Funeral For A Friend rozparádili pražské Futurum

Velikonoční pondělí představovalo pro smíchovské Futurum již třetí zastaveníčko britské legendy emocionálního rocku Funeral For A Friend. I tentokrát si spolu s sebou nezapomněli charismatičtí Velšané přizvat zajímavé hosty – německé stoupající hvězdičky Red Tape Parade a o poznání známější formaci The Blackout (Britské ostrovy).

Vystoupení Red Tape Parade se vzhledem k hudebním mravům headlinera výtečně hodilo. Šestnáctková a lehce agresivní muzika ve stylu prezentace mladé a nadějné tvorby spoustu lidí naladila k nemalému přiblížení se k pódiu. Klub ve své vrcholné fázi byl vyplněn zhruba ze tří čtvrtin, což je, bohužel, na podobných akcích celorepublikovým standardem (ale o celém tomto problému se již sepsalo tisíce bezúspěšných řádek…). Nicméně zatopeno zlehka bylo, ale před samotnými FFAF měla ještě nastoupit vysoce živelná šestice The Blackout, která nedávno vydala v plén nové album s názvem „Hope“.

Většina skladeb z playlistu The Blackout crčela právě přímo z této desky, ale objevily se i pro posluchače známější kousky z předposlední studiovky „The Best In Town“. Tahákem budiž aktuální singl Higher And Higher a především vynikající pohybové a prezentační schopnosti dua zpěváků Seana Smitha a Gavina Butlera. Spojení s publikem bylo takřka dvěstěprocentní (Smith se po drtivou většinu času ocital mezi diváky) a sympatičtí Velšané na konci svého setu dostali z diváků naprosté maximum.

Když za naprosté tmy nastoupilo osazenstvo Funeral For A Friend na pódium a zároveň zazněl úvodní riff jedné z patrně nejslavnějších skladeb kapely – Roses For The Dead, publikum začalo bezostyšně vřít. Ale už s prvním nádechem zpěváka Matthewa Davies-Kreyeho bylo jasné, že dnes tady nebude něco úplně v pořádku. Davies se s hlasovým projevem pondělní večer vypořádával kapku nešastně a některé vokální party za něj museli odzpívat ostatní členové kapely a v extrémních případech nastavený mikrofon samozřejmě neodmítly ani první řady publika. Ačkoliv se Davies za svůj hlasový projev téměř po každé skladbě omlouval, v druhé půlce setu už byl hlas o poznání pevnější. Avizovaných sedmdesát pět minut hudebních svátků tak nakonec bylo víceméně splněno – i bez přídavku stihli Velšané odehrát 16 skladeb, což je pro klubový formát takového koncertu velmi solidní výkon.

Playlist byl veskrze orientován na za a) nejznámější skladby kapely a za b) filtr toho nejlepšího z aktuální desky „Welcome Home Armaggedon“. Nechyběla tak například klipovka Sixteen ani burácivá Front Row Seats To The End Of The World. Z alba „Tales Don’t Tell Themselves“ zazněl jen hitový Into Oblivion a „Memory and Humanity“ vyšlo naprázdno úplně – chlapci briskně pochopili, že pro diváky bude nejzajímavější klasický a osvědčený průřez z „Casually…“ a „Hours“. I když zazněla možná pro některé trochu méně známá The End Of Nothing, dav byl i tak v mžiku strhnut. Bylo vidět, že kapela je diváckou znalostí repertoáru vysoce potěšena a na pódiu se jí o to více ke konci setu zalíbilo. I přes několikeré vokální „kolapsy“ zpěváka Daviese, byl set naprosto profesionálně odvedený, jak po stránce komunikační, tak muzikantské. Funeral For A Friend nestárnou, ale dospívají. Čert sper‘ ztracený hlas.

Setlist:

01. Roses for the Dead
02. Rookie of the Year
03. Sixteen
04. Juneau
05. Man Alive
06. The End of Nothing
07. Serpents in Solitude
08. Red is the New Black
09. Damned If You Do, Dead If You Don’t
10. Monsters
11. Broken Foundation
12. History
13. Spinning Over the Island
14. Into Oblivion
15. Front Row Seats to the End of the World
16. Escape Artists Never Die