Co poslouchá… Tobe Bean ze Street Dogs

Nejnovějším přispěvatelem do naší pravidelné rubriky Co poslouchá… se stal kytarista Tobe Bean z populární punk-rockové kapely Street Dogs, jejímž zakládajícím členem je bývalý zpěvák Dropkick Murphys Mike McColgan. Skupinu si nejspíše někteří z vás budou pamatovat i z jejich loňského koncertu v Praze. Seznam momentálně nejoblíbenějších disků Tobe Beana následuje:

The Gallows – Orchestra of Wolves
Nemůžu se dostatečně nabažit této desky. Vzpomínám si, že když jsme naposledy koncertovali v Evropě, neustále jsem všude vídal jejich název. Hodně mě to zaujalo, protože si myslím, že Gallows je sakra dobrý název. Popravdě mě to docela dostalo. Bylo to však až zpátky ve Státech, kdy jsem je konečně slyšel. Zaslechl jsem Belly of a Shark na kamarádově rádiu a říkal jsem si: „Kdo to sakra je?!“. Kytary jsou tak brutální, Frankův hlas a texty jsou jako verbální šrapnel. Skvělé songy, které mi opět připomínají, jaké to je být patnáctiletým punk-rockerem. Navíc se mi konečně podařilo vidět je na živo a jejich vystoupení je ještě intenzivnější než na deskách!

The Bronx – White Drugs
Pro mé známé není žádným tajemstvím, že zatraceně uctívám tuhle kapelu. Poslouchám tuhle nahrávku skoro každý den a pořád nejsem ani blízko k tomu, aby se mi ohrála. Styl, jakým do sebe jednotlivé skladby zapadají, je čistě geniální. Zrovna když si myslíte, že už to nemůže být drsnější, začne hrát další song a roztrhá vám hlavu. Poslechněte si tohle album a až se bude přecházet z Shitty Future do History’s Stranglers, poznáte, o čem tady mluvím.

Rod Stewart – Every Picture Tells a Story
Kompozice na této desce je čistě geniální. Je to vlastně spíš hudební cesta než album. Miluju produkci a obzvláště provedení. Můžete říct, že kapela měla při nahrávání opravdu uvolněnou náladu. Přísahám, že tam jsou momenty, kdy je uslyšíte improvizovat a jít cestou, kterou jim určuje samotná hudba. Hodně poslouchám tohle album, kdykoliv jdeme nahrávat, aby mi připomínalo, že se tím máme bavit. Pro všechny kytaristy, kteří si tohle teď čtou… kupte si tuhle desku a hrajte podle ní. Skvělé songy na zahrání a mohou vyvolat spoustu inspirace.

T.I. – King
Jasně, řekl jsem T.I. a mluvím o tom rapperovi z Atlanty! Podle mě je pro hudebníky důležité, aby poslouchali různé druhy hudby. „King“ mě vždy rozpumpuje. Rád si tohle album pouštím každý večer, než jdeme na pódium. Něco v tom rytmu a vokální ofenzivě ve mně vyvolává pocit, jako bych dokázal zničit armádu. Jen běžte, poslechněte si to, a sami uvidíte.

RUN DMC – Raising Hell
Legendy! RUN DMC nahráli spoustu výborných desek, ale tahle mi vyčnívá. V té době bylo originální, jakým způsobem používali živé nástroje, což dnes stále zní čerstvě a neokoukaně tak jako kdysi v ranných 80. letech, kdy album vyšlo. Miluju, když ráno vstanu a udělám si kafe, zatímco mi z domácího sterea vyřvává Perfection. Přestože jsem bílý kluk, tak když poslouchám Proud to be Black, zatraceně to z toho cítím! Prověřte jejich celou diskografii!