Dillinger Four – Civil War

Tváříte se právě teď, jako byste si v hlavě říkali: „Kdo to, sakra, je?“ Nedivím se vám. Když mi je jistý člověk připomněl, taky jsem tak nějak musel vypadat – jakmile jsem si však zařazoval jejich novinku do své punkotéky, tak jsem zjistil, že od nich tak nějak mám celou diskografii. Kde je chyba? Trvalo to šest let! Šest let, než se tato parta rozhoupala k tomu vydat svou čtvrtou desku. To už je skoro jako byste nikdy neexistovali nebo jako byste se snažili vybavit si jméno té holky, co jste se s ní tehdy olizovali. Jak jí to ale vysvětlíte? A jak to vysvětlíte všem těm hladovým fanouškům, co tak trpělivě čekali? Nijak a Dillinger Four to ví, nezbylo jim tedy, než prostě nahrát desku, co to všechno vynahradí.

Navzdory velké pauze vznikl všechen materiál až půl roku před dokončením – máme tedy na stole zbrusu novou a hlavně nevyzpytatelnou nálož. Jaká tedy je? Snad vás uklidním, když řeknu: „Jako od Dillinger Four.“ Ani za všechna ta léta, co se flákali, totiž nezapomněli žádný ze svých triků. Byla by to škoda, protože tahle parta píše písničky, jako málokdo jiný. Napadají mě vlastně jenom dvě kapely, které se jim podobají, a to Closet Monster a nedocenění géniové Bombs Over Providence (obojí z kanadského Underground Operations), z čehož ani jedni už nefungují. Na prvním sezení jde o nenápadný melodický punk-rock se silným prknařským nádechem, jakkoliv ohraně to zní. Později se ale dostanete s deskou na stejnou vlnu, zamilujete si i tři melodie na písničku, oceníte volnou strukturu skladeb a konečně i originální formu vyjadřování.

Dillinger Four nejsou ti, co střídají srdcervoucí balady s ódami na nejlepší sex života – naopak zní smířeně a utlumeně, nikdy však nudně. Jsou jako ti lidé, co sází jeden dokonalý vtip za druhým a sami se jenom pousmějí, zatímco vy se válíte na zemi, nebo jako ti, co je opustí holka ten den, co je vyhodí z práce a oni jenom pokrčí rameny. Jsou to z podstaty zajímavé osobnosti, mezi kterými funguje silná chemie kooperujícího celku – pravé kapely. Na albu se tak prolíná spousta různorodých nápadů, které byly vzájemnou spoluprací hladce sloučeny dohromady.

Celý tento dojem navíc umocňuje absence výrazného frontmana – u mikrofonu se pravidelně střídají dva hlasy: ořezaný a plýtký kytaristy Erika a poněkud drsnější a hlubší basáka Paddyho, které spojuje jenom to, že jsou oba rozsahem omezené. Ale i s tím se Dillinger Four naučili žít a jelikož nepoužívají žádné z virtuózních vychytávek, soustředí se především na rytmiku – té vévodí vynikající bicí a výrazná basa, která to občas natře i oběma kytarám najednou. Celým „Civil War“ vás pak budou provázet několikasekundové, příjemně nevhodné vložky ve stylu posledních deseti sekund Only One od Yellowcard (ta je sice vhodná, ale ne pro D4), jak už je od debutovky „Midwestern Songs“ tradicí. Naopak jsem se příliš nepohodl s texty, které se občas příliš nerýmují, jindy nutí k nepřirozenému frázování a místy působí poměrně rigidně.

Jinak je Civil War deskou, na kterou se rozhodně vyplatilo čekat. Kvalitní, osobitý a svižný skate-punk se silnými, avšak nenápadnými melodiemi a pohodovou atmosférou se neztratí, zvl᚝ když je ve stylu Dillinger Four. Těm se totiž povedlo nahrát dalších 13 pecek s vlastní duší, které přináší do současné přesycené, nestálé a vykořeněné scény stabilní a hodnotný titul.

Dillinger Four – Civil War

Hodnocení: 8/10

Vyšlo: 14. 10. 2008
Vydavatelství: Fat Wreck Chords
K recenzi poskytlo: Fat Wreck Chords

Tracklist:
1. A Jingle for the Product
2. Contemplate This on the Tree of Woe.
3. Parishiltonisametaphor
4. Gainesville
5. Ode to the North American Snake Oil Distributor
6. Minimum Wage is a Gateway Drug
7. The Classical Arrangement
8. Americaspremierefaithbasedinitiative
9. The Art of Whore
10. Fruity Pebbles
11. A Pyre Laid for Image and Frame
12. Like Eye Contact in an Elevator
13. Clown Cars on Cinder Blocks