Further Seems Forever představují typický emo styl

Further Seems Forever by mohli být definicí stylu zvaného „emo“ – a to bez potřeby dalších přívlastků. Hudbě, která mísí elementy a postupy angažovaného hardcore a klasického epického rocku, s nutným dodatkem melancholických melodických linek a texty oscilujícími mezi striktně osobními výpověďmi a filozofickými až duchovními úvahami, se tak říká již od dob Dag Nasty a prvních desek Fugazi…mnohdy se však vedou diskuze o tom, kam až vlastně „emo“ sahá – je-li limitováno souputníky FSF jako jsou Hot Water Music, Taking Back Sunday, Anberlin, Underoath, The Early November či Thursday, a nebo zda je možné mezi emo započítat i kapely blížící se zvukem více college-rocku (The Used, Jimmy Eat World, Acceptance), pop-punku (Yellowcard, Fall Out Boy nebo The Starting Line) a hardcore (Story of The Year, Thrice či Funeral For A Friend)…

Počátky Further Seems Forever sahají do roku 1999, kdy pod tímto názvem vzniklo severně od Miami v okolí Fort Lauderdale seskupení z bývalých členů hardcoreových part Shai Hulud, Strongarm a Vacant Andys, s vůdčí osobností v osobě zpěváka Christophera Carraby. Kapela brzy natočila EP „From The 27th State“, podepsala smlouvu na 4 alba s populárním labelem Tooth And Nail a na přelomu let 2000/01 u něj vydala první album „The Moon Is Down“, které sklidilo nadšené ohlasy kritiky, zejména pro svou určitou „emo-esenciálnost“.

Chris Carraba ale v podstatě souběžně s albem FSF vydal i druhé CD svého sólového, do té doby akustického projektu DASHBOARD CONFESSIONAL, nazvané „Places You Have Come To Fear The Most“, které přineslo šokující úspěch v podobě necelého milionu prodaných nosičů, což byl vzhledem k výsledkům Further Seems Forever kontrast přece jen neúnosný. Carraba FSF opustil a z Dashboard Confessional vyvtvořil plnohodnotný band, s nímž vydal další mega-úspěšná alba, „MTV Unplugged“ a „A Mark, A Mission, A Brand, A Scar“.

Further Seems Forever se dokázali se ztrátou frontmana vyrovnat a překvapivě brzy, již začátkem roku 2003, vydali druhé album s názvem „How To Start A Fire“, s Jason Gleasonem za mikrofonem (bývalý vokalista HC souboru Affinity). CD přineslo částečný odklon od nostalgické nálady prvního CD a daleko tvrdší zvuk, prozrazující hardcoreové kořeny většiny členů.

Brzy ale přišla pro FSF druhá rána – v době počátků tvoření demo-nahrávek pro třetí album Gleason náhle oznámil, že z osobních důvodů skupinu opouští. Ani to však nezlomilo přesvědčení ostatních členů v činnosti kapely pokračovat. Shoda náhod pak vedla ke kontaktu s Jonathanem Bunchem, zpěvákem legendární kalifornské formace SENSE FIELD, která ukončila po více než deseti letech působení, a obě strany se rychle dohodly na spolupráci.

Výsledkem bylo v srpnu roku 2004 vydané album „Hide Nothing“ které přináší úžasně vyzrálou stylovou fúzi obou předchozích desek, vyšperkovanou suverénním Bunchovým vokálem, který do kapely zapadl až téměř neuvěřitelně. Skladby jako „Light Up Ahead“, „Like Someone You Know“, „Make It A Part“, „Call On The Life“ nebo „Bleed“ se svou atmosférou a působivými aranžemi vyrovnají jakýmkoliv klasikám žánru třeba od Sunny Day Real Estate nebo Chamberlain, navíc připomínají i Sense Field díky Bunchovu omračujícímu zpěvu a občas třeba i Statue nebo Elliott díky typickým post-hardcoreovým riffům. Vřelého přijetí se dočkaly nové songy nejen na CD, ale i v živém provedení, a to na velkém americkém turné, kde FSF tvořili přelom večera mezi kapelami SPARTA (headliner) a SUNSHINE (ano, reprezentanti z našich končin).

Further Seems Forever se vydávají na jaře 2005 na své první evropské turné a nejen „emo-kids“ se mají na co těšit…na pražském koncertě 17. května v Roxy s nimi jako hosté vystoupí domácí The Airbags, jedna z mála domácích kapel snažících se zůstat stylově v kontaktu se současným světovým „indie/HC“ trendem, který za posledních 10 let vyzdvihl své věrné z undergroundu až téměř k totálnímu main-streamu.