Fall Out Boy – Folie à Deux
Americká metropole Chicago je město zaslíbené především těm nejlepším muzikálům, satirickým ansonům nebo tomu nejlepšímu jazzu, ovšem od jisté a poměrně nedávné doby se z něj díky čtveřici vyrůstající v místním hard-coreovém řevu linou i ty nejkvalitnější melodie pop-punku. Tou čtveřicí není nikdo jiný než stále věhlasnější pánové z Fall Out Boy, kteří na konci minulého roku vydali po téměř dvou letech další svěí desku a i když to tak na první pohled nevypadalo, opět s ní dobývají celý svět a mění směr kytarové hudby.
Její, pro nás poměrně nic neříkající (z lékařského hlediska se však jedná o váný psychický syndrom), název „Folie à Deux“ se za několik týdnů proboural do všech významných světových hudebních žebříčků, ve velkém se také vyhřívá v regálech hudebních krámů a fanoušci jej prostě milují. Proč? Věřte nebo ne, není to díky francouzsky zavánějícímu názvu ani humornému obalu s medvědem, ovšem je to tím, co nabízí. A že toho není málo.
Alba Fall Out Boy k dobrému zapamatování nikdy nepotřebovala nijak zvlá velké prozkoumávání, ovšem na tento fakt je třeba v prvé řadě tentokrát úplně zapomenout. „Folie à Deux“ vyaduje k dobrému seznámení několik společných intimních sezení i značný čas, ale žádný strach. To, co kvůli němu člověk obětuje, začne v zápětí ve velkém vracet a s jeho postupným objevováním přicházejí i příjemná překvapení. Jednotlivé hlavní melodie jsou do sebe často zasazeny dost netradičně, někdy působí až krkolomně, jakoby kapela místy nevěděla co s nimi, ale při troe nadhledu a mírném odstupu je nutno uznat, že je to právě to, co dělá album společně s „druhořadými“ doplňujícími instrumenty tak zajímavým. Těch je mimochodem na „Folie à Deux“ tolik, že nemá žádný smysl je postupně vyjmenovávat, protože přehlédnout i při minimálním zájmu jednodue nejdou. Málokdo si totiž dovolí otevřít rockovou desku kostelními varhanami nebo zakončit písničku rozpustilými housličkami, díky kterým se na moment ocitnete na plese nebo významném večírku. Fall Out Boy všechny tyto a další líbivé triky vytáhli z rukávu, představili je veřejnosti a vyplatilo se.
„Folie à Deux“ by i se všemi zmíněnými parádičkami patřila do lepšího průměru, ovšem to by nesmělo americké kvarteto disponovat někým, jako je frontman Patrick Stump, jehož neobyčejný hlas se (opět) velkolepě rozléhá po celé desce. Vak aby také ne, celí Fall Out Boy na něm především posledních pár let vyloeně staví. Jeho zlaté hrdlo dostává tolik prostoru, kolik si přeje a to je jedině dobře, protože právě veškeré zpěvové linky posouvají nejnovější desku i samotnou kapelu daleko za hranice všednosti.
Fall Out Boy se opravdu vytáhli a vyprodukovali svou nejlepší nahrávku, která nabízí vše, co posluchač potřebuje, i mnohem víc. Samozřejmě, nikdo není dokonalý, nikoho nebaví všechno, a tak má i „Folie à Deux“ své patřičné mouchy, jenže v porovnání s experimenty a zajímavými (můžeme říct i netradičními) prvky, kterými disponuje, jsou relativně zanedbatelné.
Fall Out Boy – Folie à Deux
Hodnocení: 8/10
Vyšlo: 16. 12. 2008
Label: Island Records
Tracklist:
01. Disloyal Order Of Water Buffaloes
02. I Don’t Care
03. She’s My Winona
04. America’s Suitehearts
05. Headfirst Slide Into Coopestown On A Bad Bet
06. The (Shipped) Gold Standard
07. (Coffee’s For Closers)
08. What A Catch, Donnie
09. 27
10. Tiffany Blews
11. w.a.m.s
12. 20 Dollar Nose Bleed
13. West Coast Smoker