Criminal Colection – Destroy the Fakes. První video v sedmileté historii

Ačkoliv hlavně v posledním půl roce byli členové formace Criminal Colection aktivní, stále těmhle šafářům ze Vsetína chyběl jeden zářez – videoklip. Ale po dnešku si můžou ze svého úkolníčku škrtnout i tenhle záznam, protože právě dnes vydali videoklip k písni Destroy The Fakes. O samotném výběru písně, pozadí natáčení, nebo nejbližší budoucnosti se nám rozvyprávěl bubeník a zpěvák Tomáš „Henny“ Hennel.

Téma 1: O skupině bez videoklipu
Nápad natočit klip přišel už hodně dávno, jen jsme se k tomu nějak neměli. Nebyly peníze, neměli jsme nápad, ani písničku, ke které bychom chtěli klip udělat a byla to pro nás zatím neuskutečnitelná představa. A kdy nás napadlo natočit klip k této skladbě? Tak to bylo zhruba před půl rokem. Řekli jsme si, nebudeme čekat, nahrajeme singl a uděláme k tomu klip. Byl nejvyšší čas, po 7 letech hraní nemít klip… ostuda… a o to větší, když já studuju na filmové škole. (smích)

Téma 2: O výběru písně Destroy the Fakes
Byly dva důvody. Šlo nám to na ránu, byla to naše nová písnička po roce a my nechtěli točit, co je už rok staré. Co byl ale hlavní důvod, tato písnička se nás dotýká. Tento rok nebyl snadný, byl plný změn a plný zlých věcí, ať už v kapele, nebo mimo ní. Jednu dobu jsme byli i skoro rozhodnutí skončit s kapelou, ale naštěstí jsme se postavili zpátky na nohy a dokázali jít dál. Destroy the Fakes se dotýká jak textově toho co mě trápilo, tak i tato písnička byla s náma u všeho toho zlého, proto si teď klip zaslouží nejvíc.

Téma 3: O studiu na filmové škole
Škola mi pomohla v hodně věcech. Každopádně to nejdůležitější je, že jsem se tam poznal se super lidma, kteří mi pomohli s natáčením a post-produkcí klipu. Za to jim děkuju. Taky mi to dodalo vůbec kuráž se do něčeho takového pustit a vzít si to na vlastní triko.

Téma 4: O natáčení klipu
Točili jsme jeden den, v úterý 8. listopadu. Teď se dívám, že to je nějaké tři týdny zpět, což mi dělá radost, že jsme to stihli podle plánu. Bylo to vše hodně pod nátlakem, narychlo domluvit studio, rychle se dohodnout na termínu natáčení, natočit to, sestříhat… dopředu jsem dal deadline na tuto neděli. Je jasné, že se nemá nic uspěchat, ale taky z vlastní zkušenosti vím, jak to dopadá, když se to bere ležérně. Radši mít klip brzy s nějakými nedostatky, které s mými zkušenostmi a naším malým rozpočtem nejspíš budou vždy, nebo se s tím táhnout tak dlouho, až klip nebude aktuální vůbec, písnička bude oposlouchaná a v horším případě se to nedokončí vůbec. Nikdy jsme neměli ve zvyku se s tím nějak zabývat ani ve studiu, tak proč to stejně nedělat i na place a ve střižně. (smích) Ne, samozřejmě já to beru jako první zkušenost a věřím v to, že další klipy půjdou kvalitou jen nahoru. Jinak, točilo se kousek u Vsetína na takovém super kopci, kde jsme s klukama a kámošema byli párkrát jen tak posedět. Taková vyjížďka autem o letních prázdninách do přírody, když už má člověk dost vysedávání u počítače, vždyť to znáte, ne? Nějak mi to místo padlo do oka a klukům taky, tak jsme si řekli, proč to nenatočit tam.

Téma 5: O perličkách z natáčení
Zajímavost z natáčení? No, na louce, když jsme byli ještě na obhlídce, byly krávy a majitelka pole nám slíbila, že na konci října budou schované, tak jsme si řekli že nám to hraje do karet. Jenomže když jsme večer, dva dny před natáčením procházeli louku, tak jsme si všimli, že se tam něco hýbe. Nakonec jsme zjistili, že jsou tam ještě nějací nasraní býci, kteří by nás asi roztrhali, jenomže nejsou té paní majitelky. Popsala nám, kde bydlí majitel svou staroslověnštinou, ze které jsme rozuměli snad každému pátému slovu. Pak nás čekala asi hodina objíždění různých vesnic. Zvonili jsme pozdě v noci na domy a ptali se, komu patří dobytek na louce, která vlastně ani pořádně nevíme, kde je. Nakonec jsme majitele našli a ten nám ochotně vyhověl, že býky přehradí.

Na Valašsku jsou fakt ochotní lidi. Býci byli v den natáčení přehrazeni, jen na nás asi ze dvou metrů furt čuměli a my z nich byli trochu nervózní, protože byli přehrazení jen nějakou tenkou šňůrkou. Další zajímavostí je to, že jsme první dvě hodiny před natáčením, ještě za tmy, strávili tím, že jsme lopatama odhazovali kravince (smích). Pak vznikaly takové ty klasické situace, kdy projížděli třeba nějací dělníci v náklaďáku kolem a když uviděli agregát, bedny a bicí, tak se nás ptali, jestli tu bude technoparty. Taky měl každý z nás svoje úkoly, které jsme si nějak rozdělili a Gabo, který je z nás nejzručnější měl udělat dvě dvoumetrová písmena C, které jsme mu poslal v návrhu. Všechno vyšlo podle plánu, dalo mu to moc práce, ale udělal to skvěle. Ještě než jsme začali točit, tak zafoukal vítr a jedno písmeno se zlomilo. Naštěstí se nám to podařilo zakamuflovat senem, takže si toho nikdo ani nevšimne. Poslední super věc je, že jediné pití, které jsme měli, byly 2 litry slivovice (která teda rychle padla) a asi 10 litrů čaje v obrovské termosce (taková ta co bývala v jídelnách ve škole), kterou bylo bohužel ze začátku hned podepřeno jedno písmeno C, takže bylo nemožné z ní pít. Odpoledne strávené jen na slivovici bylo fajn.

Téma 6: O budoucích plánech
Já bych nerad prozrazoval naše plány, protože mám rád, když se věci dějí spontánně. Každopádně slibujeme, že se teď toho bude dít hodně. Zítra odjíždíme točit s Punkhart společný song, cover od chicagských Much the Same, což je třeba pro mě velká čest, protože v prváku na střední to byla jedna z mých nejoblíbenějších kapel. Písnička pak bude součástí japonské kompilace, na kterou jsme byli vybráni. Budeme to dělat ve složení: Pták – zpěv, Stanley – basa, Gabo – kytara, Lišák – kytara a já – bicí a zpěv…no a samozřejmě všichni společně tam zase naprasíme nějaké ty gang vokály. Takže zůstaňte s námi, máme toho ještě dost rozdělaného a do Vánoc ještě něco určitě bude, takový malý vánoční dar (smích).