Flaming Cocks – Cockain

Redakce, 6.6.2006, 20:09

thursday-city.jpgTurbo Rock’n’Roll? Další název zapadající do škatulky kytarových hudebních stylů. Člověk aby si pomalu začal pořizovat nějaký slušně obsáhlý česko-punkový slovník, kde by se pohodlně dočetl, co že to vlastně je za hudbu. Samozřejmě, je to jednoduché, když dáte dohromady více stylů a jste alespoň trochu originální, proč si nevytvořit styl vlastní.

Pražská partička Flaming Cocks je zajímavá už jen svou krátkou historií, i samotný název se mě osobně velmi líbí. Jejich hudba, které vévodí přesné kytary, dobře zvládnutá angličtina frontmana Mirečka a občasný sborový zpěv, v sobě mísí punkovou hravost a hard-corovou údernost. Co jejich hudbu ale šlechtí, je krásně znějící kontrabas. Nepochybně skvělá alternativa basové kytary. Když přidáme způsob, jakým na něj hraje basák/kontrabasák Matěj, netradičnímu cvakání prostě neodoláte.

Úvodní, z více jak tuctu písní na jejich eponymní desce Cockain, je energická vypalovačka Pull The Trigger. Žádné dlouhé intro, žádné zbytečné samply. Hned ze startu záběr do kytar a jede se. Velmi rychle pochopíte, o jakou hudbu se jedná a dojde vám, proč zrovna kontrabas. Album opravdu na nic nečeká, z úvodního oparu probere až líbivá melodie akustické kytary skladby Stars. Že by romantická pecka? Veliký omyl. Vesměs se „Hvězdy“ v ničem neliší a pokračují v rychlém rytmu. Red Lights je název čtvrté písně, která mě osobně opravdu zastavila. Opět žádný rozdíl v soundu, ostré kytary, příjemná linka kontrabasu a taky sborový zpěv. Celková melodie má i přesto něco do sebe. Rozhodně je to jedna z nejlepších. Přes ostřejší anglická slova a krátké lekci němčiny se po nekončící dálnici deska pomalu posouvá do své poslední třetiny. Už u devítky s jednoduchým názvem Johnny se dá vypozorovat mírné zpomalení. Následující Goodbye zase stavbou písně slušně připomíná zmiňovanou Stars. Zahrát její úvodní linku elektrickou kytarou, nic by se nestalo. Až jedenáctá Crossroads tak nějak vybočuje z řady. Výborný Rock’n’Roll, jehož hlavní část tvoří hlavně temný kontrabas. Nemít album věci jako je tato, hodnocení i poslech jdou hodně dolů. Punk-rocková Something To Die For je další příjemné zpestření chvilek s Cockainem. To už se ale svižně blížíme k závěru. Pořekadlo „To nejlepší nakonec“ je u této desky rozhodně na místě. Samotný název posledních tří a půl minut, Bunny, trošku napoví, že tohle rozhodně nebude nekonečný nářez. Popový slaďáček to však není taky. Ostré kytary, cvakání ani sbor v tomto případě samozřejmě nezklamou, tahle skladba ukáže vesměs všechny stránky FC, navíc kluci dokáží svůj um složit i pomalejší věc.

Flaming Cocks jsou jen projekt. A u takovýchto projektů se většinou nedočkáme více jak jednoho, či dvou alb. Tihle Pražáci mají svůj první krok za sebou a jestli v budoucnu vydají další řádové cd, určitě po něm sáhnu. Jejich Cockain se mi zdá nadprůměrný, poslech materiálu je příjemnou záležitostí, ale místy začne jednotvárnost hudby nudit. Vzhledem k tomu, že půl body nerozdáváme, dávám nadprůměrné hodnocení s malým plusem.

Flaming Cocks – Cockain

Hodnocení: 6/10

Label: Cecek Records
Vyšlo: 11.5.2006

Tracklist:

01. Pull The Trigger
02. Dead Cities
03. Stars
04. Red Lights
05. Shut The Fuck Up!
06. Mötherfuckers Über Alles
07. God Is On His Way
08. Neverending Highway
09. Johnny
10. Goodbye
11. Crossroads
12. Something To Die For
13. Try Try Try
14. Bunny

Související články
Komentáře