Good Charlotte v Praze, to byla báječná show se vším všudy

V neděli 30. března se v pražském Kongresovém centru představila jedna z nejvýraznějších kapel moderní pop-punkové scény. Američané Good Charlotte navíc zavítali do České republiky vůbec poprvé ve své kariéře. Mediální pozornost, které se jejich vystoupení dostalo, nemá cenu jakýmkoliv způsobem rozebírat. To opravdu důležité se totiž odehrálo přímo v sále.

Musím se přiznat, že patřím mezi fanoušky, kteří si při vystoupeních zahraničních kapel raději přejí, aby si daný interpret přivezl nějakou tu vlastní předkapelu, kterou našinec nemá možnost vidět každý den. Poctu předskakovat známé zahraniční formaci však nakonec dostala tuzemská stálice Clou. Ti po nástupu doprovázeném melodií z Hvězdných válek spustili přehlídku svých největších hitů, mezi nimiž nechyběly Snowy Wings, Lean on My Shoulder a především fanoušky oblíbený Island Sun. Z Clou byla cítit energie a touha předvést se v co nejlepším světle, čímž svoji roli splnili dokonale. Téměř zaplněný sál reagoval na písně pozitivně a publikum dalo jasně najevo, že koncert si přišlo užít na sto procent.

Po technické pauze určené k úpravě pódia pro hlavní hvězdy večera se konečně objevila vytoužená pětice mladých mužů v čele s Benji a Joelem Maddenovými, kteří dokázali spolehlivě vyburcovat především dívčí část mladého publika. Hned první tóny byly věnovány povedenému singlu The River z aktuální desky „Good Morning Revival“. Ani Good Charlotte se však nevyhnuli obvyklému koncertnímu problému, a tak vyzněla první skladba spíše jako parodie na píseň, kterou většina z přihlížejících znala velmi dobře z hudebních televizních stanic.

Postupně však kapela svůj zvuk vyladila do přijatelnější podoby, i když především zpěv zůstal málo výrazný, a pustila se do dobývání pražského Kongresového centra. Zbraní jí bylo nepřeberné množství hitů z tří předešlých desek. Vůdčí roli samozřejmě zaujaly melodie z poslední desky, překvapivě doplněné požehnaným množstvím punk-rockovějších songů z šest let starého titulu „The Young and The Hopeless“. Početné zastoupení měla i „The Chronicles of Life and Death“. Naopak na okraji zájmu zůstala nejstarší eponymní deska.

Good Charlotte se však blýskli i několika nápady, které dodaly jejich vystoupení na přitažlivosti. Hned při páté skladbě se neostýchali sáhnout do cizího repertoáru a vybrali si chytlavou píseň So Lonely od legendárních The Police. To předvedli později ještě jednou, když zpěvák Joel věnoval své partnerce Nicole Richie a nedávno narozené dcerce cover skladby Love Songod The Cure. Zajímavým zpestřením byl i nápad zapojit klávesy, které obsluhoval kytarista Billy Martin.

To však stále nebylo vše. Přibližně ve dvou třetinách koncertu se celé seskupení odebralo mimo jeviště, kde zůstal pouze osamocený Benji Madden s akustickou kytarou. Tato krátká vsuvka tvořená pomalými skladbami – Emotionless a Where Would We Be Now – by se dala nejspíš označit za největší okamžik nedělního vystoupení. Benji předvedl silně osobitý pěvecký výkon, jímž hravě zastínil svého bratra.

Joel však spoléhal na jiné atributy než je čistý pěvecký projev. Po celou dobu byl v neustálém pohybu, čile komunikoval s davem a celkově působil hodně přátelsky, čímž si podmanil většinu přihlížejících a vyvrátil tak jakékoliv domněnky o nafoukané hvězdě. Neopomněl samozřejmě, jak už tak bývá zvykem, vychválit krásu českých žen nebo aktivitu publika v Kongresovém centru. To si zaslouží obdiv, poněvadž dokázalo držet skvělou atmosféru a nezapomnělo hlasitě ocenit veškeré konání svých hvězd. Naštěstí ovšem nedocházelo k podobně fanatickým upištěným projevům, tak jak si je pamatujeme z My Chemical Romance. Někteří jedinci si snad jenom mohli odpustit neustále focení a nahrávání svítícími mobily, které chvílemi nabývalo otravných dimenzí. Dejme tomu, že tak činili, aby si uchovali nějakou tu památku na své oblíbence, které možná viděli poprvé a naposledy. O to je však překvapivější scéna, kdy se po doznění závěrečných tónů a odchodu kapely do zákulisí začal dav hromadně hrnout k východům. Ani náznak pokusu o vyvolání přídavku. Úplné finále celého koncertu tak mělo trochu zvláštní příchu.

Překvapením naopak bylo příjemné prostředí Kongresového centra, jehož se mnozí obávali. Jedinou, avšak zásadní, nevýhodou však bylo poměrně nízké pódium. Kdykoliv totiž Joel zavelel k hromadnému zvednutí rukou, měli fanoušci ze zadních řad téměř nulovou možnost vidět cokoliv, co se vpředu děje.

Pokud někdo navštívil pražský koncert Good Charlotte a očekával energickou punk-rockovou show, odcházel velmi pravděpodobně zklamán. Tahle americká parta už totiž dávno sází na mainstreamovější melodie, což dokazovala i její jistota při tanečnějších písních jako I Just Wanna Live nebo Dance Floor Anthem, u nichž získávala největší odezvu z publika. Co však kapela poztrácela v náboji, to získala svým přátelským přístupem a snahou do svého vystoupení zařadit výše zmíněné prvky, jakými jsou klávesy, akustická kytara nebo přezpívané skladby jiných interpretů. Pohodové vystoupení této velké americké kapely tak dozajista potěšilo oddané fanoušky i mnohé nestranné návštěvníky.

Set-list (Good Charlotte):

01. The River
02. Anthem
03. The Chronicles of Life and Death
04. My Bloody Valentine
05. So Lonely (The Police cover)
06. Keep Your Hands Off My Girl
07. S.O.S.
08. Girls & Boys
09. East Coast Anthem
10. Victims of Love
11. Predictable
12. The Young and The Hopeless
13. Hold On
14. Where Would We Be Now (akusticky)
15. Emotionless (akusticky)
16. The World Is Black
17. Love Song (The Cure cover)
18. Dance Floor Anthem
19. I Just Wanna Live
20. Lifestyles of the Rich and Famous

Good Charlotte – Praha, Kongresové centrum, 30. 3. 2008 (support Clou)

Brzy přineseme rozhovor s Joelem Maddenem, se kterým jsme si povídali před pražským koncertem Good Charlotte!