Funeral for a Friend – Welcome Home Armageddon
Rané období agresivního screamo/post-hc utnuli Funeral for a Friend rockovým albem „Tales Don’t Tell Themselves“ a ukázali, že si tykají i se střídmějím výrazem a melodickou učesaností. V souvislosti s vydáním Memory and Humanity dokonce část hudební veřejnosti mluvila o zenitu, přes který Funerálům už cesta nevede. Díky Welcome Home Armageddon dnes už dotyční vědí, že se mýlili. Za povrchním dílkem Rianneho Rowlandse, autora artworku, se skrývá výjimečné album. Nejlepší v historii britské kapely, které vlastní tvář získalo deseti lety naprosto přirozeného hudebního vývoje svého interpreta.
Už loňský záchvěv The Young And Defenceless jasně naznačil, odkud že bude dlouhohrající vítr vanout. Palec nahoru za angaování Bouchera a hlavně za switch Gavina Burrougha na pozici kytaristy. Připoutím, že jsem nebyl ten nejlepší basák, proto jsem byl rád, že jsem se mohl přesunout k nástroji, u něj se cítím pohodlně, řekl později sebekriticky Borrough. Funeral for a Friend získali na dynamičnosti, bez zábran si troufli i na techničtější instrumentální pasáže a na rozdíl třeba od zmiňovaného „Tales Don’t Tell Themselves“ znovu zdravě přidali na agresivitě. Výrazný moment Damned If You, Damned If You Dont a aktuální singl Sixteen potom kapela přidala i na Welcome Home Armageddon.
Funeral for a Friend se před aktuální deskou nacházeli přesně ve fázi kariéry, kdy kapely často s vidinou dobrých skutků vůči oddaným fanouškům pořádají hromadné zájezdy zpět ke kořenům a obvykle pak spláčou nad výdělkem. Také díky odchodu Darrana Smithe tohle u Funeral for a Friend nepřipadalo v úvahu. Smýlení ve stylu jdeme dál, bylo tím nejlepším, co mohli pro Welcome Home Armageddon udělat. I tohle je součást přirozeného vývoje, o kterém jsem mluvil na začátku.
Pánové vybalancovali svůj zvuk mezi hutné kytarové rify a dechberoucí rockové melodie, a co je důležité, z obou koutů je cítit ohromná jistota. Dokonce mě na Welcome Home Armageddon nemrzí ani to, že kapela víc nezapracovala na This Side of Brightness a nedala jí do vínku delší stopá. Úvodní intro mělo nalápnuto na výrazný baladický moment a za jiných okolností bych si drbal hlavu s tím, proč mu nebyla dána ance coby regulérní tří(čtyř, pěti)minutovce někde na konci desky. V konkurenci silného dua Owls (Are Watching), Medicated ale nejsou podobné achy na místě a volba producenta byla v tomhle případě naprosto logická a správná.
Pátou studiovou deskou emocionálních kytaristů z Walesu hýbe natvání a rozčarování z fungování dnešního světa (omezeného nejen na hudební průmysl). Je stejně ambiciózní jako kdysi debutový průvan Casually Dressed & Deep in Conversation. Čií z ní stejný elán, zápal pro věc. A na podobný materiál fanoušci slyší. Tím spíš ti v České republice, oblíbené koncertní destinaci Funeral for a Friend už od roku 2007. Za poměrně krátkou dobu je přivítáme znovu. Čerstvou aktualizací repertoáru Welcome Home Armageddon si zkušení muzikanti připravili půdu pro nejlepší vystoupení, které kdy na našem území odehráli. Funeral for a Friend jsou ve znamenité formě a za jejich snažení jim letos fanoušci po dlouhých pěti letech znovu přidělí Cenu Kerrang! pro Nejlepší britskou kapelu. To se nám na západ od Albionu urodilo, smekám!
Funeral for a Friend – Welcome Home Armageddon
Hodnocení: 9/10
Vyšlo: 14.3.2011
Vydavatelství: Roadrunner Records (v zemích mimo USA a UK)
Tracklist:
01. This Side Of Brightness
02. Old Hymns
03. Front Row Seats To The End Of The World
04. Sixteen
05. Aftertaste
06. Spinning Over The Land
07. Man Alive
08. Owls (Are Watching)
09. Damned If You Do, Dead If You Don’t
10. Medicated
11. Broken Foundation
12. Welcome Home Armageddon