From Autumn To Ashes Vídeň pobavili

V neděli 3. února se v pražském klubu Rock Café představila hard-coreová parta From Autumn To Ashes a za své představení sklidila vesměs pozitivní ohlasy. Zástupci naší redakce se ovšem vypravili k našim jižním sousedům do Rakouska, kde měli ve vídeňské Aréně tito Američané vystoupení o dva dny později.

From Autumn To Ashes jsou bezesporu oblíbenou kapelou našich německy mluvících přátel, což dokazoval i velmi solidně zaplněný klub, jenž se může honosit nepoměrně vyšší kapacitou oproti pražskému Rock Café. Do složení publika se promítla i celková stylová nevyhraněnost skupiny, na kterou se všichni přišli podívat, což vyústilo jak v přítomnost teenagerů, které byste mohli potkat na kdejakém emo-sraze, tak v poměrném zastoupení ortodoxněji vyhlížejících vyznavačů punk-rocku a jemu podobných stylů.

Hned první zásadní změnou oproti show v České republice byla neúčast slovenských From Our Hands, jejichž místo zaujal hned trojlístek hard-coreových kapel (Your Demise, Blood Stands Still, Furious Style), jejichž evropské turné organizátoři umně spojili s koncertem jejich známějších kolegů. Překvapivě se hned při první skladbě večera rozjel pod pódiem slušný „mosh pit“, do něhož se zapojili například i fanoušci v montérkách nebo slečna ve slušivém oblečku Červené karkulky (někde v okolí pravděpodobně probíhalo maškarní). Celkově však všechny tři kapely nabídly hodně podobné vystoupení, které potěšilo především vyznavače tvrdého hard-coreu. Nejspíš by však úplně stačilo, kdyby vystoupila pouze jedna z nich, což by zkrátilo i chvílemi útrpné čekání na hlavní hvězdu – přeci jenom pět kapel je na jeden večer až moc.

To už se ovšem na pódiu připravoval poslední z předskokanů – britští Idiom. Ti představili daleko metalovější styl než kolegové před nimi. K vidění pak byl především obdivuhodný výkon kytaristy a basáka, kteří si se svými nástroji rozuměli víc než dobře. Nejenže jejich hraní vypadalo naprosto přirozeně a po technické stránce bylo vyvedené na nejvyšší úroveň, ale zároveň bylo podáno s takovou lehkostí, že stačilo pouze pozorovat tyto dva a člověk měl o zábavu postaráno. Vystoupení Idiom navíc uteklo poměrně rychle, a tak se mohla stage připravit pro legendy long islandské hard-core scény.

Když From Autumn To Ashes předstupovali při úvodním intru před nedočkavé publikum, málokdo tušil jak moc emotivní show kapela rozpoutá. Vše odpálila singlová skladba Pioneers, následována dalšími dvěmi kolegyněmi z nejnovějšího alba Holding a Wolf by the Ears. Přestože se bývalý bubeník Francis Mark postavil do čela kapely teprve nedávno, působí v pozici frontmana naprosto přirozeně. S potěšením lze konstatovat, že dokáže poměrně slušně odzpívat/odeřvat i pasáže ze starších skladeb, které měl dříve na starosti nyní již bývalý zpěvák Ben Perri.

Francis Mark = From Autumn To Ashes, From Autumn To Ashes = Francis Mark. Tahle rovnice platí i na pódiu. Upřímně řečeno jsem doposud neviděl zpěváka, který by do svého projevu dával tolik ze své osobnosti. Mark při zpívání emocemi nešetří, což poznáte z jeho procítěného hlasu i neustálých grimas především v pomalejších pasážích. Po některých skladbách vypadal neuvěřitelně ztrhaně, jakoby ze sebe právě vydal i tu poslední kapku energie. O to obdivuhodnější byl jeho perfektní výkon za bicími, za něž se usadil přibližně v polovině koncertu. Přičemž tato dvojrole neovlivnila ani v nejmenším jeho procítěný vokální výkon. Je téměř až neuvěřitelné, jak to všechno ten chlap zvládá. Fanoušci se navíc dočkali skladeb ze všech desek, které má kapela na svém kontě. Od nejstarších Take Her To The Music Store a Short Stories With Tragic Endings (ve formě přídavku na konci setu), přes Long To Go nebo Milligram Smile, až po plejádu písní z nejnovějšího alba.

S koncertem mohli být spokojeni jak fanoušci, kteří očekávali pořádný „nářez“, tak i ti, co si přišli užít jedinečnou atmosféru, již dokáže svým nadmíru specifickým procítěným hlasem navodit snad jenom Fran Mark, jehož emocionální projev má takovou sílu, že bych se ani nedivil, kdyby v citlivějších povahách podobné představení vyvolalo menší stavy deprese. To dokazuje i Franovo prohlášení, že svět není zrovna příjemné místo, o čemž nám dává znát i ve své tvorbě. From Autum To Ashes neustále potvrzují, že jsou skupinou hudebně nadaných muzikantů s charismatickým leaderem. Jejich styl můžeme podle jejich slov označit od emo-coreu až po hard-core, což dokazují i na svých koncert, z nichž si každý odnese to své. Kdokoliv si tak nechal ujít tyto Newyorkčany, přišel o hodně.