy se jedná o druhý díl v rámci jedné trilogie, to prostě nefunguje, protože jednoduše není co objevovat. Vše bylo objeveno v předchozí části.
O úplný propadák se ale i tak nejedná. Rozhodně se mezi třinácti skladbami nacházejí kousky, které si zaslouží pozornost – jmenovat můžu například Lazy Bones, Stray Heart, Wow! That’s Loud a Lady Cobra. Ale je to sakra málo a jako celek to na zadek nijak neposadí. A z přímého porovnání s ¡Uno!, které se nám tak nabízí, vychází ¡Dos! bez pochyby jako poražený.
Škoda. Čekal jsem, že jubilejní desáté album bude lehce pompéznější, dravější. Na kombinaci rock’n’rollu a punk-rocku tomu chybí větší drive a chtělo by to o kapku více drzosti, větší odvázanost. Nezbývá tedy nic než doufat, že završení tohoto megalomanského projektu bude daleko důstojnější, protože tentokrát je to bohužel jen průměr.
Green Day – ¡Dos!
Hodnocení: 6/10
Vyšlo: 9. 11. 2012
Vydavatelství: Reprise Records
1. See You Tonight
2. Fuck Time
3. Stop When the Red Lights Flash
4. Lazy Bones
5. Wild One
6. Makeout Party
7. Stray Heart
8. Ashley
9. Baby Eyes
10. Lady Cobra
11. Nightlife
12. Wow! That’s Loud
13. Amy
mne sa album najskôr nepáčil vôbec (oproti uno), ale čím viac to počúvam, tým sa mi páči viac :) … a predsa nemusí byť každý album taký, že vám od git. drivu prasknú bubienky :) … občas treba aj niečo na uvoľnenie… a moment prekvapenia? – načo… pri „uvoľňujúcom“ albume netreba moment prekvapenia… neviem, či albumy majú charakterizovať členov, ale ak áno, tak aspoň vieme, že Mike je celkom „pohoďák“ :)